Ti, kteří nevědí, o co jde, jen nechápavě hledí. Ruka kmitá a přehazuje kameny, aniž by divák stihl zpozorovat letící kostky. Aby ne, když ta ruka patří muži, jenž prastarou deskovou hru backgammon ovládá nejlépe na světě: Čechu Zdeňku Žižkovi, který si díky svému myšlení začíná podmaňovat také štědrý svět pokeru. I díky schopnosti uspět v globální konkurenci hned ve dvou disciplínách jsme jej zařadili do letošního výběru mladých a talentovaných 30 pod 30.
Sešli jsme se v salonu hotelu W na Václavském náměstí. Zdeněk Žižka přišel s kufříkem skrývajícím jednu z nejluxusnějších backgammonových desek, které jsou k dostání. „Ten jsem jednou vyhrál,“ říká skromně hráč, jehož jméno je díky prastaré hře s trojúhelníky a kostkami známé po celém světě.
Backgammon, desková hra, jejíž kořeny sahají tisíce let do historie, je krásná v tom, že i začátečník může vyhrát proti mistrovi. Čím více her spolu však hrají, tím menší roli hraje štěstí, a přichází na řadu tvrdá matematika a znalost zákonitostí desky. Hrají se buď zápasy do daného počtu bodů, nebo takzvané money games o předem určený obnos za každý vyhraný bod.
Foto: Vojtěch Kuřátko, Forbes Česko
Před hraním si nikdo nepřeje „hodně štěstí“. Nikdo totiž nechce, aby měl štěstí ten druhý. „Dobrou hru,“ popřejeme si tedy a rozehrajeme zápas do sedmi bodů.
Princip backgammonu je jednoduchý: dostat své kameny do domečku. Tenhle plán vám však komplikuje jak soupeř, který může osamocené kameny vyhazovat, tak krutá nahodilost dvou šestistěnných kostek.
To vše korunuje ještě třetí element, takzvaná sázecí kostka, která přeje tomu, kdo dění na desce rozumí lépe. Myslíte si, že vyhráváte? Nabídnete tedy, že budete hrát o více bodů. Problém nastává, když se situace otočí. Nebo když jste situaci pochopili špatně.
Je to jedna z těch her, jejíž pravidla se naučíte za dvacet minut, ale na jejíž úplné pochopení často nestačí ani celý život.
Zatímco v backgammonu už hráč s přezdívkou ZZ dosáhl té nejvyšší mety, které může dosáhnout, v pokeru stále vidí prostor, kam se posouvat. Na otázku, co plánuje do budoucna, odpovídá jednoduše: cestovat, hrát a neustále se zlepšovat.
„Baví mě soutěžit, baví mě mind challenges. U pokeru nejde vidět, kam ještě to může směrovat. Klidně do nekonečna. Chci se posouvat, chci být lepší a lepší. Backgammon má pro mě už bohužel limit,“ říká sedmadvacetiletý Žižka. Zdůrazňuje ale, že to rozhodně není proto, že by jej prastará hra nebavila. Z nejvyšší příčky se člověk zkrátka jen těžko posune někam výš.
Zatímco mu v hlavě pracuje výkonný analytický mozek, navenek rozhodně nepůsobí jako nějaký asociální robot. Mluví klidně, pokorně, ale sebevědomě a poutavě zároveň. Češtinu prokládá angličtinou, se kterou se na světových turnajích logicky setkává. Systematicky formuluje své myšlenky, zatímco hází kostkami a hýbe kameny. Zvyšuje sázku, kterou jsem pár tahů předtím neuváženě sám nabídl.
S nejrůznějšími hrami se setkával prakticky celý život. „Od mala jsem měl pozitivní přístup k matematice. Hry jsem prakticky nikdy nepřestal hrát. Pořád jsem byl ve své hlavě a přemýšlel jsem nad nimi,“ říká Žižka.
Backgammon se naučil hrát v šesti letech. Ostatní hry ho, jak sám říká, moc nebavily. V šestnácti pak vyhrál svůj první velký mezinárodní turnaj na Kypru.
„To bylo pro mladého kluka povzbuzující, setkat se v pětihvězdičkovém hotelu s tolika novými lidmi. Viděl jsem tolik možností. Byl to moment, kdy jsem si uvědomil, že to chci dělat. Že se tomu chci věnovat. Chci v tom být dobrý a chci v tom být nejlepší. Neviděl jsem důvod, proč v tom nejlepší nebýt,“ popisuje Žižka.
