„Dneska mám narozeniny,“ usmívá se skromně Kristína Mikulajová. Zakladatelka úspěšné slovenské značky So.Slow a čerstvá dvaadvacátnice má co slavit.
Před dvěma lety, v hluboké covidové pandemii, se vrhla do vlastního voňavého projektu se svíčkami. Právě lidé zavření doma na home officu nebo v karanténě byli pro rozjezd jejího byznysu ideálními zákazníky. O to těžší však byla komunikace s dodavateli.
„Několikrát jsem všeho litovala. Bylo to strašně náročné, se spoustou překážek,“ vzpomíná dnes s úsměvem. Základní surovinu – organický sójový vosk – od začátku odebírá z Velké Británie, kterou ale v roce 2020 zmítala silná vlna pandemie i chaos po brexitu.
„Na podzim jsme spustili prodej a najednou jsme neměli vosk. Bylo téměř nemožné ho k nám dostat. Ale beru to jako zkušenost, která mě jedině posunula,“ ohlíží se dnes Mikulajová. Příběh jejího vonného podnikání je příběhem tvrdé práce a velkého sebezapření. Na spuštění své značky si totiž vydělala sama a jako studentka na něj šetřila několik let.
„Vždy jsem byla hodně aktivní. Měla jsem i tři brigády denně, z jógového studia jsem odcházela v jedenáct večer. Byla jsem úplně k. o.,“ vzpomíná žena, která si každý výdělek pečlivě odkládala stranou. „Investovala jsem do So.Slow všechny své peníze, ale věřím, že se to postupem času začne vracet, i když se to zatím neděje.“
Vůněmi ji zásobují přední francouzští výrobci z Grasse a jejich kombinace tvoří Mikulajová podle vlastního čichu. Míchání se přiučila na parfémářském workshopu v Praze i na jihu Francie. Do organického sójového vosku už nepřidává žádná aditiva a použité vonné složky nejsou škodlivé pro lidské tělo.
„S naší svíčkou vám doma nehoří jen nějaký ropný produkt,“ vysvětluje mladá podnikatelka, jejímž bestsellerem je Sansára, svíčka s kořenitou orientální vůní patchouli a špetkou vanilky.
„Nepoužíváme bavlněné knoty, které bývají často napuštěné nepěknými chemickými látkami, aby hořely přesně tak, jak výrobce chce. Naše svíčky hoří díky dřevěným knotům.“
<!-- wp:paragraph -->
<p>Možná, že jste dnes ráno posnídali avokádový toast, případně vás večer čeká mexická restaurace a nachos s omáčkou guacamole. Tak či tak se toto lahodně krémové ovoce stalo za posledních pár let nedílnou součástí jídelníčku spousty lidí v západním světě. </p>
<!-- /wp:paragraph -->
<!-- wp:paragraph -->
<p>Není divu: konzumace avokáda má řadu zdraví prospěšných účinků. Je bohaté na vlákninu, zdravé tuky, vitaminy C, E, B6, draslík, hořčík, antioxidanty a řadu dalších látek. Není divu, že se rychle stalo oblíbené po celém světě. </p>
<!-- /wp:paragraph -->
<!-- wp:mango-gutenberg/widget {"type":"relatedPost","relatedPostId":"305476"} /-->
<!-- wp:paragraph -->
<p>Obrovská popularita avokáda je však vykoupená temnou stránkou produkce: k vypěstování jednoho kusu je zapotřebí až 320 litrů vody, což z oblíbeného plodu rostliny s českým názvem hruškovec přelahodný dělá jednu z nejneudržitelnějších plodin vůbec. </p>
<!-- /wp:paragraph -->
<!-- wp:paragraph -->
<p>Monokulturní plantáže, které jsou nutné k uspokojení celosvětové poptávky po avokádu, způsobují odlesňování a ztrátu biologické rozmanitosti, extrémní povětrnostní podmínky, rozsáhlou degradaci půdy a nedostatek pitné vody zejména v komunitách, které avokádo pěstují.</p>
<!-- /wp:paragraph -->
<!-- wp:paragraph -->
<p>Tohoto paradoxu si všimla britská designérka Arina Shokouhi, a navrhla ecovado, udržitelnou alternativu vytvořenou z lokálních surovin. „Avokádo se stalo novodobou kulturní ikonou. Produkce avokáda je však energeticky a surovinově náročná. Proto mě napadlo navrhnout novou lokální verzi avokáda,“ tvrdí designérka a čerstvá absolventka prestižní londýnské školy Central Saint Martins.</p>
<!-- /wp:paragraph -->
<!-- wp:image {"id":327593} -->
<figure class="wp-block-image"><img src="https://forbesmedia.cz/uploads/2022/08/grad-size2.jpg" alt="" class="wp-image-327593"/></figure>
<!-- /wp:image -->
<!-- wp:mango-gutenberg/widget {"type":"relatedPost","relatedPostId":"242842"} /-->
<!-- wp:paragraph -->
