Zatímco většina Evropy kvůli asijské konkurenci textilní a obuvnický průmysl v posledních dekádách opustila, Portugalsko udělalo pravý opak. Konkurovat se snaží kvalitou, udržitelností, flexibilitou a geografickou blízkostí. A výrobu sem směřují i některé české značky.
Když se Eva Urbanová, zakladatelka českých obchodů s udržitelnou módou Nila, rozhodla vytvořit vlastní kolekci oblečení Nila Studio, řešila, kde oblečení vyrábět. A podobně jaké jiné udržitelné značky se rozhodla pro Portugalsko.
„Jsem vděčná, že máme v Evropě zemi, která si zachovala textilní průmysl. Portugalci velice dobře využili evropských dotací na to, aby ho udrželi a rozšířili. Nabízejí opravdu dobrou kvalitu,“ řekla před časem Forbesu Urbanová.
Foto Lucie van Vuuren / Nila
Její kolegyně Tereza Kaňková, která má výrobu Studia Nila na starosti, doplňuje, že právě kvalita, kterou Portugalsko upřednostňuje nad kvantitou, je důvodem, proč sem výrobu umisťují značky udržitelné módy. Portugalci se zaměřují na vysoce kvalitní textilie jako úplety či denim, ze kterých se šije luxusní oblečení i prémiové základní kousky.
„Máme tu zaručeno dodržování evropských pracovních norem. Portugalské továrny často pracují s udržitelnými a certifikovanými materiály a také nabízejí možnost výroby rozsahem menších kolekcí,“ říká Tereza Kaňková.
Textilní výroba má v Portugalsku dlouhou tradici, kořeny sahají do devatenáctého století, kdy vyrostly dílny zejména na severu země kolem měst jako Braga, Porto nebo Guimarães. Díky tomu vznikla silná koncentrace zkušených firem, technologů a designérů, jejichž know-how se předává po generace.
Portugalské firmy jsou známé schopností rychle reagovat na trendy, vyrábět menší série a zboží rychle dodat. To je oproti masové výrobě a dlouhým dodacím lhůtám z Asie pro evropské módní značky velkou výhodou. Geografickou blízkost začaly oceňovat hlavně v době koronavirové pandemie, kdy byly dodávky z Asie významně zpožděné.
Portugalsko využilo své další výhody, kdy se většina textilních továren nachází v průmyslovém klastru zhruba padesáti kilometrů, takže jednotlivé provozy a dodavatelé jsou snadno dostupné.
„Během jednoho dne jsme schopni navštívit tkalcovnu, šicí dílnu, prádelnu i místo, kde provádějí konečné úpravy denimu, barvírnu nebo výšivkárnu. Druhý den můžeme pokračovat návštěvou našeho dodavatele úpletů a pletenin. Vše je od sebe vzdáleno kousek autem,“ potvrzuje Tereza Kaňková z Nily.
Portugalské firmy také významně investují do inovací: automatizují a digitalizují výrobu, vyvíjejí funkční materiály, spolupracují s univerzitami a výzkumnými centry.
Jako konkurenční výhodu si určily právě udržitelnost, díky tomu je portugalský textilní průmysl lídrem v recyklovaných a organických materiálech, úsporách vody a energie i snadné sledovatelnosti dodavatelského řetězce. To všechno odpovídá rostoucí poptávce po udržitelné módě v Evropě.
Foto Nila
Podle posledních čísel Portugalské asociace textilního a oděvního průmyslu (ATP) tamější textilní a oděvní sektor generuje kolem osmi miliard eur ročně (přes 200 miliard korun) a zaměstnává přes 120 tisíc lidí. Většina produkce, v hodnotě kolem šesti miliard eur (asi 150 miliard korun), přitom míří na export, hlavně do Německa, Francie, Velké Británie a Skandinávie, ale stále více i do Spojených států.
Různé zkušenosti
Už pět let odebírá trička a mikiny z Portugalska česká firma In August Company, která se zaměřuje i na autorskou keramiku a bytové doplňky a jejíž příběh Forbes v minulosti přinesl. „Byl to pro nás logický krok. Vše se snažíme vyrábět co nejlépe, udržitelně a lokálně, proto jsme nechtěli odebírat textil z Asie a hledali jiné možnosti,“ popisuje jeden ze zakladatelů Teodorik Menšl.
