Jackie Chan, hvězda akčních filmů, rád mluví o své skromnosti. V jednom z nejdražších apartmá hotelu Montagne v Beverly Hills mě vede do hlavní koupelny svého budoáru a z igelitového sáčku vybaluje opotřebovanou kostku mýdla. S vysvětlením, že si ji vzal ze svého pokoje v jiném hotelu – MGM Grand v Macau – místo toho, aby ji jen tak vyhodil: „Tohle mýdlo mě provází po celém světě,“ dodává.
Chanův záměr je vytvořit dojem, že je ochránce přírody – v poslední době natočil i několik skečů, jejichž cílem je odradit čínské spotřebitele od toho, aby nakupovali výrobky z načerno ulovených tygrů nebo nosorožců. Skutečná metafora tohoto mýdla je ale jiná – je o tom, jak se Jackie Chan zvládá dělit mezi USA a Čínu.
Ačkoliv byly časy, kdy jste na něj v Hollywoodu narazili všude (myšleno ve filmu), v posledních letech to bylo přesně naopak. Přesto si za poslední rok zvládl tenhle herec vydělat zhruba 50 milionů dolarů, což překonal pouze Robert Downey jr. Jackie Chan díky tomu získal 38. místo v žebříčku nejvýdělečnějších celebrit Forbesu Celebrity 100, hned za Tigerem Woodsem.
Tajemství jeho úspěchu? Jackie Chan je jeden z mála vyvolených, kteří pochopili základy filmového podnikání na obou stranách Tichého oceánu, a ve svých 61 letech využívá těchto znalostí k více než chytrému obchodování.
Tak například film Dragon Blade. Nikdy jste o něm neslyšeli? To dává smysl: ještě totiž neměl premiéru v USA, i když se v něm objevují hvězdy jako Adrien Brody nebo John Cusack. V Číně to ale byl filmový trhák, který vydělal 120 milionů dolarů – a Chan jako hlava celého projektu vydělal pravděpodobně více než 10 milionů dolarů.
Ke konci letošního roku bude hrát spolu s Johnnym Knowxvillem ve filmu Skiptrace a tahle východo-západní koprodukce má potenciál jak v USA, tak Číně. A Chan je v roli herce i investora zároveň.
Tím ale Chanovy aktivity nekončí. Někdejší akční hvězda intenzivně pracuje na rozšíření svých značek. A to do té míry, že by mu mohl závidět i raper Jay-Z. Rozhodně totiž nejde o malý byznys. Jak jinak, když se jedná o vůbec nejznámějšího herce ovládajícího bojová umění od dob Bruce Lee – a také zástupce firmy Segway a člověka, po němž jsou pojmenovaná kina. Forbes odhaduje, že Jackie Chan nashromáždil čisté jmění v hodnotě asi 350 milionů dolarů – on sám i jeho tým ale odmítli konkrétní čísla komentovat.
„Jackie Chan je v podstatě Mickey Mouse čínské kultury, jednoduše to je osobnost, která je všudypřítomná. Jeho jméno se stalo opravdovou legendou,“ říká Grady Hendrix, spoluzakladatel asijského filmového festivalu v New Yorku.
Vzhledem k tomu, že se obchodní úspěch v Číně točí kolem toho, co podpoří vláda, má Chan na úspěch v nejlidnatější zemi světa jednoduchý recept – členství ve vlivné vládní agentuře Chinese People’s Political Consultative Conference. Funguje to jednoduše, co posvětí Peking, má v Číně zelenou.
Že je o co stát, dokazují i čísla – čínská kina zaznamenala během posledních pěti let růst o téměř 33 procent – v roce 2014 si vydělala skoro 5 miliard dolarů a letos v únoru čínské měsíční tržby předčily ty v USA. Americké trháky si mohou v Číně vydělat opravdu hodně, jenže v zemi, kde se může jejich promítání pozastavit nebo kde záměrně pouštějí jeden premiérový film za druhým, to není jen tak. Důsledkem je přímá spolupráce mezi hollywoodskými a čínskými producenty, tak jako to dělá Chan. Zatím nejúspěšnějšími výsledky tohoto trendu jsou blockbustery Transformers: Age Of Extinction a třetí pokračování Iron Mana.
Díky tomu všemu, co Jackieho Chana dostalo do středu čínského filmového dění, mu jeho krajané přezdívají „Velký bratr“. Bez ironie.
