skip to main content

V Česku se vytrácí mezilidský respekt a úcta, ale to se dá změnit, věří sestry Geislerovy

12 minut čtení

Sestry Anna a Ester Geislerovy v mimořádném rozhovoru o umění, byznysu, úspěchu a politice, o tom, kam směřuje česká společnost a proč je tak důležitá ohleduplnost, úcta i obyčejná mezilidská slušnost. O tom, co se letos v říjnu změní a co pro změnu k lepšímu může udělat každý z nás.

Jedné z nich bylo před pár týdny pětačtyřicet a už třicet let je jednoznačně nejobsazovanější českou filmovou herečkou. Ta druhá je její o osm let mladší sestra, která je vedle herecké kariéry také respektovanou audiovizuální umělkyní, designérkou, autorkou několika úspěšných projektů v čele s všeobecně populární Terapií sdílením, která má jen na Instagramu stovky tisíc followerů.

Ta první občas budí dojem, že vůbec nesleze z plátna ani z obrazovky. A budí ho už přes čtvrt století. Vlastně je to letos právě třicet let, co ji Ondřej Trojan v roce 1991 coby patnáctiletou obsadil do svého filmu Pějme píseň dohola a Filip Renč jí ještě v témže roce nabídl hlavní roli v dechberoucím filmu Requiem pro panenku.

Od té doby je Anna Geislerová prakticky u všeho přelomového, co se v české kinematografii dělo a děje: v 90. letech to byly v kinech veleúspěšné filmy jako Výchova dívek v Čechách dle bestselleru Michala Viewegha, Kuře melancholik Jaroslava Brabce anebo Jízda Jana Svěráka, která Anně Geislerové vynesla i její první nominaci na Českého lva.

Těch nominací na nejprestižnější tuzemské ceny České filmové a televizní akademie pak přišlo v následujících letech dalších jedenáct a urodilo se z nich hned pět vítězství: Český lev za role ve filmech Návrat idiota tehdy debutujícího Saši Gedeona, Želary Ondřeje Trojana, které byly nominovány na Oscara, Štěstí Bohdana Slámy, další trofeje přišly i za Krásku v nesnázích a strhující Nevinnost Jana Hřebejka, kde měla rovněž hlavní role.

Jen Česko-Slovenská filmová databáze generuje u jména Anny Geislerové k dnešnímu dni bezmála devadesát velkých filmových a televizních rolí. V českých, ale i mezinárodních produkcích, v celovečerních filmech, ale i televizních seriálech a minisériích. Z Anny Geislerové to dělá jednoznačně nejúspěšnější českou filmovou herečku současnosti.

Reklama

Potvrzuje to i uplynulých dvanáct měsíců. Prozatím poslední nominace na Českého lva přišla letos, za osobité ztvárnění pozdější první dámy Olgy Havlové v loňském dramatu Slávka Horáka Havel. Mezitím zazářila i jako Božena Němcová v minisérii České televize Božena, kterou letos v lednu každou neděli sledovalo přes 1,8 milionu diváků. Velkou roli měla i v nové štědrovečerní pohádce Karla Janáka O vánoční hvězdě, která se se sledovaností 2,7 milionu dospělých diváků stala nejúspěšnějším televizním pořadem roku 2020.

Pokud někomu přijde, že je mě trochu dost, je mi líto. Já chci pořád víc.

V současné době je Anna Geislerová k vidění v dalším televizním projektu; ačkoli se velkým televizním seriálovým projektům v posledních letech až na výjimky spíš vyhýbá, na přelomu roku přijala roli v novém seriálu komerční jedničky, televize Nova, nazvaném Anatomie života. V produkci vycházející z původně finské licence odehrávající se v lékařském prostředí se Anna potkala se svou mladší sestrou Ester, která je rovněž úspěšnou filmovou a televizní herečkou – vedle dalších projektů, kterým se věnuje.

„Pokud někomu přijde, že je mě trochu dost, je mi líto. Já chci pořád víc,“ říká Anna Geislerová. Tyhle dvě sestry mají zkrátka dost energie. A jsou stále v pohybu. Zatímco focení sester Geislerových proběhlo v ateliéru v pražské Libni, samotný rozhovor pro Forbes, na kterém společně pracujeme už několik měsíců, jsme nakonec finalizovaly online – tehdy totiž seděla Anna Geislerová v povinné karanténě ve Velké Británii, kde letos na jaře točila výpravný dobový projekt pro britskou stanici ITV.

Ester se k nám připojila přes Zoom z Prahy. Náš rozhovor občas narušili rackové, které Aňa sledovala z okna – v nařízené izolaci, která je v Británii podmínkou po přicestování do země i pro vycestování ven a během níž nesmíte řadu dní opustit hotelový pokoj, se prý z dlouhé chvíle stala trochu i amatérskou ornitoložkou.

Mnozí ji mají taky za aktivistku. Není divu – Anna Geislerová se v posledních letech nebojí říkat hodně nahlas i nepopulární názory a je velmi kritická k současné politické reprezentaci. Že by se v letošním horkém volebním roce pustila do politiky nebo někoho podpořila v oficiální předvolební kampani? Tam prý nesměřuje.

