Zatímco se dvě dekády handrkujeme, kdy – a jestli vůbec – přijmeme jako svoji měnu euro, prezident Salvadoru v sobotu oznámil svůj plán vyhlásit oficiální měnou země bitcoin a ve středu už bouchal šampaňské jako hlava prvního státu, kterému se to povedlo. Jak prosté.
Nutno podotknout, že zákonným platidlem vedle kryptoměny i nadále zůstane americký dolar, kterým Salvadorci platili dodnes. Nutno také podotknout, že ekonomika 6,5milionového středoamerického státu vypadá trochu jinak než ta naše.
Většina salvadorských rodin je závislá na finančních příspěvcích od těch členů rodiny, kterým se podařilo odjet za prací do zahraničí. Svým příbuzným pošlou domů každý rok okolo šesti miliard dolarů, tedy závratnou pětinu HDP země.
Do ekonomiky, která si ujíždí na hotovosti a úsporách pod polštářem a ve které sedmdesát procent lidí nemá bankovní účet, se přitom peníze posílají opravdu těžko.
Většina už tak chudých rodin proto řeší převody přes prostředníky, kteří si za své služby účtují až dvacet procent z částky. „Použitím bitcoinů by se částka, kterou obdrží více než milion rodin s nízkými příjmy, každý rok zvýšila v součtu o miliardy dolarů,“ lobboval na sobotní konferenci kryptonadšenců prezident středoamerického státu.
Zavedení bitcoinu dává smysl: lidem umožní přesouvat peníze ze svých smartphonů i bez nutnosti bankovních účtů, a dost pravděpodobně tak vytáhne nemalé procento Salvadorců z černé ekonomiky. I z toho důvodu si na bitcoiny brousí zuby i další latinskoamerické země s problematickými platebními systémy nebo oběhem hotovosti, jako například Brazílie nebo Panama.
Pravděpodobnost, že se podobné revoluce dočkáme i u nás, je ale mizivá. A to i přesto, že jsme ráj kryptotěžařů a kryptomilionářů a bitcoiny, které vám před pěti lety zbyly z cappuccina v Paralelní Polis, za tu dobu zmnohonásobily hodnotu.
„Používat bitcoiny jako prostředek směny dává smysl nanejvýš v případě zemí s extrémní mírou inflace,“ říká ekonom a portfolio manažer makléřské společnosti Cyrrus Tomáš Pfeiler. Zavádění kryptoměn jako běžného platebního styku ve větších a rozvinutějších státech, než je právě zmiňovaný Salvador, je podle něj nepravděpodobné.
Hlavním
problémem krypta bez přímého spojení s reálnou ekonomikou je nejen to, že jej
nekryje žádné jiné aktivum, ale i extrémní kolísavost hodnoty.
U běžných měn jsme zvyklí na víceméně stabilní míru inflace. Pokud jsme tedy v roce 2000 vlastnili dvacetikorunu, pořídili jsme za ni pravděpodobně víc než dnes. A i přes zápory, které taková devalvace přináší, jsme na tento systém zvyklí.
V ekonomice závislé na kolísavém bitcoinu se však dost snadno může stát, že vaše nemovitost ze dne na den ztratí celou svou hodnotu nebo vám postupně bude klesat výplata. Proč?
Přestože nominální hodnota, řekněme vaší výplaty, bude každý rok vyšší (v roce 2021 dostanete jeden bitcoin, v roce 2022 dva bitcoiny), reálná hodnota může klesat (jeden bitcoin v roce 2021 může mít desetkrát vyšší hodnotu než dva bitcoiny v roce 2022).
Přesně takto by to fungovalo v zemi, kde lidé nejen vyjadřují ceny, ale také například platí daně v kryptoměně. Právě proto mnoho ekonomů a ekonomek nepovažuje kryptoměnu za vhodné národní platidlo.
Příkladně salvadorský zákon vůči této volatilitě neposkytuje žádné pojistky, směnný kurz s americkým dolarem zůstane podle schváleného návrhu volně závislý na trhu. Trhu, kterým svévolně mávají tweety „technokinga“ Elona Muska a spekulanti z Redditu.
Zároveň, a to třikrát podtrhněme, bitcoin není měna. Alespoň podle České národní banky ne. Měna, jak ji u nás definujeme, musí být vydávána nějakou centrální autoritou, která je schopna kdykoli garantovat její hodnotu.
Podle guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka se proto bitcoinu a obdobným tokenům ani nedá říkat kryptoměny, ale kryptoaktiva. Jejich hodnota spočívá právě v tom, že umožňují uložit úspory do virtuálního vakua, na které žádná autorita nedosáhne.
S většinou kryptoměn si proto české ani evropské právo zatím neví rady. Kvůli nedostatku hmotné podoby nejde ani o komoditu a až na výjimky – například v případě stablecoinu, snižujícího volatilitu – jsou související práva tak nezvyklá, že nenaplňují ani znaky investičních nástrojů.
Něco jiného je však podle Rusnoka takzvaná central bank digital currency, se kterou se krypto často zaměňuje. Jde o digitální měnu představující jen jakousi alternativu hotovosti. A ta by se líbila i jinak konzervativním centrálním bankám.
Po možnostech, jak takovou měnu zavést nebo vytvořit, se poohlíží většina národních bank, včetně té naší. Svůj záměr vytvořit e-korunu, která by fungovala vedle běžných finančních prostředků, naposledy zmínila švédská Riksbank a britskou variantu zvažuje i Bank of England.
Dost dobře se tak může stát, že do pár let budeme běžně platit e-korunami nebo czechcoiny. Zároveň ale bez obav, že nám potměšilý technoking s přístupem k internetu propálí ze dne na den všechny úspory.
