Měsíc a vesmír jsou opět v kurzu, současná mise NASA Artemis si však žádá 93 miliard dolarů. Vyplatí se stále investovat do prozkoumávání temného prostoru mimo naši planetu? Co přinesl světové ekonomice třeba program Apollo? To jsou jen některé z otázek, na které přinášíme odpověď.
„Nehodlám zastavit rodinné stříbro, abych dostal člověka na Měsíc,“ měl utrousit v přítomnosti svých podřízených někdy na začátku šedesátých let americký prezident Dwight Eisenhower. Éra amerického generála v Bílém domě končila přesně v době, kdy se ve velkém rozjížděl program Apollo, na jehož konci stály v roce 1969 poprvé v historii nohy člověka na jiném vesmírném tělesu než Zemi.
Program Artemis, který nedávno po více než padesáti letech poslal na oblet Měsíce lidskou čtyřčlennou posádku, se k myšlence dobývání vesmíru ve velkém vrací. Ve svém hledáčku má nejen přistání na Měsíci, ale také budování stálé základny i ambiciózní pohled směrem k rudému Marsu.
Kromě podobné mise spojuje ale oba vesmírné programy, Apollo i Artemis, i jeden přízemnější aspekt: ostrá kritika na gigantické výdaje.
Apollo mělo na svém rozpočtovém vrcholu rozpočet – přepočteno inflací na dnešní ekonomické reálie – kolem 340 miliard dolarů, tedy kolem 4,4 procenta rozpočtu celého Federálního rezervního systému (FED).
Artemis je o necelých šedesát let později střízlivější: 93 miliard dolarů a kolem 0,4 procenta rozpočtu Fedu. Alespoň zatím. I tak se ale ozývají hlasy, zda jde o dobře vynaložené peníze.
Sestru kousla krysa
Značnou nevoli vyvolaly obří sumy peněz na výzkum kosmu i v šedesátých letech. A to nejen v oválné pracovně, kde si svou skepsi pod fousy mohl trousit americký prezident. V roce 1970 napsal dnes už slavnou báseň Whitey on the Moon afroamerický básník označovaný za praotce rapu Gil Scott-Heron. Píše v ní o tom, že jeho sestru kousla krysa, a zatímco on nemá peníze na lékaře, „běloch je na Měsíci“.
Ztělesňuje tím hlavní kritický proud, který se vůči kosmickým programům dlouhodobě vymezuje. Jak je možné, že vynakládáme desítky a stovky miliard dolarů na cesty do vesmíru, když nemáme peníze na sociální programy? Pro srovnání, na řešení bezdomovectví kupříkladu Spojené státy vynaloží jen necelé čtyři miliardy dolarů.
Silný argument, proti kterému ale stojí dekády studií toho, jak se investice do technologicky průlomových misí vracejí zpět do ekonomiky v násobcích. Jak ostatně podotkl už bývalý ředitel NASA James Webb, po kterém byl pojmenován i slavný teleskop: „Za tabák a alkohol utrácíme v téhle zemi více než za kosmický program.“
Globální trh spojený s kosmickým průmyslem se pohybuje v objemu kolem 625 miliard dolarů. Možná vás ale překvapí, že soukromý komerční sektor se na něm podílí ze 76 procent, jen necelá čtvrtina připadá na samotné vládní výdaje, které se celosvětově odhadují na 137 miliard dolarů.
Zatímco peníze se dají na sociální programy rozdat téměř okamžitě, multiplikační efekt velkých investic pro technologický segment chvíli trvá.
Každý dolar se vrátí dvakrát
Na svých datech z fiskálního roku 2023 se to ostatně snažila ukázat i samotná americká NASA. Z celkového federálního rozpočtu si ukrajuje necelých 0,5 procenta, což by znamenalo částku zhruba v rozmezí 30 až 35 miliard dolarů. Z hlediska ekonomického výtlaku ale přinesla do ekonomiky přes 75 miliard dolarů, včetně asi 9,5 miliardy dolarů odevzdaných na daních. Jinými slovy každý investovaný dolar vrací do ekonomiky více než dvakrát.
V první řadě jde o více než 300 tisíc pracovních míst s roční výplatní páskou v objemu kolem 3,5 miliardy dolarů. Zde je ale také dobré podotknout, že multiplikační efekt je zdaleka nejvíce viditelný ve státech, které mají k segmentu aerospace dlouhodobě blízko: Kalifornie, Texas, Alabama a Florida. Devadesát procent všech zaměstnanců NASA pracuje právě tam.
Na druhou stranu vypovídají data NASA o úctyhodném poměru mezi jedním zaměstnancem NASA a zbytkem země. Člověk pracující v jednom ze středisek americké vesmírné agentury podporuje nepřímo dalších šestnáct pracovních míst napříč zemí. V případě přelomových projektů, jakým je třeba momentálně rozjetý návrat na Měsíc, je to dokonce až 25 pracovních pozic.