V osmnácti letech se seznámil s legendárním hráčem Matveyem „Falafelem“ Natanzonem a odjel na měsíc do Spojených států, aby s ním hru studoval dopodrobna. Ještě předtím byl na čtrnáctidenním soustředění v Japonsku, kde se učil od dlouhodobě nejlepšího hráče světa Masajakiho Močizukiho, zvaného Mochy.
A právě toho o devět let později Žižka v nejprestižnějším backgammonovém klání UBC porazil. Odvěký příběh mistra a učně se tak dovršil.
Foto Backgammon Galaxy
Zdeněk Žižka vyhrál UBC i loni, když soupeřil s dánským hráčem Thomasem Myhrem. A letos jej čeká třetí „maraton“, jak sám třídenní náročný backgammonový turnaj nazývá. S kým se utká, ještě není jasné. Jeho potenciální soupeři se ještě probojovávají žebříčkem: v Texasu, po Evropě, v Istanbulu a v Japonsku.
Už teď je ale jasné, že finále bude v Praze. České hlavní město se tak letos vůbec poprvé stane dějištěm celosvětově sledovaného klání v této krásné, ale kruté hře.
Jak do toho všeho zapadá poker? I když si Žižka svůj první pokerový set přál už ve dvanácti letech, naplno se mu začal věnovat až v osmnácti. A zatímco si dnes v backgammonu vybírá už jen ty turnaje, které jej baví nejvíc, do pokeru šlape all-in. A vyplácí se mu to. Z mezinárodních klání si už odnesl vyšší desítky milionů korun.
Nejvyšší částka, kterou vyhrál za jeden turnaj, činila v přepočtu 25 milionů korun. Zdeňkovi se to povedlo loni v listopadu. Šlo zároveň o nejvyšší výhru, jaké kdo kdy dosáhl v Jižní Americe.
Obě hry, kterým se Žižka věnuje, pracují s volatilitou a pravděpodobností. Jednou za ni mohou kostky, podruhé zase karty. Zatímco v backgammonu má hráč kompletní informace, tudíž vše vidí na desce před sebou, v pokeru může jen hádat, jaké karty mají ostatní hráči. Proto má v pokeru daleko větší význam psychologie. „Můžu říct, že backgammon a poker jsou úplně jiné. Ale taky můžu říct, že jsou si velmi podobné. A oboje platí,“ říká Žižka.
Velký rozdíl je podle něj v kultuře obou her. Backgammonové akce bývají přátelštější, osobnější, a to zejména díky menší komunitě hráčů.
Jak na tom vydělat
Zdeněk není zdaleka jediný hráč na světě, který hraje jak poker, tak backgammon. Jediný ale zvládá hrát obě hry na takto vysoké úrovni.
Vzestup pokeru
V roce 2003 vyhrál účetní Chris Moneymaker hlavní event na World Series of Poker a spustil tak lavinu. Výhra „nenápadného člověka z lidu“ ke karetní hře přilákala miliony hráčů. Fenoménu tehdy pomohla i výluka NHL, kdy televize přemýšlely, čím díru ve vysílání zalepit. Zkusily to s pokerem a vyšlo to.
Poker tehdy přilákal mnohé hráče backgammonu, kteří dokázali uplatnit právě své znalosti pravděpodobnosti. Krasojízdu ještě v roce 2006 korunovala úspěšná bondovka Casino Royale, kde balíček 52 karet sehrál velkou roli.
Po boomu přišlo v roce 2011 ochlazení. Způsobilo jej přísnější vymáhání legislativy v USA a následný pád platformy Full Tilt Poker. Dnes však live poker ožívá díky streamerům, celebritám i stále novým televizním formátům.
Vedle atmosféry na turnajích se hry liší i ve způsobu, jakým se jimi vydělávají peníze. V backgammonu dnes na rozdíl od pokeru najdete multimilionové prize money jen zřídkakdy, i když podle Zdeňka odměny v posledních letech pomalu, ale jistě rostou. Vedle oficiálních turnajů se pak bokem hrají i money games o nejrůznější částky.
Jsou však i případy, kdy je výhrou za turnaj „jen“ prestiž a deska, na které se hrálo. Když jste v backgammonu dobří, peníze si můžete vydělat i jinak než samotným hraním.
