Začal jsem podnikat před revolucí, povolení národního výboru na úklidové práce jsem dostal v únoru 1989 – na to jsem velmi pyšný, mám ho zarámované u sebe v kanceláři. Takže tohle je můj 32. rok, kdy se ráno probudím a začínám od nuly. Zároveň podobnou náladu nepamatuji.
Ti, kteří mohou, se opravdu bojí a nechtějí držet likviditu. Možná to není strach, spíš nedůvěra: co bude a co nebude. A nejen kvůli covidu. Utužují se regulace. Když si do toho vezmete nedemokratické režimy a to, co třeba zkouší s kamerovými systémy… Je to taková směsice, zvláštní guláš.
Že bude krize, o tom já poslouchám pět let nonstop. Na všemožných seminářích už tenkrát říkali, že akcie jsou drahé a nemovitosti taky – uteklo pět let a cenově jsou zase ještě jinde. Proč je taková poptávka po investicích? Protože se tiskne strašně moc peněz. A spousta lidí, kteří peníze mají, si myslí, že nemají hodnotu, a bojí se je držet.