Jde o světového producenta strojů pro výrobu nanovláken, u jehož zrodu stál před 25 lety vizionář Ladislav Mareš. Libereckou firmu Elmarco založil sice nejdříve na technologie pro polovodičový průmysl, už o tři roky později, kdy slyšel o nanovláknech, se ale rozhodl vsadit na nový produkt.
Najmul prvního odborníka do nanodivize a ve spolupráci s tamní Technickou univerzitou vyvinuli, zkonstruovali a licencovali unikátní technologii Nanospider pro průmyslovou výrobu nanovláken. Udal tak směr, kterým se bude firma ubírat.
To platí dodnes, třebaže se v roce 2012 firma rozdělila. Polovodiče a s nimi i zakladatel Ladislav Mareš šli svou vlastní cestou, Elmarco zůstalo čistě na vývoj a průmyslovou výrobu nanovláken.
„Tehdy to bylo trochu riskantní rozhodnutí, ale nakonec se ukázalo jako velmi důležité. Firmě, která byla rozkročená do dvou oblastí, a tudíž i hůře uchopitelná, pomohlo,“ říká ředitel společnosti Elmarco Miloslav Masopust.
Začátky přitom nebyly jednoduché. Polovodičový byznys byl přece jen mnohem více výdělečný, ale uživit se pouze s nanotechnologiemi byla výzva.
„Ze začátku to trošku dřelo, proto říkáme, že jsme měli dva starty. Jeden v roce 2003 a druhý v roce 2012. Prošli jsme si reorganizací, ujasnili si, s jakými partnery chceme spolupracovat a na co se chceme zaměřit. Dnes máme smlouvy s velkými průmyslovými firmami a značkami, zaměstnáváme 85 lidí a obrat se pohybuje kolem 250 až tří set milionů korun,“ podotýká ředitel s tím, že Elmarco má rovněž v držení stovku celosvětových patentů.
Foto Elmarco
Největší část tvoří zákazníci, kteří se specializují na vzduchovou filtraci s použitím nanovláken. S využitím technologie Nanospider vyrábí třeba filtry pro auta, které umožňují, aby cestující dýchali čistější vzduch. Jejich stroje se používají i pro výrobu nanovlákna v náplastech, kde umějí výrazně urychlit hojení ran, tlumit bolest, bránit vzniku infekcí a jizev. V lécích zase umožňují dodat účinnou látku ve správný čas na správné místo.
Využití nacházejí neviditelná vlákna třeba v solárních článcích, kde zvyšují dostupnost mobilních zdrojů energie. Nanovlákna v bateriích zase urychlují proces jejich nabíjení. V motorových filtrech o pětinu snižují spotřebu paliva. V blízké budoucnosti budou také součástí tkáňového inženýrství – například při náhradě tkání.
V Elmarcu začínají pomalu pronikat také do zařízení na výrobu materiálu pro kapalinové filtry. Dva stroje už dodala firma japonskému zákazníkovi a jednat bude také o třetím. Další velkou část klientů tvoří ti, kteří podnikají v membránovém byznysu, kdy nanovlákna mají vlastnosti, které běžné membrány nesplňují.
„V tomto případě mluvíme o funkčním oblečení, kdy jsme začali rovněž sami vyvíjet vlastní membránu. Výhoda je především v prodyšnosti, kdy udrží vodní sloupec, ale zároveň dýchá zevnitř. A my teď pracujeme na tom, abychom měli řešení, kde se obejdeme bez fluoru. Ten se začíná stávat nechtěným prvkem, přitom všechny membrány jej obsahují. My jsme teď ve fázi, kdy máme membránu hotovou, ale potřebujeme najít zákazníka, který ji použije ve svém finálním produktu,“ přibližuje Miloslav Masopust.
Vize firmy je taková: dodat klientovi zařízení, na kterém bude membránu vyrábět. Elmarco neprodává nanomateriály a ani se k tomu nechystá. Nepodílí se ani na šití roušek a dalších masek, které se především během covidu rozšířily po celé zemi. Jejich byznys stojí na tom, že zákazníkovi vymyslí na míru celou linku pro výrobu jejich materiálu, otestuje, zabalí a smontuje.
„Nevýhodou“ firmy občas je, že zařízení mají dlouhou životnost. Jedno z nich je v provozu už od roku 2004. „Na servisu opravdu nevyděláváme,“ směje se ředitel.
Vynahrazují si to ale vývojem, který jde neustále dopředu. Vzhledem k tomu, že nanovlákna patří stále mezi nové produkty a dalších dvacet let ještě potrvá, než se zařadí mezi běžnou a normální komoditu, je velký prostor vylepšit stávající stroje a nabízet jejich druhou generaci.
„Musíme reagovat i na to, že se nám nápady pokusí ukradnout konkurence. Což se v případě Číny už stalo. Jeden soudní spor jsme sice vyhráli, ale strojů, které jsme vymysleli u nás, mají instalovaných hodně,“ přibližuje.
„Většinou postupují tak, že naše zařízení rozmontují, podívají se, jak a z čeho je vyrobené, a udělají to po svém. A pak už to sekají jak Baťa cvičky a vyrobí hodně materiálu. Ale jenom jednoho typu. My máme know-how a našim zákazníkům jsme schopní ho předat, aby si mohli měnit produkci. Aby věděli, jak mají nastavovat parametry. To se v Číně díky bohu moc neděje,“ dodává ještě Masopust.
Elmarco má štěstí, že zákazníků přibývá. Většinou jde už o zavedené a renomované firmy, které mají svůj finální produkt, do něhož chtějí přidat nanovláka. Anebo naopak to jsou ti, kteří svůj byznys teprve rozjíždějí a mají několik zařízení, na nichž na zakázku vyrábějí nanovlákenný materiál pro ostatní.
Foto Elmarco
Liberecká firma působí ve 150 zemích a má dnes kolem dvě stě zákazníků a kolem 250 nainstalovaných strojů. Většinou uzavře dlouhodobou smlouvu na vývoj materiálu, na jehož konci je ideálně prodej linky. A 99 procent výrobků pak odchází na export.
V Česku má Elmarco pouze tři zákazníky, ostatní jsou zahraniční klienti, třeba z Německa, Itálie, Dánska, ale také ze Spojených států, Hongkongu nebo z Japonska.
