„Avokádové pecky mi sbírala i babička,“ hlásí Andrea Vytlačilová. Když se společně zasmějeme nad představou chutí avokáda přejedené a cenou téhož zruinované babičky, uvádí vše na pravou míru. Na obarvení korzetu ušitého ze starých hedvábných šatů na barvu pudrově růžovou prý stačilo jen pár desítek pecek a posloužila jí k tomu i veřejná sbírka.
Historka, která dobře vystihuje kreativitu a nadšení do objevování nových řemeslných technik i smysl pro detail výtvarnice a oděvní návrhářky Andrey Vytlačilové. Avokádovou inspiraci si pro závěrečnou bakalářskou práci na prestižní univerzitě Central Saint Martins v Londýně přivezla z New Yorku, kde pracovala pro Marca Jakobse, hlavního návrháře stejnojmenné značky.
Za sebou má i stáže v designérských týmech oděvních domů, jako je Acne Studio ve Stockholmu nebo Kenzo v Paříži. Při studiu spolupracovala s Loewe, Versace, Balenciaga, Swarovski nebo 20th Century Fox. V Čechách vytváří návrhy tisků, výšivek či aplikací pro Klárou Nademlýnskou.
„Chtěli, abych se do New Yorku vrátila,“ naznačuje, že cesta do velkého fashion světa po magisterském absolutoriu v Londýně byla otevřená. Andrea se ale usídlila v pražské ulici spojující Pohořelec s Nerudovkou. Světové šatníky tak pohodlně dobývá z ateliéru s výhledem do zahrad pod Strahovským klášterem a Petřínem v pozadí.
„Sejdeme se na Pohořelci. Ráno tam budu s bílým psem asi jediná,“ domlouváme si s Andreou ranní sraz. Přichází usměvavá a plná energie, hedvábný šátek vlastní produkce kolem krku. Netečný je jen Fík – bílý pes. „Je to zvláštní, ale na cizí chlapy on reaguje podrážděně. Dejte mu čas,“ směje se, zatímco se noříme do starých uliček za Loretou. Tedy hned poté, co si Andrea udělá rychlé selfie s Fíkem. Mlha a první ranní paprsky totiž toho rána nad Prahou kouzlily.
Andrea svůj flip využívá i jinak. Při pravidelných ranních procházkách, které obvykle směřují na Petřín nebo do křivolakých uliček Nového Světa, si sem tam vyfotí zajímavý detail, který ji inspiruje v tvorbě. My toho rána míříme do pražského Montmartru, kde přichází na řadu jako první spadané žluté listy v mihotající se hladině starého kamenného koryta před roubenkou U Raka.
Než přes Hradčanské náměstí dojdeme až do ateliéru mladé výtvarnice, probere leccos. Třeba to, že její směřování bylo více méně random, jak Andrea s oblibou říká. V mateřské školce svým vrstevníkům místo spaní předkreslovala omalovánky, které pak děti vymalovávaly. A kreslila vlastně stále a ráda. „Je to má posedlost od malička,“ směje se. Ale byly to právě jazyky, které u Andrey málem zvítězily při volbě profesního směřování.
„Naši si asi říkali, tak holka si teď kreslí, ale pak půjde třeba na zubařku. Nikdo v mém okolí tomu nevěřil. Dokonce ani já sama. Neznala jsem nikoho, kdo by se věnoval designu, výtvarnému umění nebo fashion,“ vzpomíná na chvíli, kdy si vybírala, kam po základní škole zaměřené na angličtinu a francouzštině pilované na víceletém gymnáziu půjde studovat. „Plánovala jsem, že půjdu na jazyky, budu překládat a ten oděv a výtvarnou část si budu dělat po večerech.“
Posedlost a talent nezastavíš
„Pak jsem si ale řekla, že se hecnu a přihlásím se jen na tu nejlepší ‚fashion‘ školu. A sedla jsem k internetu,“ usmívá se. Vyšlo to. Na prestižní Central Saint Martins, kde letos na jaře dokončila magisterské studium oboru Fashion Design, strávila sedm let. A to i s několika stážemi u největších ikon fashion světa. Spolupráci s oděvním průmyslem na té nejvyšší úrovni totiž britská univerzita nabízí ve svém kreativním standardu.
„Vlastně se s tím počítá, že mezi druhákem a třeťákem školu na rok přerušíte a odjedete na stáž.“ Jak se stane, že ty její proběhly u největších jmen světové módy? Andrea odpovídá lakonicky. „Prostě jsem jim napsala, poslala svoje portfolio a oni mě vzali.“ Stejně tak „obyčejně“ se dostala i ke spolupráci s Klárou Nademlýnskou. „Napsala jsem jí, že bych u ní chtěla absolvovat letní stáž.“ Jejich spolupráce trvá k oboustrannému nadšení dodnes.
To už ale vycházíme schody do posledního patra historického domu v ulici na Úvozu. Andrey ateliér na nás okamžitě dýchne duší své nájemnice. Rodačka z Mžan nedaleko Hradce Králové tíhne k tamnímu folkloru, tradicím i řemeslům, která v rámci projektu My Bohemian Tale podporuje formou podcastů, článků i video medailonků. Třeba na Spotify. Hodnoty a dědictví kulturních kořenů se v různých podobenstvích projevují v interiéru, především ale v její oděvní, designérské i rukodělné tvorbě.
