Je pokračovatelkou hned několika slavných českých rodinných dynastií. Formanových, Stránských, Malypetrů. Jejím pradědečkem byl válečný pilot a hrdina RAF Karel Balík. Nejmladší ze tří dcer divadelníka Petra Formana je dnes jednou z nejzajímavějších hereček své generace. Svého prvního Českého lva už má. Ovšem míří zjevně ještě mnohem dál.

Pražské Dejvické divadlo patří k nejpopulárnějším a rozhodně nejžádanějším divadelním scénám v Česku. Prakticky neustále je tu beznadějně vyprodáno. Zdejší soubor tvoří jedna hvězda vedle druhé, mezi herci tu navíc funguje velmi specifická chemie. Není snadné stát se součástí týmu. Do party neberou každého. Od loňska tu mají novou posilu.

„Je to splněný sen,“ říká o stálém angažmá v Dejvickém divadle Antonie Formanová. Její cesta na jednu z nejslavnějších českých divadelních scén byla ovšem poměrně originální. V Dejvicích totiž kdysi pracovala jako divadelní šatnářka.

„Dlouho předtím jsem do divadla chodila jako divák obdivovat herce a věděla jsem, že herectví je to, co mě zajímá a co bych chtěla dělat. Bylo skvělé být divadlu nablízku, i když skrze šatnu. Mohla jsem se chodit dívat, občas i víckrát, na všechna představení,“ líčí zapáleně dnes pětadvacetiletá dcera divadelníka Petra Formana.

V divadelním a uměleckém prostředí vyrostla, odjakživa jí bylo blízké. Její kořeny jsou třaskavou směsí talentů všeho druhu. Talentů, ale i hrdinství. Kuráže. Odvahy. Jistého rebelství. Vášně. A pevných zásad. Její rodina, to jsou bez přehánění jedna vedle druhé osobnosti, které svou prací a odkazem v uplynulých 150 letech zásadně ovlivňovaly českou kulturu, umění, film, divadlo.

Ale taky českou a československou politiku a veřejnou sféru – prvorepublikovou, poválečnou i tu současnou. Antonie je vnučkou Miloše Formana, světově nejslavnějšího československého filmového režiséra všech dob, majitele dvou Oscarů za filmy Přelet nad kukaččím hnízdem a Amadeus a desítek dalších prestižních ocenění, a herečky Věry Křesadlové.

Antoniiným dědečkem z matčiny strany byl český spisovatel, dramatik, scenárista, novinář, překladatel, básník a také politický vězeň Jiří Stránský, vnuk předsedy meziválečné československé vlády Jana Malypetra a potomek zakladatele českého skautingu Antonína Benjamina Svojsíka.

Pradědečkem Antonie, tchánem Jiřího Stránského, byl Karel Balík, legendární československý válečný hrdina, letec, pilot RAF a jeden ze dvou Čechoslováků, kteří v roce 1942 přeletěli Atlantik; trasu dlouhou víc než pět tisíc kilometrů z Kanady do Skotska společně zdolali na dvoumotorovém hydroplánu a jejich let vzbudil ve své době globální pozornost.

Mimochodem, v jiných časech by Antonie zřejmě měla titul komtesy, Jiří Stránský totiž odvozoval svůj původ od šlechtického rodu Stránských ze Stránky a Greifenfelsu, rodiny Martina Carla Stránského ze Stránky (1640–1727), vysokého úředníka rodiny Lobkowiczů.

Právě jemu císař Leopold I. Habsburský udělil v roce 1682 rytířský stav dědičných zemí a Svaté říše římské spolu s dalším přídomkem Greifenfels. Jeho synům Johannu Jacobovi a Martinu Josefovi Stránským byl v roce 1734 císařem Karlem VI., otcem Marie Terezie, udělen i rytířský titul s predikátem „von Stránka“, potvrzený i pro české země.

Na takovou rodinu člověk zákonitě musí být hrdý. Ale taky by se z toho jeden mohl snadno zbláznit. Antonie se ale nezbláznila. Naopak. „Mé příjmení mě samozřejmě nějakým způsobem ovlivnilo. Věřím v sílu genů. Předávání zkušeností, zážitků a lásky k řemeslu. Není to pravidlem, ale u mě se to propsalo stoprocentně,“ popisuje nám Antonie Formanová upřímně v pražské restauraci Alma, kde fotíme letošní výběr 30 pod 30.