Inflační a energetická krize pokračuje, italským sýrům vyráběným v Litovli se ale daří. Aby taky ne, vždyť sýrárna Brazzale Moravia čerpá z více než čtyři stovky let starých zkušeností.
Současné turbulentní časy proto její majitel Roberto Brazzale považuje za součást ekonomické rovnováhy, ale také za dobu, která přináší nápady, jak dělat věci efektivněji.
„Naše rodina podniká už čtyři století a za tu dobu jsme čelili i větším problémům. Naše představa o firmě se liší od představy kotovaných společností nebo těch, které jsou svěřeny manažerům, nepřidělujeme si žádné tituly a řízení probíhá přirozeně jako v rodině. Firma je pro nás na prvním místě společenství lidí, které trvá v čase, jako klan nebo vesnice, a my jsme v jeho službách,“ říká Roberto Brazzale v rozhovoru, u kterého je i jeho syn Alberto.
Roberto Brazzale a jeho syn Alberto, který vstupuje do řízení Brazzale Moravia.
To má ostatně svůj důvod: Alberto Brazzale je osmou generací, která postupně přebírá „rodinné zlato“ a během pandemie se z nutnosti situace usadil do řízení tuzemské Brazzale Moravia.
„Je to samozřejmě velká zodpovědnost, ale spíš na to nahlížím jako na příležitost. To je zároveň hlavní role podnikatele, který by neměl mít strach,“ komentuje Alberto.
„Ať je situace sebesložitější, řešení se najde vždycky tak, jako se to dělo už v minulosti. Další věc, která mi dodává hodně síly, je fakt, že jsme jako rodina skrze generace hodně semknutí,“ dodává.
Za nejlepší školu ostatně považuje i to, že podnik převzal v době, kdy v Evropě propukla pandemie covidu.
Roberto, vy jste sedmá generace, která rodinný mlékárenský podnik vede. Postupně do řízení vstupují vaši synové. Jak je na to v této bouřlivé době připravujete?
Řekl bych, že mají štěstí, že ty časy jsou zrovna bouřlivé. Předání vedení další generaci u nás ale probíhá naprosto přirozeně, mladí postupně nabírají zkušenosti, mají energii, vizi a sami do toho řízení vplují bez formalit podle svých schopností.
Naše představa o firmě se liší od představy kotovaných společností nebo těch, které jsou svěřeny manažerům, nepřidělujeme si žádné tituly a řízení probíhá přirozeně jako v rodině.
Firma je pro nás na prvním místě společenství lidí, které trvá v čase, jako klan nebo vesnice, a my jsme v jeho službách nezávisle na uvádění do funkcí nebo na majetkových podílech. Proto je nemyslitelné ji prodat.
O řešení problémů tak nerozhoduje generální ředitel nebo jeden majitel, problém se prostě dá na stůl a od stolu pak vzejde to nejrozumnější řešení, které sdílejí všichni.
A jak se vám daří fungovat se současnými problémy a nárůstem nákladů v důsledku vysoké inflace a drahých energií?
Je to sice nepříjemné, ale zvládáme to. Naše rodina podniká už čtyři století, takže za tu dobu jsme čelili i větším problémům.
V současnosti se snažíme snižovat dopady krize jak na naše dodavatele, zaměstnance, tak i na naše zákazníky. To vlastně děláme i tři poslední roky, během nichž nastal nespočet mimořádných situací. A zatím se nám to daří.
Pozitivně se díváme i směrem do budoucna. Máme silné kořeny a zakládáme si na rovnováze mezi kvalitou, efektivitou a konkurenceschopností ve světě. Klíčové pro nás je i to, že máme stabilní síť skvělých dodavatelů i zákazníků.
Jak moc zásadní pro vás letošní nárůst nákladů je? Máte už odhady, jak bude letos vypadat hospodářský výsledek?
Určitě budeme v zisku. Pro plyn pro nás naštěstí ještě celý letošní rok platily zafixované staré ceny, takže s novými se budeme v Česku potýkat od roku 2023.
Určitě si také nemyslíme, že inflace skončí na současných číslech, a už nyní počítáme s tím, že bude potřeba myslet také na mzdy. Zároveň se snažíme zachovat si kupní sílu zákazníků, ale i pomoci zemědělcům, kterým také neustále rostou náklady.
Co se z vašeho pohledu za poslední tři roky v Česku nejvíce změnilo?
