Petr Rieger je nejmladším člověkem, který v globálním private equity obrovi Carlyle Group dosáhl na ředitelskou pozici. V Česku dělá investice za desítky miliard a vy jste o něm dost možná neslyšeli. Tohle je jeho nikdy nevyprávěný příběh.
Už jste někde cítili kapitál? My ano. Naposledy v pátém patře na londýnské adrese 1 St. James’s Market. Je neviditelný, ale zároveň mezi mahagonovými zdmi až téměř hmatatelný. Aby ne – právě tady totiž sídlí Carlyle Group, a když míníme Carlyle Group, tak míníme stovky miliard eur pod správou.
Tichými a během čtvrtečního odpoledne prázdnými zasedačkami nenápadně proplouvá i Čech Petr Rieger. Ten zodpovídá za středo- a východoevropské aktivity technologického fondu, který je momentálně tím vůbec nejvýkonnějším fondem v rámci skupiny Carlyle.
Ta má aktuálně v Česku, zejména díky Petrovi Riegrovi, zainvestováno více kapitálu než třeba v sousedním Německu. Konkrétně jde o více než jednu miliardu eur. Když ne přímo o Petrovi, tak minimálně o skupině Carlyle jste v posledních letech, zajímáte-li se o byznys, slyšet museli. A s největší pravděpodobností v souvislosti se dvěma společnostmi.
Tou první je brněnský výrobce elektronových mikroskopů Tescan, kterého Carlyle koupila zkraje roku 2023 za zhruba pět miliard korun a o tři roky později prodala za téměř čtyřnásobek japonskému kupci. Druhým, v českém prostředí známým dealem je vstup do přerovské Meopty.
I tu se Petr Rieger snaží dostat na novou úroveň – jinými slovy zvyšovat její tržby, rozšiřovat geografickou působnost, zefektivnit operace a strategicky z ní udělat zajímavé aktivum. To celé, logicky, opět s cílem z firmy se ziskem exitovat. Ale k tomu se ještě dostaneme.
„Kravata se už tak deset let v Londýně nenosí,“ prohodí s úsměvem rodák z Královéhradecka v reakci na náš požadavek se pro fotografie poměrně stylizovat. Na pětatřicetiletém Riegerovi, který se v roce 2018 objevil v našem výběru 30 pod 30, je znát mírná obava.
Obava z toho, aby jednak nepůsobil jako příliš velký dravec, a potom z toho, aby z rozhovoru obor private equity nevyšel jako bezskrupulózní. Nic by nemohlo být dále od pravdy, k čemuž se ostatně též dostaneme. Veškeré obavy, troufáme si tvrdit, pramení z toho, že skvostný tandem fotografka–stylistka dostal od šéfredaktora Forbesu k vizuální inspiraci Patricka Batemana a Gordona Gekka, jinými slovy prominentní postavy z filmů American Psycho a Wall Street.
A dámy se vskutku připravily a přinesly sadu variant outfitů místní značky Aristocracy London. To zní opět hodně při zemi, že? Znovu však podotýkáme – celé je to pouze o vizuální inspiraci! Pozorný fanoušek Forbesu ví, že vás tištěné médium musí nejprve zaujmout, což se nám – soudě dle historicky nejlepších čísel stran čtenosti za rok 2025 – zjevně daří.
„Jde mi čistě o to, že jsem normální kluk z východních Čech. Vezmu si mikinu, džíny a jedu do Přerova. Moje práce je o lidech, nejsem jako Gordon Gekko, který se každého snažil odrbat,“ vysvětluje Petr Rieger, jemuž do mluvy často skáče perfektní angličtina napovídající, že ve Spojeném království žije už vážně dlouho.
Začněme přece jen filmovým citátem – is greed good?
Zrovna s tímto citátem Gordona Gekka se výjimečně ztotožňuji. Nejlepší lidé u nás v týmu jsou ti, kteří jsou konstantně nespokojení a pohání je greed po lepších výsledcích. Konstantně. Neustále vidí: „Á, tady by to ještě mohl být lepší outcome z pohledu tržeb nebo efektivity, tam se musí makat víc, tam je potřeba otočit produktovou strategii.“ Tohle jsou ti nejlepší investoři a manažeři, protože ve výsledku přesně – greed is good.
Dostanete z toho lepší výstup, vymažete neefektivitu ve fungování firmy, dáte konkurenci na frak a tak dále. Četl jsem třeba váš rozhovor s Dušanem (rozhovor s minulou tváří Forbes obálky, Dušanem Šenkyplem, CEO Grouponu, pozn. red.) a ten v určitém momentu říká, že když se podívá zpátky, tak možná někdy nemusel být tak tvrdý, když byl mladší. Já jsem teď ve fázi, kdy doufám, že si to jednoho dne taky řeknu, ale teď ještě není doba mít tyto výčitky. Kdybych se snažil jít lehčí cestou, kdybych byl ochotný, jak se říká v Anglii, cut corners, tak ve výsledku nejsem nejmladší investiční ředitel v Carlyle Group nebo nemáme tolik zainvestováno v Česku.
Pozoruhodný detail, to jsme původně ani nevěděli…
Od chvíle, kdy jsem se přidal ke Carlyle, jsem prakticky každý druhý rok povýšil. Což samozřejmě a na rovinu – někteří nenesli dobře. Dnes jsem na úrovni s lidmi, kterým je čtyřicet a víc. Zároveň to ale naznačuje, že meritokracie zjevně funguje. Kdybych byl hladový a šikovný, ale zároveň bych se nikam neposouval, bylo by to dost frustrující.
V rozhovoru zazní:
- Jaké predispozice člověk musí mít, aby prorazil ve světě private equity?
- Proč je podle Petra Riegera důležité, aby byla firma v jistém smyslu slabá?
- Co považuje za svou největší profesní chybu?
- A proč považuje Daniela Křetínského za svou byznysovou modlu?