„Vždycky se podívám na mapu,“ říká Chan a prstem do vzduchu kreslí imaginární svět. „Proč je tahle strana tvoje a tamta moje? Kdo navrhl hranice? Myslím si, že svět patří nám. Amerika patří mně a Čína tobě,“ říká.
Ve filmu prorazil Jackie Chan v roce 1973, kdy dostal roli v klasice Bruce Lee Enter the Dragon. A dostal tak také svůj první velký úkol – odlišit se od legendy, se kterou ho všichni srovnávali. Vzhledem k tomu, že Bruce Lee byl známý pro své ponuré vystupování a promyšlené pohyby, se Jackie Chan rozhodl studovat Charlieho Chaplina a Bustera Keatona – a spoléhat na humor a komediální přístup.
V Hongkongu natočil nespočet filmových hitů, a když se Čína v 90. letech otevírala světu, byl Chan připravený na tom vydělat. Otevíral kavárny, tělocvičny a také začal svou úspěšnou pěveckou kariéru. V roce 1998 otevřel obchod Jackie Chan Design, jehož webové stránky v současné době nabízejí více než 400 různých produktů od lahví na vodu až po hodinky – které všechny „navrhl výhradně pan Jackie Chan“, jak se na webu píše.
Se snímkem z roku 1995 Rumble in the Bronx Chanovo jméno zdomácnělo i v Americe. V roce 1998 hrál spolu s Chrisem Tuckerem v Rush Hour a stala se z něj celosvětová hvězda. Tento film měl nejúspěšnější premiérový víkend v kategorii komedie v celé historii a nakonec v Americe vydělal 140 milionu dolarů a dalších 100 milionu dolarů v zámořé. I když to není v dnešní době nic neobvyklého, na tehdejší poměry to byl malý zázrak, vzpomíná Chan. „Americký trhák se rovnal celosvětovému trháku “ říká režisér Brett Ratner a dodává: „Jackie Chan je největší exportní poklad, jaký Čína má.“
Na rozdíl od Arnolda Schwarzeneggera, který opustil Rakousko s stal se z něj nefalšovaný Američan, Jackie Chan záměrně usiluje o popularitu i doma v Číně. „Chtěl jsem být asijský Robert De Niro nebo Dustin Hoffman,“ říká.
A našel k tomu i ochotného spojence – už zmíněné čínské úřady, které ho v roce 2008 jmenovaly vyslancem olympijských her, a herec tak přemístil svou činnost z Hongkongu do Pekingu. Jakmile se tam usadil, bleskově se ocitl v epicentru rychle se rozvíjejícího čínského filmového průmyslu – a samozřejmě vládních orgánů, které ho řídí.
Chanova náklonnost k Pekingu – spolu s občasnými komentáři na účet Hongkongu typu „Úřady by měly stanovit, vůči jakým problémům mohou lidé protestovat“ (narážka na loňské protesty proti nedemokratickým reformám tamního volebnímu systému) – mu vysloužila opovržení ze strany čínských obhájců demokracie, ale Chan ji odmítá. „Jsme Číňani! … Myslím, že každý by měl milovat svou zemi,“ říká a tvrdí, že pomáhá formovat stále kritickou část ekonomiky, kterou podle něj filmový průmysl představuje.
Že se má kam rozvíjet, potvrzují opět čísla. V Číně je okolo 20 000 kinosálů, což je zhruba polovina toho, kolik jich je v USA, a to i přesto, že má Čína čtyřikrát tolik obyvatel. „Kdyby měli 45 000 sálů,“ říká režisér Ratner, „tak by s tamní populací mohla filmová premiéra vydělat 500 milionů dolarů za víkend.“
Chan na téhle matematice už vydělává. Před pěti lety se svým obchodním partnerem postavil Jackie Chan Yao lai International Cinema, pekingský multiplex se 17 kinosály, který nyní v průběhu „dobrého víkendu“ prodává zhruba 50 000 vstupenek. Tento úspěch vytvořil kapitál k otevření dalších 37 sálů nesoucích Chanovo jméno a nabízejících jeho zboží.
Jackie Chan ale i nadále sází na čínsko-americkou koprodukci. „Teď nejsem jenom herec… Jsem investor,“ říká a stále nechce potvrdit odhad jeho příjmů pro tento rok. Rád ale sází na své budoucí projekty – se sebevědomím majitele kasina, který ví, že šance jsou na jeho straně – a říká: „Mohl bych přijít o 10 milionů dolarů, ale jestli vyhraju, tak jich získám asi 90.“
