V Česku zřejmě není fabrika, kde by zásahy policie byly tak přirozenou součástí firemního koloritu, jako tomu je v lounské vagonce dříve známé jako Legios. Problémy jako by zdejší areál, kde se opravují a vyrábějí nákladní vagony od konce 19. století, přitahoval.
V posledním roce byli místní dělníci svědky mnoha akčních scén – od „light contact“ tlačenic o závoru u vstupu po varovné výstřely do vzduchu ze samopalu, máchání katanou až po několik čistě „full contact“ MMA soubojů.
Firma, zaměstnávající přes 600 lidí, utržila v nejslavnější éře zhruba tři miliardy korun. Dnes je z ní bitevní pole nejhrubšího pojetí. Nic na tom nezměnil ani nedávný prodej areálu a zdárné řešení insolvenčního řízení, které se vleče od roku 2013. Nepomohl dokonce ani fakt, že z bojiště byl definitivně vytlačen původní majitel, kontroverzní podnikatel František Savov.
Bez policejní asistence se totiž neobešel ani nástup nových majitelů areálu, ostravských miliardářů Rudolfa a Petera Šuškových, a jejich Traťové strojní společnosti (TSS). Ta areál koupila od insolvenční správkyně Petry Hýskové za působivých 750 milionů korun. Konkurenční nabídky tím přeplatili prakticky trojnásobně.
Mezi poraženými se ocitla zejména zbrojařská rodina Strnadových, která boj se Savovem na mnoha frontách začala a na většině z nich drtivě zvítězila. Právě Strnadovi v insolvenčním řízení firmy Heavy Machinery Services, jak se dnes Legios jmenuje, udávali v mnoha ohledech směr: drželi pod kontrolou největší pohledávky a na jejich představy o budoucnosti firmy slyšela také insolvenční správkyně, která společnosti Dako-CZ ze Strnadovy skupiny CSG areál loni v létě pronajala.
A zde je třeba vidět ohnisko dnešních sporů. Správkyni těžko někdo může vyčítat, že pro zachování provozu zvolila zrovna společnost Dako. S ní neměli problém největší věřitelé a kromě toho byla schopná ihned zajistit pro areál zakázky, lidem mzdy a zvládla také obstarat opravy nezbytné pro údržbu vybydleného areálu při životě.
Ostatně bojovým kulisám navzdory utržil podnik za úřadování Daka v období od loňského srpna do letošního dubna zhruba 900 milionů korun. Stejně tak Hýskové nikdo nemůže vyčítat, že podnik i s areálem následně prodala nejvyšší nabídce – a tedy ne skupině, která se mezitím v lounské vagonce docela dobře zabydlela.
Kdo však po překvapivém prodeji ostravským podnikatelům věštil bezproblémový průběh, který vyústí v dohodu obou průmyslových rodin, ten se pořádně spletl. Základ jejich sporu spočívá v tom, že noví majitelé z ostravské TSS převzali závod společně s areálem k 1. červnu.
Areál však převzali zároveň s platnou nájemní smlouvou na užívání nemovitého a movitého majetku HMS a smlouvou o spolupráci (využívání zaměstnanců HMS), které Strnadovým garantují užívání továrny do konce srpna.
Ještě minulé úterý se Jaroslav Strnad se Šuškovými v Lounech osobně sešel, aby si společně vytyčili pozice. A podle všeho nešlo o příliš přátelské povídání – obchodníci z Ostravy pro Strnadovy plány provozovat areál dál příliš pochopení neměli. Výsledkem byla čtvrteční návštěva obou majitelů TSS, které však Strnadovi lidé do areálu odmítali vpustit a situaci musela řešit až policie.
Šuškovi se nakonec do areálu dostali a během hromadného setkání vyzvali zaměstnance, aby nechodili do práce. Asi 350 z celkových 600 lidí ve fabrice jsou totiž zaměstnanci přímo HMS, dnes tedy ostravské TSS. Oproti tomu Strnadova Vagonka Louny (dcera Dako-CZ) má v areálu zhruba šedesátku lidí a zbytek jsou agenturní zaměstnanci, kteří navíc v posledních týdnech v práci většinou stejně nebyli.
Ve čtvrtek v noci také do areálu Šuškovi poslali podbíječku, speciální železniční stroj na kolejích, se záměrem opravovat tamní vlečku. Ta nakonec úplně zablokovala vjezd do areálu a policii tentokrát volali manažeři od Strnada. Právě o funkčnost a nefunkčnost vlečky momentálně probíhají intenzivní spory.
Areál tak funguje v omezeném režimu s minimem lidí, neboť většina uposlechla svého nového zaměstnavatele a do práce nechodí. Strnadovi se už asi pomalu rozloučili s možností, že by v areálu pokračovali i na podzim – vítězstvím pro ně bude odbavit všechny rozdělané zakázky. Údajně jde o materiál za 350 milionů korun, jehož část budou možná muset převézt stovky kilometrů daleko do závodů slovenské Tatravagónky.
Na první pohled udiví zejména agresivní přístup aktérů. Pokud se oba tábory v kuloárech označují za extrémně praktické obchodníky, zdejší přístup tomu příliš neodpovídá. Nabízí se jediné vysvětlení, a tím je poměrně komplexní konkurenční boj a osobní nevraživost.
Skupina Rail Invest bratří Šušků patří historicky k největším hráčům v oblasti opravy nákladních vagonů na českém trhu. Aktuálně ale vede několik právních sporů se státní firmou ČD Cargo, která je nejdůležitějším zadavatelem oprav v Česku – a kvůli sporům zhruba za miliardu korun jsou Šuškovi na blacklistu.
Právě ovládnutí Legiosu je mělo v tahanicích se státním molochem významně posílit, neboť by rázem kontrolovali přes polovinu všech výrobních kapacit na trhu. V jejich prudké reakci může hrát roli i skutečnost, že Jaroslav Strnad jim přímo před očima na jejich domácím hřišti buduje novou konkurenci: ve Vítkovicích už zhruba dva roky operuje v troskách někdejšího průmyslového impéria Jana Světlíka.
V rámci své nové skupiny CE Industries ovládl Strnad Vítkovické železniční opravny, a ať už to v Lounech dopadne jakkoli, další železniční opravny chce zbudovat v severních Čechách.
Šuškovi teď budou muset ukázat, že kromě ostrých loktů a stovek milionů korun na účtech umějí do Loun dostat také nový byznys. Jejich postavení na trhu není kvůli zmíněným sporům s ČD Cargo kdovíjak silné. A dost možná je současná válka jen předehra před jednáním o prodeji jejich drážního byznysu, o kterém se už v minulosti mnohokrát hovořilo v souvislosti s čínskými zájemci.
Podzim napoví, zda noví majitelé chystají pro tradiční podnik novou budoucnost, anebo zda se legendární Legios stane znovu jen pomníkem války miliardářů.