„K tomu, aby člověka i seriózní novináři označili za někoho, kdo dává politická prohlášení, dneska stačí, že někomu přidělíte blicího smajlíka pod status na Facebooku,“ směje se Aňa Geislerová.

„Mně by stačilo, kdyby se do české společnosti vrátila obyčejná důstojnost, vzájemná ohleduplnost. Ta chybí i v běžné lidské komunikaci, jako bychom zcela ztratili nejzákladnější lidské hodnoty. Jsme malá země, měli bychom se snažit, aby nám bylo dobře, abychom byli dobrá země, abychom věděli, kde je naše místo, co je to podstatné. Zdá se mi, že je tu všechno strašně roztříštěné – hodnoty, vize, přístup lidí k úplně základní slušnosti. Každý má pocit, že když se mu daří, že uspěl, ale tady jde o úspěch celku. Celek musí nějak fungovat.“

I o tom je tento rozhovor. Taky o úspěchu, který trvá dekády. A je to i rozhovor o pokoře.

Rozhovor finišujeme v době nouzového stavu, na dálku. Jedna z nás je mimo Evropskou unii. Jak dlouho jste,  Aňo, v Anglii?

Anna: Dohromady asi měsíc. Točím tady, ale teď jsem zase v izolaci na hotelovém pokoji.

Reklama

A teď už práce v Anglii končí?

Pak ještě jedu s nimi točit do Chorvatska a pak už mám hotovo.

Co je to vlastně za projekt?

Anna: Je to hrozně hezká věc a ráda o tom něco řeknu, protože spousta lidí si podle mých sociálních sítí doma myslí, že v Anglii točím jen racky z okna. Projekt, ve kterém tu hraju, se jmenuje The Ipcress File. Mimochodem, vidíte? (Aňa otáčí monitor směrem k oknu, za nímž se na parapetu slétají racci. Jeden je obzvlášť zvědavý a kouká přímo na nás.)

Racek.

Anna: Jen tak, abyste věděli.

Ester: Je to pořád ten stejnej, jako jsi mi ukazovala posledně?

Anna: Některé už rozeznávám, ale tenhle je nějakej novej. Má divný nožičky. Všichni si myslí, že mi tu hrabe. Že jen koukám z okna. Dnes byl dramatický den, přidali se dva noví ptáčci. Ale je to krásný čas, mám čas číst, psát, poslouchat audioknihy, a k tomu ti ptáci.

Ještě chvilku a titulek bude Ornitoložka.

Anna: Ano, to bude správný titulek, to je moje nová docentura zde. Nicméně zpět k projektu. Jmenuje se The Ipcress File a je to remake špionážního filmu ze 60. let, kde hrál Michael Caine. Teď je to udělané jako šestidílná minisérie, dotažená, stylová dobovka. Jde o projekt ITV, komerční televize. Moje postava se objeví ve třech dílech a je to samozřejmě Ruska.

Jak se k takové roli česká herečka dostane? Funguje pořád systém castingů?

Anna: V běžném režimu se dělají castingy, teď spíš tzv. self-tape, nikam se na castingy nejezdí. Tady to byl ale ještě jiný případ, tady přišla rovnou přímá nabídka od produkce. Je to zásluha mého londýnského agenta.

On funguje výborně. A udělalo mi to pochopitelně radost, když taková nabídka přímo pro mě přišla, i když jsem musela hned všechno narychlo zařídit a prostě jet. Hodila jsem se jim jako typ, hledali herečku mého charakteru a můj londýnský agent zabodoval.

S Ester jsme se viděly už v říjnu, kdy mi vyprávěla, že to, že má agenta, ji přimělo k tomu, vůbec přijmout roli v seriálu Anatomie života, který právě vysílá televize Nova. Nakonec v tom seriálu máte roli i vy,  Aňo. Jakou dnes mají úlohu agenti? Jak je pro vás jako pro herečky důležité, že agenta máte? V Americe je to běžné, ale v českém prostředí pořád moc ne. Nebo mě vyvedete z omylu?

Ester: Podle mě se to v poslední dekádě určitě změnilo. Dřív na tom tolik nezáleželo, minimálně v českém prostředí. Ani mně osobně to nepřišlo tak důležité. Všichni o sobě tak nějak věděli, když jsem v dětství začínala.

V poslední době je to lepší vizitka a šetří to energii. Produkcí je hodně, možností práce přibývá a s tím souvisí, že přibývá i segmentů, které spolu potřebují navzájem komunikovat. A když máte agenta, zařídí tohle za vás. Nemusíte se tím zabývat vy

Je to pro vás profesně lepší, když třeba o podmínkách nebo vašem honoráři vyjednává někdo další?

Ester: Mně to tak každopádně vyhovuje. Vždycky jsem si všechno řešila sama a to je ne vždy příjemné. Agent je výhoda. Vyjedná lepší podmínky, zná prostředí na trhu, řeší třeba i nepříjemné věci plus má na starosti i potřebnou administrativu, samozřejmě.

Reklama
Reklama