Máme trochu obavy ohledně toho, jak vláda a část společnosti v Česku stále více přijímá kulturu Evropské unie. To nepozorujeme jen v zemědělství, ale obecně.
Bojíme se, aby Česká republika neztratila svoji vlastní kulturu, která má nejen hluboké kořeny a která je velice pragmatická a zdravá, založená na jasných liberálních společenských principech a osobní zodpovědnosti.
Ještě před dvaceti lety jsme měli pocit, že je tady společnost a ekonomika zdravá a stejně tak že jsou zdraví Češi. Ale to se postupně mění s tím, jak do nich prostupuje propaganda Evropské unie.
Podívejte se například na rostoucí státní dluh, který čím dál více přijímáme jako normální, protože další evropské státy se zadlužují také, ale zaplatí se to někdy v budoucnu.
Takže abych odpověděl na váš dotaz, současná vláda například v zemědělské oblasti učinila takové volby, se kterými nemůžeme souhlasit. Přijala ideologickou kulturu Evropské unie a zvolila si cestu, že bude penalizovat ty nejefektivnější podniky, což snižuje jejich konkurenceschopnost.
To je nejen problém ekonomického rázu, ale také environmentálního, protože ideologie Evropské unie v zemědělství bojkotuje nové technologie, efektivitu a ve výsledku tím ohrožuje jak ekonomiku a životní prostředí, tak samotné zásobování potravinami.
Nepřemýšlel jste někdy nad tím, že byste tuzemskou výrobu přesunul do zahraničí?
Ne. I po třiadvaceti letech jsme stále přesvědčeni, že vyrábět v České republice byla nejlepší volba. Zásadní je pro nás tuzemské klima a chovatelská kultura. České mléko je velmi vhodné pro naše výrobky italské tradice: je nejlepší.
A jak jsem říkal, s ohledem na současnou situaci se snažíme každou část řetězce zefektivňovat. Řídíme se pravidlem dělat všechno tam, kde to je pro daný výrobek nejlepší. A v Itálii pak naše výrobky zdokonalujeme zráním a balením ve velmi moderních skladech a balicích strojích.
Jaká je nyní situace v Itálii?
To jsou ve srovnání s Českem dva úplně jiné světy. Itálie dokázala transformovat Evropskou unii v jakýsi vlastní negativní model, centralistický a etatistický. Ať už jde o státní dluh, veřejné výdaje, nebo vnitřní transfery bohatství.
Zatímco se EU měla podobat Německu, tak se ve skutečnosti nyní podobá stále více Itálii. Ne Italům, ale Itálii. Itálie má fantastické jednotlivce, ale katastrofální je struktura státu, která penalizuje práci a zodpovědnost, a odměňuje neefektivnost a parazitismus.
Dotkla se krize světové spotřeby vašeho hlavního produktu – sýru Gran Moravia?
Dočasně ano, ale podařilo se nám to vykompenzovat většími prodeji v zahraničí. Gran Moravia je produkt, který má nejlepší poměr mezi kvalitou na úrovni Parmigiano Reggiano a konkurenceschopností, takže trpí mnohem méně než italská konkurence.
Zdražovali jste?
To bylo nevyhnutelné. U některých věcí pro nás stouply náklady o dvě stě nebo i tři sta procent. Zdražilo i krmivo pro dobytek, hnojiva, zdražil obalový materiál, energie, doprava, zdražilo v podstatě všechno.
Zatímco některé firmy jsou v „úsporném režimu“, vy jste navzdory krizi investovali v přepočtu přes půl miliardy korun do robotizovaného skladu.
Ano, všechny naše programy a inovace pokračují. A právě zprovozněním robotizovaného skladu v Itálii jsme se rozhodli řešit energetické úspory.
Šlo sice o velkou investici, ale o dlouhodobou, ten sklad bude energeticky soběstačný.
Máte v plánu i další investice?
Podobné programy přinesou velké úspory do budoucna, takže od tohoto pohledu nemůžete upustit ani v těchto časech. Do efektivity jsme nedávno investovali také třeba v Litovli, čímž jsme zároveň zlepšili podmínky pro zaměstnance. V Itálii pak dále pokračujeme v instalaci dalších solárních panelů.
Mimo to investujeme také do speciálních produktových řad, jako je třeba máslo pro profesionály, které používají přední italští cukráři a pekaři. Také jsme založili společně s milánskou státní univerzitou výzkumné centrum Brazzale.
