O víkendu v prezidentských volbách na Slovensku zvítězil Peter Pellegrini, příznivec současného premiéra Roberta Fica. Jak šéf slovenské vlády, tak tamní prezident jsou nyní na evropské poměry velmi smířliví k Rusku, a navíc symbolizují návrat k pořádkům, které vyvrcholily v krizi slovenské společnosti a mimo jiné ve smrt novináře Jána Kuciaka.
Jen několik desítek hodin po konci prezidentských voleb je tak nálada v zemi velmi napjatá. Lucia Okšová, šéfredaktorka slovenského Forbesu, mluví v osobním rozhovoru nejen o tom, co čeká po prezidentských volbách slovenské podnikatele.
Nové jméno v Prezidentském paláci zní Peter Pellegrini. Jaká zpráva je to pro slovenský byznys?
Musím oddělit osobní pocity a pragmatický pohled. Dlouho jsme o tom mluvili v redakci a to, co zmínil jeden kolega, ve mně zůstalo. Co Forbes ukazuje desítky let ve Spojených státech i na Slovensku, je, že podnikatelé vždy byli úspěšní, když nečekali, kdo jim zvenčí pomůže, kdo pro ně něco udělá, a nechodili s nataženýma rukama pro dotace. Ale naopak si vyhrnuli rukávy a prostě makali.
Nemáte ale obavy, že podnikatelé budou ve velkém zemi opouštět, když v zahraničních médiích napříč Evropou čtou, že Slovensko si zvolilo východní směřování?
Jsem přesvědčená, že pro podnikatele, kteří mají drive a chuť, by to neměl být impulz pro to, aby odešli pryč ze Slovenska nebo aby tu nerozvíjeli své podniky. Je to jen určité období, přestože vím, že pro lidi, kteří si přáli něco jiného, to teď může být frustrující.
Jak moc frustrující?
S nadsázkou řečeno, je to pět, v horším případě deset let. Ale když budujete podnikání s tím, že ho jednou předáte svým dětem, není to tak dlouhá doba. Právě teď pracujeme na žebříčku největších rodinných firem na Slovensku a jsou to byznysy i se stamiliony eur v tržbách, které tu buduje několik generací.
Takže ne, nemyslím si, že jedna volba, jakkoli nešťastná z pohledu geopolitického směřování, ovlivní slovenské podnikatelky a podnikatele. Ale co to udělá s vnímáním Slovenska z pohledu mladých lidí a odlivu mozků ze země, to už je jiná věc.
Podle komentátorů spadla intelektuální hradba, kterou dosud představovala Zuzana Čaputová, a vláda to bude mít jednodušší v prosazování různých legislativních změn. Bude?
Rozumím, na co narážíte. Na obavu z větší politizace prezidentského úřadu. Ale i teď, pokud prezidentka vetovala nějaký zákon, parlamentní většina ho mohla prosadit.
Když se podíváte na zpravodajství zahraničních médií, komentáře jsou jednoznačné, Slováci si zvolili někdejšího Ficova spolustraníka.
Na druhou stranu je také možné, že nově zvolený prezident opustí silnou rétoriku o válce z předvolební kampaně s cílem mobilizovat občany a bude se snažit být umírněnější, bude to jakási uhlazenější verze Petera Pellegriniho, která už nebude tolik rozdělovat zemi.
Těsně po volbách premiér Robert Fico ohlásil plán více zdanit cigarety, zdanit slazené nápoje a mluví také o tom, že země potřebuje zeštíhlení státní správy, spojené s propouštěním. Je to překvapivé?
Toto překvapilo i mě. Nezachytila jsem od této vlády nějakou větší odbornou diskusi o takových změnách.
Je ale třeba říct, že vyšší daň na cukr, tabák a rovněž propouštění ve státní správě navrhovala už úřednická vláda Ľuda Ódora. Přišla se sty opatřeními na konsolidaci veřejných financí, která pomohou Slovensko ekonomicky ozdravit a více nezadlužovat.
Máme krátce po parlamentních volbách, tak zřejmě vláda sáhla k nepopulárním krokům. Na druhou stranu poměrně nedávno si členové vlády zvýšili platy. Obešli tak zákon o rozpočtové odpovědnosti neboli dluhovou brzdu, když si výrazně navýšili své takzvané paušální náhrady.
Co vnímají lidé z byznysu jako největší problém slovenské ekonomiky?
Z hlediska ekonomiky jako takové bych zmínila dvě věci. První je po letech energetické krize, inflace a války na Ukrajině – podle některých – až příliš přehnaný optimismus.
A druhou dlouhodobá udržitelnost veřejných financí. Slovensko je zemí, která si už půjčuje nejdráž v eurozóně, za námi je Itálie i Řecko. A do toho předvolební sliby této vlády, která chce rozdávat. V této souvislosti slýchám obavy z toho, že se donekonečna nedá brát podnikatelskému sektoru.
Vláda už například prosadila speciální bankovní daň ve výši třiceti procent jejich čistého zisku. A to může ovlivnit důvěru jejich mateřských společností, které už nemusejí vnímat Slovensko v porovnání s jinými státy jako tak důvěryhodné.
