skip to main content

V Ostravě zachránili ikonickou stavbu. Z jatek je galerie, kde se otáčejí stěny

Záchrana zchátralých městských jatek v Ostravě trvala dlouhých šest let, dnes ale jen stěží uvěříte, že v nich kdysi chodívala zvířata na porážku. A že v roce 1893 byla právě tahle jatka označována za nejmodernější na Moravě i ve Slezsku, někdy dokonce i v celé rakousko-uherské monarchii.

To už je minulost. Teď se začíná psát nová kapitola památkově chráněné budovy z konce devatenáctého století, která je pro Ostravany ikonou. Za její nákup i rekonstrukci zaplatilo město bezmála 350 milionů korun a umírat už se v jejích zdech nebude. Do jatek se totiž přesídlí galerie současného umění Plato.

Za novou podobou historické stavby stojí polský architekt Robert Konieczny, který také přišel s unikátním řešením výstavních sálů. Fungují samostatně i při vzájemném propojení, a to díky systému šesti originálních otočných stěn. O pohyb se stará strojní mechanismus, který těžkými konstrukcemi otáčí a zvenčí otevírá výstavní prostory.

Kromě pohyblivé architektury zachoval tým jeho studia KWK Promes cenný historický ráz režného zdiva i další původní prvky, aby budově zůstal její původní genius loci. Což nebylo zrovna snadné vzhledem k tomu, v jakém byla jatka stavu.

„Připomínala mi cihlový palác,“ vzpomíná na svůj první dojem z budovy Konieczny. „K vadám jsme přistupovali jako k hodnotě, která dosvědčuje identitu tohoto místa. Nechtěli jsme je zakrývat, ale odhalit a dodat tak další novou vrstvu k historii budovy,“ vysvětluje.

Architekti proto zachovali charakter zvětralých cihel a zaplnili velké díry ve stěnách současným materiálem. Pomocí pohyblivé architektury udělali z otevřených míst zkratky, které spojují vnitřek galerie s městem. Umění tak může doslova vyjít ven a rozprostřít se kolem budovy. „Mobilita přinesla kultuře další příležitost, jak se dostat k publiku,“ podotýká Konieczny.

Reklama

Rekonstrukce byla poměrně složitá, stavařům daly zabrat hlavně unikátní otočné stěny, jelikož znamenaly zásahy v nosných chatrných stěnách historické budovy. „Podloží stavby bylo poměrně nekvalitní, jatka stojí v blízkosti historické Valchařské strouhy s kontaminovaným okolím. Některá kritická místa jsme proto museli zesílit pomocí ocelové konstrukce,“ popisuje Jaroslav Habrnal, hlavní statik stavby.

Výzvou byla pro řemeslníky i obnova historické fasády. Pro ni využili jak původních cihel, tak nových, které se vyráběly manufakturním způsobem na zakázku. „Cihly jsme ještě dodatečně povrchově upravovali, aby celkový vzhled fasády působil původně, možná trochu tmavým a zašlým dojmem,“ objasňuje Marek Podzemný, výrobní ředitel společnosti Zlínstav, která jatka opravovala.

Rekonstrukce ale ještě úplně u konce není, dodělává se vnější fasáda a odstraňují některé vady. Pro veřejnost tak budou bývalá jatka dočasně otevřená jen do 10. června a zpřístupní se ještě během festivalu Colours of Ostrava. Součástí měsíce otevřených dveří budou i dvě výstavy.

Ta první přiblíží historii budovy, její proměnu i vizi budoucí nové městské čtvrti. Druhá pod názvem Moving Architecture pak zacílí přímo na architekta Roberta Konieczného a zmapuje příběhy jeho staveb. Poté se galerie znovu uzavře a natrvalo se do ní budou lidé moci vrátit od září letošního roku.

Bývalá jatka začala v Ostravě fungovat v červnu roku 1881. Jak rostlo město, byla postupně rekonstruována a modernizována. Jejich někdejší sláva skončila začátkem sedmdesátých let, kdy o svou funkci v roce 1965 přišla.

Areál pak postupně chátral a pokračoval v tom i po prodeji společnosti Bauhaus před sedmadvaceti lety, která se zavázala, že budovu opraví. To se však nestalo a v roce 2016 proto ostravští radní zdevastované budovy odkoupili a vypsali architektonickou soutěž, kterou z devíti studií vyhrálo to polské.