Vévodí jí hedvábné šátky s autorskými ilustracemi. Ručně vyšívané kabelky, co kus, to originál, které si lze objednat i na míru vyrobené. Hedvábné čelenky i bavlněné klobouky. Stejně tak se to má s unikátností každého páru náušnic z dílny Andrey Vytlačilové. Tvoří je ručně posbírané květy macešek, orchidejí, tulipánů, zvonečků nebo kosatců, zalitých v pryskyřici a ozdobených českými krystaly Preciosa.
„Jakou si dáte kávu?“ rozčísne naše kochání se textilními produkty, které jsou v ateliéru v každém rohu, na stěnách, štendrech i krejčířských figurínách. Šálky s kávou po chvíli servíruje pod více než dva metry dlouhý a metr široký a ručně vyšívaný gobelín na stěně skrývající řadu alegorií z českých reálií i života autorky. I takové tapisérie jsou součástí jejího byznysu, za který klienti neváhají utratit desítky tisíc korun. Značka Andrea Vytlačilová totiž roste na ceně.
Vítězný gobelín a kabelka prodaná za pár minut
„Je to pracné. Konkrétně tahle kresba trvala sedm dní. Od rána do večera jsem ležela na zemi a kreslila jsem to,“ vysvětluje Andrea u kávy, která je jejím životabudičem. Nakreslit všechny detaily motivu jedna ku jedné. Oskenovat je a převést do digitální podoby. Rotačním tiskem přenést na látku a následně mnoho hodin vyšívat až do finální podoby.
Gobelín vznikl jako součást vítězného outfitu pro významného britského umělce a nositele Turnerovy ceny – Graysona Perryho v Londýně už před čtyřmi lety. Následně byl vystavován v pražské Galerii Miro, v Londýně v McCann a opět v Praze v Sotheby’s International Realty a teď už čeká v ateliéru na vyzvednutí českým majitelem.
Andree zvoní telefon a do ateliéru vzápětí vstupuje modelka Ája s vizážistkou Johanou, která se pouští do práce hned poté, co jí Andrea na displeji telefonu ukáže typy make-upů jako inspiraci. Fotit se Ája totiž bude s dalším autorským kusem, ručně vyšívanou a světle fialovými třpytivými krystaly a bílými skleněnými korálky zdobenou kabelkou Poppy. Za necelých 32 tisíc korun se prodala okamžitě po umístění na e-shop.
„Každý steh je vyšitý do prvotřídního italského hedvábí s autorským tiskem,“ vysvětluje výtvarnice a designérka v jednom. Spolupracuje s vyhlášenou italskou textilkou, kde si tisky i hedvábí objednávají značky jako Dior nebo Chanel. Andree tam dveře otevřelo doporučení od profesorky z její londýnské alma mater a také reference ze stáží u velkých oděvních domů. „Pro hedvábí s mými autorskými motivy si do Itálie jezdím každých pár měsíců. Vychází mi tu díky doporučení od těch nejlepších z oboru opravdu vstříc,“ pochvaluje si.
Ať už jde o movité zákazníky, fanoušky oděvního designu, ruční práce, či kvalitních materiálů i tisků, vždy prý měla štěstí na lidi. Nedivíme se, její pozitivita a nasazení jdou ruku v ruce s pokorou i střízlivým pohledem na svět módy. V české fashion branži už jsou hedvábné šátky, šaty, kabelky i jejich autorka pojmem.
Na světové scéně Andreu, ještě jako studentku tíhnoucí spíše k recyklaci, udržitelnosti a využívání lokálních produktů, prý frustrovalo, že se 95 procent práce při tvorbě kolekcí vyhodí do koše. A taky nekompromisní a vypjaté pracovní nasazení plné emocí, absolutně neslučitelné s osobním životem.
Nemožné na počkání a vlastní shop
Andrea během dne vykazuje takové prvky multifunkčnosti, až si s fotografem říkáme „co všechno ta holka zvládá“. Když je modelka Ája se záměrně výrazným líčením připravená, Andrea za pár minut sestaví malý fotoateliér, nastaví světla a modelku na bordó pozadí okamžitě stylizuje do různých póz spolu s kabelkou. V rukou se Andree vystřídá nejprve klasická zrcadlovka a pak i nový Galaxy Z Flip4 od Samsungu. Výsledek je dokonalý.
Ještě společné selfie ženského tria na Instagram spuštěné mávnutím ruky před rozloženým telefonem a je hotovo. Módní designérka usedá k počítači, aby fotky svižně zpracovala a umístila na svůj web.
Odpoledne zazvoní její Flip čtvrté generace, po schodech do ateliéru stoupá klientka, aby si prohlédla modré šaty z jemného hedvábného saténu. Zdrží se nejen proto, že na štendru visí desítky dalších vzorů na šátcích i šatech. Povídají si spolu o inspiraci, kvalitě materiálů i zakázkách, jejichž tvorba Andreu teprve čeká.
O budoucnosti značky Andrea Vytlačilová si chvíli povídáme i po jejich rozloučení. Na stole je vlastní kamenný obchod. „Chtěla bych ho. Určitě někde poblíž na Malé Straně,“ zasní se módní návrhářka.
S její energií, entuziasmem a drajvem tušíme, že příště si dáme kafe právě tam a že už se na něj pomalu vaří voda. Slunce zapadá. Andrea rychle vybíhá na ulici nafotit v jeho posledních paprscích hedvábný šátek s velrybami. Pomalu se loučíme i my. Andreu čeká večeře s novomanželem, výtvarníkem Josefem Zlamalem. A taky nadějná cesta plná ilustrací, vyšívání, spokojených zákazníků a splněných snů.