„Jsem znechucený a unavený slovem startup. Skoro to vypadá, jako by dnes měli startup úplně všichni, včetně jejich matek. Možná dokonce začnu vietnamské večerce na rohu říkat potravinový startup.“
To je jeden z mnoha názorů, které jsem zaslechl ohledně tohoto fenoménu našeho regionu. Říkejme mu startupová mánie.
Co je to vlastně startup?
Nedokážu posoudit, jestli právě prožíváme startupovou mánii. Ani nevím, jak ji změřit, definovat nebo ověřit její přítomnost či absenci. Těžko říct, jestli má vůbec cenu to řešit. Pokud se ale mám vyjádřit k tvrzení, že jsme přesyceni startupy, pak bych zmínil jeden paradox: máme tu startupovou mánii i přesto, že ve skutečnosti existuje velmi málo pravých startupů. Jako jeden z důvodů bych uvedl nejistotu, která je spojená s definicí startupu.
Pokoušet se definovat startup je riskantní záležitost, kterou nehodlám podstoupit. Místo toho si definici vypůjčím ze známého článku Paula Grahama, spoluzakladatele podnikatelského inkubátoru Y Combinator.
Startup definuje jako „společnost předurčenou k rychlému růstu“. Ne pouze společnost, která rychle roste, protože většina startupů selže (jeho článek také popisuje proč), ale společnost, která se zcela cíleně zavazuje rychle růst. Právě takový závazek činí ten zásadní rozdíl, protože zdůrazňuje určitý postoj, spíš než pouhý popis – a to je přesně to, čemu věříme také i v našem fondu Credo Ventures.
Otázkou pak samozřejmě je, jak rychle je rychle. Paul Graham považuje za dobré, když firmy rostou mezi pěti a sedmi procenty týdně, a ty opravdu výjimečné o deset procent. Ideálním měřítkem jsou tržby, nicméně Graham také vysvětluje, proč je druhou nejlepší hodnotou počet aktivních uživatelů. Typická firma v Y Combinatoru na začátku programu vydělává zhruba tisíc dolarů týdně.
Přirozeně pak navazuje otázka na časové období. Období, po které firma roste exponenciálně, definuje, jak úspěšný startup bude. Graham jako příklad uvádí společnost, která z tisíce dolarů rostla po čtyři roky o pět procent, a tak teď dosahuje tržeb 25 milionů měsíčně. Skvělý článek Julese Maltze pak ukazuje, jaký růst zažívaly známé internetové a softwarové společnosti poslední čtyři roky před jejich IPO.
Takže kolik startupů ve středu Evropy opravdu je?
Cílem mého článku není dohadovat se, jestli jsou dvě procenta, pět procent nebo deset procent ta správná míra týdenního růstu. Ani to, jestli by takto startupy měly růst po dva, čtyři roky nebo osm let. Cílem je ukázat, že když se podíváme na počet firem v regionu, které se alespoň pokoušejí docílit takových růstových čísel nebo pomýšlejí na něco jako 25 milionů dolarů tržeb (opravdu čistých tržeb, ne pouze obratu) ve čtyřech nebo alespoň osmi letech, tak můžeme vyškrtnout drtivou většinu firem, které se považují za startupy. Já bych je nazval malými až středními podniky. A tady celá startupová mánie končí.
Řada podnikatelů určitě bude tvrdit, že takového růstu není možné dosáhnout v rámci jedné evropské země. A ano, druhým hlavním záměrem tohoto článku je říci, že je to velmi těžké. Dalo by se říci, že je to tu těžší než ve Spojených státech, Číně nebo Indii.
Ale není to nemožné. V Benson Oak jsem viděl, jak společnost AVG z našeho portfolia vyrostla z nízkých jednotek milionů dolarů tržeb v roce 2003 na 180 milionů v roce 2009. V Brně, v České republice. Přesto, že to bylo v pozdější fázi, než jsou společnosti s tisíci dolary tržeb v Y Combinatoru, tak myslím, že celková míra ročního růstu (CAGR) blížící se 100 procentům je pořád docela dobrá, vzhledem k fázi ve které firma byla. A tržby z roku 2009 se ještě do roku 2012 zdvojnásobily a dnes dosahují 1,2 miliardy dolarů.
Důvod, proč je u nás v Evropě těžší budovat startupy, spočívá v našich malých domácích trzích: firmy v Číně nebo v Indii mohou být startupy i s „lokálním“ byznysovým zaměřením, protože u nich lokální znamená řádově stovky milionů potenciálních uživatelů.
Klaním se tak před všemi podnikateli, kteří dokážou docílit startupových hodnot růstu po dlouhou dobu i přes zaměření na jedinou evropskou zemi. To jsou praví mistři podnikatelské praxe. Ale podle logiky Paula Grahama bych namítl, že pokud v našem regionu chceme provozovat startup a opravdu dosáhnout růstových hodnot pravého startupu, tak bude jednodušší začít s premisou, že chceme budovat globální společnost a rovnou rozjet aktivity, které obstojí v boji s globální konkurencí.
Někteří světově uznávaní podnikatelé, jako například Richard Branson, dosáhli svých prvních úspěchů něčím lokálním, jako byly obchody s cédéčky nebo virtuální mobilní operátoři. Ale Branson je provozoval na trhu, který je mnohem větší než náš region. Možná dokonce dosáhl růstu, který by i Paul Graham považoval za startupový. A jeho „lokální“ obchody mu vydělaly takové jmění, které financuje jeho vlastní vesmírný program. Pochybuji, že lokální byznys v Evropě by nám poskytl příležitost financovat náš vlastní vesmírný program (asi ani podílet se na programu někoho jiného).
Možná se ale mýlím. Každopádně si myslím, že pokud chcete zanechat svou vlastní stopu ve světě, máte mnohem lepší šanci rovnou s globálním startupem. A jestli nechcete, tak žádný problém, na malých a středních podnicích není nic špatného. Jen pak nenazývejte vaši firmu startupem, pomůžete tím mírnit startupovou mánii.
Alternativní definici toho, co to je vlastně startup, najdete na stránkách amerického podnikatele a vizionáře Steva Blanka ZDE. Dalším zajímavým odkazem je tato statistika, která ukazuje, jak se posledních pět let vyvíjejí investice do startupů v Evropě ve srovnání s USA.