Foto In August Company
„Od portugalského dodavatele odebíráme hotové produkty, které si dále přizpůsobujeme. Vybíráme si barvu, tisk nebo cedulky,“ popisuje spolupráci s továrnou nacházející se mezi Portem a Lisabonem.
„Líbí se nám, že funguje velmi šetrně jak k prostředí, tak k těm, kdo tam pracují. Továrnička je dokonce poháněná větrnou elektrárnou. S kvalitou jsme celkově spokojeni. Někdy řešíme malinko křivě ušité kusy, ale je to minimum,“ dodává spolumajitel značky, jež své zboží prodává v obchodě v pražské Bubenči nebo na e-shopu.
Portugalsko je vyhlášené nejen kvalitní textilní výrobou, ale i obuvnictvím. Právě nejmodernější technologie a letité zkušenosti byly důvodem k tomu, aby tu své boty nechávala šít česká značka Pár.
„Bylo nám doporučeno jako země, kde je dlouhá obuvnická tradice, současné technologie a příležitosti k flexibilní výrobě i v malých objemech. Líbilo se nám, že vše, co se týká výroby našich bot – od materiálů, komponentů, šití, lepení až po balení –, je možné zajistit v jednom malém regionu,“ popisuje Darina Zavadilová, která Pár založila s partnerem Janem Klossem. Předtím více než deset let pracovali pro projekt Botas 66.
Foto Pár
Za designem značky Pár stojí česká designérka Eliška Horčíková, která dlouhodobě působí v design labu značky Camper. „Výrobního partnera jsme hledali původně v Česku, narazili jsme ale na absenci technologií, které jsme potřebovali, a také na určitou neochotu pouštět se do něčeho nového, méně obvyklého, jakkoli jsme byli připraveni veškerý vývoj financovat,“ říká Darina Zavadilová.
S portugalskými továrnami spolupracují od roku 2019 a podle zakladatelky se zkušenosti nedají generalizovat.
„S jedním dodavatelem spolupracujeme od úplného začátku značky Pár a náš vztah, myslím, už přerostl z profesionální úrovně na přátelskou. Chováme k sobě vzájemnou důvěru a respekt, a přestože proběhlo několik krizových situací, vždy jsme se dokázali domluvit a ve spolupráci pokračovat. S jiným dodavatelem jsme naopak řešili vleklé problémy a bohužel jsme od něj neodešli zavčas, což nám dost zavařilo,“ ohlíží se za podnikatelskými zkušenostmi Zavadilová.
Přetrvávající hrozby
Jakkoli se portugalskému textilnímu průmyslu daří, stále čelí velkým výzvám, hlavně extrémně rychlé módě firem, jako je Shein a Temu, ale také dopadům americké celní války, která vede k přesměrování asijské produkce do Evropy.
„Evropští výrobci nadále investují do zlepšování výrobních procesů, hlavně dekarbonizace, inovací, udržitelnosti, snižování spotřeby vody a regulace chemických látek. Tváří v tvář extrémně levným mimoevropským produktům, zejména z Číny, Laosu a Vietnamu, ale textilní firmy, které dodržují pravidla, z trhu mizejí,“ řekl v rozhovoru pro Fashionnetwork.com významný portugalský textilní podnikatel Mário Jorge Machado a zároveň prezident organizace Euratex zastřešující evropský oděvní průmysl.
V této souvislosti šéf Euratexu v září vyzval Evropskou komisi, aby stejná pravidla, která platí pro evropské podniky, byla uplatňována i na zahraniční výrobce prodávající na evropském trhu. Jinak podle něj dochází k narušování hospodářské soutěže, jež ohrožuje celý sektor i pracovní místa v něm.
„Stále věříme v dohody, volný a férový obchod. Nemůžeme ale tuto hru hrát sami. Pokud všichni ostatní hrají karty pod stolem a pouze Evropa hraje s kartami na stole, prohrajeme. Nemůžeme být naivní. Musíme bránit své hodnoty a náš průmysl,“ varoval prezident Euratexu.