Čísla za Evropskou vesmírnou agenturu vykazují podobnou tendenci. Až 90 procent veškerých investic se státům vrací v podobě odvedených daní. A každé euro investované do ESA přitáhne dalších 2,8 eura od soukromých investorů, kteří tak rozvíjejí evropský kosmický program.
Ve své zprávě z roku 2025 například ESA vyčísluje, že necelých 17 miliard eur, které agentuře poslaly členské státy, vygenerovaly pro evropský průmysl kontrakty přinášející přes 22 miliard eur do evropského HDP a přes šest miliard na příjmech z daní.
Z hlediska ekonomického výkonu jsou ale – alespoň na papíře – ještě výkonnější kosmické programy Velké Británie či Indie. Britská vesmírná agentura má roční rozpočet necelé tři miliardy liber, do ekonomiky ale v konečném důsledku přivádí skoro 21 miliard liber.
Zcela „ustřelený“ je pak indický kosmický program, který už mimo jiné na jižní pól Měsíce jako vůbec první v historii posadil sondu Chandrayaan. Roční náklady na provoz programu stojí indickou vládu asi 1,5 miliardy dolarů, v desetiletém sledovaném horizontu by do ekonomiky měl přinést přes 60 miliard dolarů.
Jen pro srovnání, sondu Chandrayaan poslali Indové na Měsíc za pouhých 75 milionů dolarů. Zatím poslední díl Hvězdných válek měl rozpočet 536 milionů dolarů.
Všechny výše popsané kalkulace je ale samozřejmě nutné brát s lehkou rezervou, jelikož výpočty pro návratnost investic do dobývání kosmu se dají postavit nespočtem způsobů.
Studnice pokroku
Hůře už se ale rozporují dopady v konkrétních technologických aplikacích. Globálně užívaný systém GPS je jedním z nejznámějších produktů kosmických programů. Jen od osmdesátých let, kdy se začal masově používat v civilní sféře, až do roku 2023 vynesl americké ekonomice 1,7 bilionu dolarů.
Čísla jsou o to markantnější, že úvodní investice se vyšplhala na zhruba dvanáct miliard dolarů, přičemž necelé dvě miliardy stojí roční provoz GPS systémů.
Dá se navíc říct, že lidstvo je na tomhle vynálezu stále víc závislé. Měsíční výpadek služeb GPS by stál americkou pokladnu zhruba jednu miliardu dolarů denně. A třeba na jaře v době výsadby by jen samotné zemědělství stála absence GPS kolem patnácti miliard dolarů.
Pozorování Země ze satelitů je další technologicky nepostradatelný segment. Mezi lety 2023 a 2030 má přinést ekonomické benefity v objemu zhruba 3,8 bilionu dolarů. Klíčové je satelitní zobrazování pro zemědělství, pojišťovnictví i energetiku. Zásadní je také při živelních katastrofách a klimatických předpovědích.
Databáze takzvaných spin-offů, tedy vynálezů, jejichž kořeny leží v projektech NASA, má dnes přes dva tisíce záznamů tržně úspěšných produktů. Jeden z nich nejspíš právě držíte v ruce, nebo jej alespoň máte v kapse.
Řeč je o technologickém transferu pod zkratkou CMOS, Complementary Metal-Oxide Semiconductor. Jde o technologii obrazového senzoru, která z 98,4 procenta ovládla trh se zařízeními, jako jsou kamery, foťáky i chytré telefony.
Výraznou stopu ale vesmír zanechal i v medicíně, kde jen za poslední dva roky vzniklo z kosmického výzkumu hned několik spin-offů. Třeba ten zaměřený na diagnostiku DNA, který se nyní využívá k diagnostice covidu, žloutenky nebo rakoviny. Nebo bezdrátové artroskopické kamery či běžecké pásy původně vyvinuté pro posílení svalů ve vesmíru, které dnes umožňují pozemským pacientům trénovat bez zátěžových vlivů gravitace.
A kupříkladu vůči radiaci odolný mikrob studovaný na palubě mezinárodní vesmírné stanice je dnes jednou z hlavních složek opalovacích krémů.
Všechny uvedené cifry s dlouhými řadami nul ale blednou v porovnání s tím, co by jednou mohlo přinést dobývání nerostných surovin z asteroidů. A to nejen z pohledu peněz. Kupříkladu získání jednoho kilogramu platiny na zemi vyprodukuje 40 tun oxidu uhličitého. Ve vesmíru z asteroidu by šlo o 150 kilogramů.
Kupříkladu asteroid s názvem 16 Psyche, asi 200 kilometrů široké těleso nacházející se v hlavním pásu sluneční soustavy, tvoří téměř výhradně jen nikl a železo. Tržní hodnota surového kovu z něj by byla rovna deseti kvintilionům dolarů. Jeden kvintilion byste zapsali jako jedničku a za ní třicet nul.
A pozor, nejde o nepraktický sci-fi koncept. V únoru 2025 vyslala společnost AstroForge sondu Odin, která se má setkat s asteroidem 2022 OB5, aby vyhodnotila jeho složení právě pro potřeby pozdější případné těžby.