<p>Avokádo pochází z Mexika, kde se konzumuje již více než deset tisíc let a přezdívá se mu máslo chudých. V roce 2020 se ho na světě vyprodukovalo neuvěřitelných 8,1 milionu tun. Kromě Mexika jsou hlavními vývozci také Chile, Peru, Izrael nebo Indonésie.</p>
<!-- /wp:paragraph -->
<!-- wp:paragraph -->
<p>Popularita avokáda raketově vzrostla zejména s nástupem hipsterských kaváren. Díky jeho vlastnostem se rychle stalo synonymem pro zdravý životní styl. Pamatujete na tvrzení australského developera, podle kterého může nadměrná konzumace „avotoastů“ za to, že si mileniálové nemohou dovolit koupit vlastní nemovitost? </p>
<!-- /wp:paragraph -->
<!-- wp:paragraph -->
<p>Podle Světového ekonomického fóra se ročně na celém světě spotřebuje jedenáct miliard kilogramů lahodného ovoce v tržní hodnotě kolem 2,5 miliardy dolarů. Z toho sedm procent připadá na jeden jediný den v roce: finále poháru amerického fotbalu Super Bowl, kdy prý z mexického státu Michoacán vyjíždí každých šest minut kamion plný avokáda určený pro vývoz do Spojených států. </p>
<!-- /wp:paragraph -->
<!-- wp:mango-gutenberg/widget {"type":"quote","text":"Ročně se na celém světě spotřebuje avokádo v hodnotě 2,5 miliardy dolarů."} /-->
<!-- wp:paragraph -->
<p>Ecovado je tak šetrnou alternativou k avokádu, která v neotřelém designu představuje neznámé, zato rozmanitější kombinace ingrediencí. Vzniklo ve spolupráci s vědcem Jackem Wallmanem z Centra potravinářských inovací v Nottinghamu, který pomohl Arině analyzovat avokádo a vymyslet náhradní ingredience pro jeho jemnou chuť. </p>
<!-- /wp:paragraph -->
<!-- wp:paragraph -->
<p>Ecovado tak obsahuje lískové oříšky, jablka, řepku, ale hlavně fazole. Jako náhradu za ikonickou pecku je potom do krémové náplně umístěn prostý vlašský ořech. </p>
<!-- /wp:paragraph -->
<!-- wp:image {"id":327594} -->
<figure class="wp-block-image"><img src="https://forbesmedia.cz/uploads/2022/08/ecovado-arina-shokouhi-ii.jpg" alt="" class="wp-image-327594"/></figure>
<!-- /wp:image -->
<!-- wp:paragraph -->
<p>Vyladěný recept Shokouhi zabalila do realistické umělé slupky vyrobené z vosku a obarvené potravinářským barvivem. Obal je biologicky odbouratelný, kompostovatelný a lze z něj vyrobit i svíčku.</p>
<!-- /wp:paragraph -->
<!-- wp:mango-gutenberg/widget {"type":"relatedPost","relatedPostId":"77097"} /-->
<!-- wp:paragraph -->
<p>Evocado se zatím nevyrábí, ale Shokouhi doufá, že se výroba brzo rozjede. „V budoucnu by bylo zábavné vyrábět další ecovado pro různé země. Tohle první bylo britské ecovado. Ale jak by chutnalo třeba v Japonsku? Jaké ingredience jsou vůbec v Japonsku místní?“ ptá se designérka a prý doufá, že svým návrhem oklame i ty nejcitlivější hipsterské chuťové buňky.</p>
<!-- /wp:paragraph -->
Jako protřelá brigádnice, která má ve svém CV práci v bezobalovém obchodě, myslela také na balení svých svíček. Produkty So.Slow tak nejsou baleny do krabiček, které zákazník po příchodu domů vyhodí, ale do znovu použitelných bavlněných pytlíků.
Využít se dají při nákupu v oblíbeném bezobalovém obchůdku nebo třeba na cestách. Značka navíc nabízí program na vrácení sklenic od vyhořelých svíček.
Letos v létě podnikatelka své vonné portfolio rozšířila o novinku: kolínské vody s malým procentem vonné složky a velkým množstvím alkoholu. Kolínské jsou unisexové, takže je muži používají po holení a ženy jako voňavé osvěžení.
„Na Slovensku řeknete kolínská a všichni si představí staromódní produkt pro muže, ve Francii ale fičí na kolínských všichni,“ vypráví Mikulajová. „Každá žena ji vytáhne z kabelky, přestříká se jí, je to příjemný refresh a také kvalitní vůně, kterou ze sebe ucítíte i druhý den.“
Zakladatelku slovenské značky nyní čeká odhalení nové limitované kolekce svíček, ale také nástup do bakalářského ročníku v oboru bankovnictví a investice. I když se přednášky snaží zúročit ve svém podnikání, je pro ni studium až na druhé koleji.
„Školu beru jako doplněk, protože ve So.Slow vidím velký potenciál,“ raduje se podnikatelka, která si původně chtěla výrobou svíček jen přivydělávat. Na začátku jí pomáhala rodina, dnes má kolem sebe šestičlenný tým, dostává velkoobchodní zakázky a za rok vyrobí desítky tisíc svíček.
Autorka je redaktorkou Lidových novin.
