Žijeme si sice nad poměry, ale pořád pod naši úroveň, říká s oblibou náš šéfredaktor. Alespoň mírně jsme se proto pokusili úrovni přiblížit na oslavě českého rodinného podnikání, kterou jsme neuspořádali nikde jinde než v Karlových Varech.
Město plné prázdných výloh, které zdobí cedulky s nápisem арeнда, ochuzené o tradiční filmový festival a zahraniční lázeňský turismus, působí tak trochu smutně. Veškerý sentiment každopádně opadá, jakmile se s kolegou během čtvrtečního dopoledne blížíme ke Grandhotelu Pupp.
„Á, Pražáci machrují,“ směje Martin Žufánek, když parkujeme před Puppem a sebejistě vyskakujeme z okázalého kabrioletu. Král českého lihovarnictví zprvu netuší, že nám osmičkové BMW s ceníkovou cenou okolo 4,5 milionu korun neříká pane, ale na to prostě jeden rychle zapomene. A navíc nemachrujeme, ale snažíme se dohnat úroveň!
Zatímco ze zadních sedaček soukáme golfové hole, přijíždí kolegyně v hlasitém mustangu a nakonec i Petr Šimůnek. Jak jinak než v Rolls-Roycu. Během chvilky se tak před Puppem těsnají ty nejhezčí kabriolety, jaké si nyní můžete koupit, a celá scenerie připomíná slavné parkoviště před kasinem v Monte Carlu.
Návštěvníkům přilehlélo Café Pupp chladne espresso v porcelánových šálcích, neb si ten bizarní moment, kdy kolegové opření o „své“ vozy mávají kamsi vzhůru, chtějí zaznamenat. Jedna profesionální fotografie do tištěného vydání, pořízená z terasy hotelového pokoje, a jede se dál. Vary žijí.
V hotelové lobby to začíná vypadat… No, zhruba jako před galavečerem rodinných firem. Nejzářivější jsou tradičně majitelé skupiny Packeta, manželé Kijonkovi, ve společnosti vířivkového klanu Kadleců a manželů Komárových z Dermacolu.
Nechybí ani šéf stavebnin DEK Vít Kutnar, Radka Prokopová a František Fabičovic z Alca plastu, rodina Musilových z Liko-S nebo třeba Zbyněk Frolík s manželkou Naděždou. Dokonce dorazil i skvěle vypadající a s Karlovými Vary neodmyslitelně spjatý Jiří Bartoška!
Vyprávění mělo na těchto řádcích pokračovat, nicméně vzpomínky na dva (!) po sobě jdoucí galavečery má autor textu vesměs v mlze. Jedna část přesto musela v hlavě utkvět snad každému: rozhovor, který Petr Šimůnek vedl s Václavem Novákem.
Václav Novák, zřejmě nejslavnější český krizový manažer, pomohl stavět na nohy řadu firem a sám má za sebou svůj vlastní miliardový exit. V neposlední řadě pak dokázal porazit i rakovinu. Pár citátů, které utkvěly v paměti:
„Rád předjíždím a obecně chci vyhrávat, zároveň se však držím pravidel. No rules, no game.“
„Před pár lety jsem totálně pročistil síť kontaktů a přestal jsem se stýkat se všemi, kdo mi berou energii. S lidmi, kteří mě vyčerpávají, bych se už nevídal, ani kdyby z toho koukal sebevětší finanční benefit.“
„Dělám ryze věci, které jsou krásné, což platí i pro byznys. Taková těžební firma by mě nezajímala, i kdyby z toho koukaly trsy peněz, tam krása není.“
„Když můžu, tak jsem mocný. Když nemůžu, jsem ne-mocný. Chudoba je nemoc jako kterákoli jiná a měla by se léčit.“
Dvakrát nejdelší potlesk večera mluvil sám za sebe. Mimochodem, kolega Jaroslav Mašek s Václavem Novákem natočil fenomenální podcast, který si určitě poslechněte, pokud jste tak již neučinili.
Dalšími střípky už laskavého čtenáře zatěžovat nehodlám a jen dodám, že Forbes tentokrát pořádal i historicky první golfový turnaj, který na krásném hřišti, hantýrkou nazývaném Olšovky, ovládl po všech stránkách ambasador kvalitního spánku Karel Vágner (že by ty postele Hästens měly opravdu něco do sebe?!).
O afterparty v Becher’s baru s majitelem Puppu Pavlem Hubáčkem, after-afterparty v legendárním pokoji 351 a extrémně bolestivě zaseknuté noze v onom perfektním BMW (a rázem ztracené úrovni) až jindy.
Podle úsměvů si každopádně za celý Forbes dovoluji usoudit, že se dvoudenní svátek rodinného podnikání náramně vyvedl. Rodinné firmy si z koronakrize odnášejí pár šrámů, ale chuť budovat a nadále tvořit převládá.
Tímto tedy všem zúčastněným a partnerům od srdce děkujeme!