„V backgammonu je ekonomika založená na tom, že lidi baví se v té hře vzdělávat. Baví je učit se novým věcem. Je to mind sport,“ říká Zdeněk. A právě tady nastupuje na řadu koučování. To je lukrativním způsobem, jak své znalosti backgammonu monetizovat. Sám Žižka nabízí lekce za stovky dolarů na hodinu. A zájemců má spoustu.
Foto: Vojtěch Kuřátko, Forbes Česko
Jeho přístup k backgammonu je přitom dost nekonvenční. Do velké míry se liší od toho, jak lidstvo o hře přemýšlelo v minulosti. Žižka se namísto popisování pravidel a výjimek z nich dívá na jednotlivé pozice v širším kontextu, intuitivně. A i díky tomu jej vyhledávají studenti z celého světa.
„Měl jsem spoustu studentů. ‚No jo, konečně tomu rozumím,‘ říkají mi. Všechno jsou to různé jednoduché věci,“ říká s tím, že se podle něj mnozí současní autoři knih o backgammonu nedívají do budoucnosti, nedívají se za roh. Sám dodává, že má ke čtení trochu averzi. Jednu knížku o backgammonu ale sám napsal. A právě svoji Žižka Method v ní popisuje.
„Soustředím se na to, co bude a co se stane. Každý, kdo jde kolem, přece vidí, kde ty kameny jsou. Ale já učím lidi přemýšlet o možnostech, co s nimi dělat. Když se analyzuje cokoli, musíte se dívat do budoucna,“ říká Žižka a dodává, že kdyby v životě nedělal to, co dělá, pravděpodobně by se zajímal o trading a analýzy trhu. Teď ale na alternativní cesty nepomýšlí.
„Musel bych do toho dát hodně energie a nemyslím si, že po tom všem, co jsem zažil, by mě to naplňovalo,“ dodává.
Nejkrutější hra
Backgammonu se často přezdívá nejkrutější hra na světě. „Neříká se jí tak pro nic za nic. Situace se mění každým hodem kostkou. To je ale do života extrémně důležitá lekce,“ říká Žižka. Backgammon podle něj není hra pro každého. I tak by ji ale doporučil všem vyzkoušet, a to zejména dětem.
„Je naprosto přirozené se v životě setkávat s volatilitou. Existuje všude a je na nás, jak se jí přizpůsobíme. Hra buduje v lidech mentální odolnost. Snáze tak zvládnete různé životní situace, ať už jsou to trojka z písemky nebo problémy v osobním životě, ve vztazích,“ vyjmenovává Žižka.
Foto: Vojtěch Kuřátko, Forbes Česko
Backgammon v posledních letech zažívá něco jako renesanci. V New Yorku i Dubaji se otevírá řada soukromých klubů, v Japonsku jej hrají ve školách.
Své kameny po desce posílají jak bezdomovci v ulicích, tak lidé z nejvyšších špiček byznysu. Někteří backgammon hrají na dřevěném prkně s víčky od pet lahví, jiní si koupí desku od Hermés za půl milionu korun. Bavit však bude nejspíš obě skupiny stejně.
Fanouškem backgammonu je třeba i zakladatel Uberu a jeden z nejbohatších Američanů Travis Kalanick. Ten loni koupil nejsilnější backgammonový software s tím, že plánuje pokračovat v jeho vývoji ještě dál.
„Je to úžasná hra,“ shrnuje Žižka. Setkat se s ním v Praze je vzácná událost. Odstěhoval se totiž do Vídně, a to nejen proto, aby měl lepší spojení se zbytkem světa. V Rakousku je pro hraní pokeru praktičtější legislativa a dá se hrát i online, například na populární platformě GGpoker. Žižka však dává přednost živým turnajům.
„Když jsem létal na turnaje z Prahy, stejně byla většina letů přes Vídeň,“ říká. A že se něco nalétá. Podle svých slov se účastní dvou až tří velkých turnajů za měsíc.
Když spolu hrajeme, opravdu hraje s ohromnou lehkostí, nic jej nezaskočí. Zatímco já nad jednoduchými pozicemi přemýšlím třeba minutu, on svůj tah zahraje téměř okamžitě. Když ho vidíte hrát a o hře jej slyšíte mluvit, máte pocit, že ji sami zvládáte, že do jejích konceptů vidíte. Nic nemůže být dál od pravdy. Takže i když ve hře figuruje element štěstí a volatilita, prohrávám 0:7. Ale od teď mohu chodit po světě s tím, že jsem si zahrál se světovým šampionem. Tak dík za hru, Zdeňku!
