Sestry Anna a Ester Geislerovy v mimořádném rozhovoru o umění, byznysu, úspěchu a politice, o tom, kam směřuje česká společnost a proč je tak důležitá ohleduplnost, úcta i obyčejná mezilidská slušnost. O tom, co se letos v říjnu změní a co pro změnu k lepšímu může udělat každý z nás.
Jedné z nich bylo před pár týdny pětačtyřicet a už
třicet let je jednoznačně nejobsazovanější českou filmovou herečkou. Ta druhá
je její o osm let mladší sestra, která je vedle herecké kariéry také
respektovanou audiovizuální umělkyní, designérkou, autorkou několika úspěšných
projektů v čele s všeobecně populární Terapií sdílením, která má jen
na Instagramu stovky tisíc followerů.
Ta první občas budí dojem, že vůbec nesleze z plátna ani z obrazovky. A budí ho už přes čtvrt století. Vlastně je to letos právě třicet let, co ji Ondřej Trojan v roce 1991 coby patnáctiletou obsadil do svého filmu Pějme píseň dohola a Filip Renč jí ještě v témže roce nabídl hlavní roli v dechberoucím filmu Requiem pro panenku.
Od té doby je Anna Geislerová prakticky u všeho přelomového, co se v české kinematografii dělo a děje: v 90. letech to byly v kinech veleúspěšné filmy jako Výchova dívek v Čechách dle bestselleru Michala Viewegha, Kuře melancholik Jaroslava Brabce anebo Jízda Jana Svěráka, která Anně Geislerové vynesla i její první nominaci na Českého lva.
Těch nominací na nejprestižnější tuzemské ceny České filmové a televizní akademie pak přišlo v následujících letech dalších jedenáct a urodilo se z nich hned pět vítězství: Český lev za role ve filmech Návrat idiota tehdy debutujícího Saši Gedeona, Želary Ondřeje Trojana, které byly nominovány na Oscara, Štěstí Bohdana Slámy, další trofeje přišly i za Krásku v nesnázích a strhující Nevinnost Jana Hřebejka, kde měla rovněž hlavní role.
