Začínala se srovnávacími testy, dnes stojí společnost Scio hlavně na vlastní síti škol. Počtem těch základních se rovná lecjakému krajskému městu. Pod vedením rodinného tandemu navíc v posledních letech rychle roste. Stále je prý žene kupředu jejich hlavní snaha: dělat věci jinak.
Původně se tu vyráběly sodovky a hořčice. Tyto časy už jsou ale dávno pryč. Byť stále se tu něco plní. Jen ne lahve, ale hlavy vědomostmi. Někdejší holešovická továrna dnes totiž slouží jako základní a střední škola. Tam, kde dříve stály rámusící stroje, je dnes kavárna a – co hlavně napoprvé v rozlehlé hale zaujme – stříbrná skluzavka točící se z prvního patra.
Po ní se občas vedle žáků sklouzne i Jon Šotola, jenž s otcem Ondřejem Štefflem vede skupinu Scio, pod niž holešovická škola spadá. Ostatně si jednu jízdu střihne i při našem setkání. Zatímco on ale na klouzačce letí rychle dolů, jejich společnost míří opačným směrem.
Za posledních deset let mnohonásobně vyrostla a letos obratem směřuje k 800 milionům korun a zisku před odečtením úroků, daní, odpisů a amortizací (EBITDA) přes šedesát milionů. Oproti začátkům je to obrovský rozdíl. „Před třiceti lety jsme začínali ve dvou lidech s pěti tisíci korunami,“ říká zakladatel společnosti Ondřej Šteffl.
Ten už v roce 1990 založil první soukromou školu po sametové revoluci – libeňské gymnázium PORG. O pět let později přišlo na řadu Scio, jehož původním cílem bylo vytvořit systém standardizovaných zkoušek.
Přijímačky na vysoké školy tehdy probíhaly chaoticky, kdy si je každá fakulta dělala sama a kvalita testů kolísala. Myšlenka proto byla připravovat testy na jednom místě a školy by si pak samy vybíraly podle skóre. Podobně jako třeba ve Spojených státech.
„Trvalo ale skoro dvanáct let, než se nám podařilo fakulty v širším měřítku přesvědčit, že to pro ně tak bude výhodnější,“ popisuje Ondřej Šteffl. Dnes je do Národních srovnávacích zkoušek, které včetně vývoje, logistiky a vyhodnocování zajišťuje Scio, zapojena skoro stovka fakult v Česku a na Slovensku.
Pokud byste nevěděli, jak Scio testy fungují – můžete si zaplatit, kolik z vypsaných pokusů chcete (každý stojí v základu 890 korun), a započítá se vám nejlepší získané skóre. Ke kritice ohledně vysoké ceny pro sociálně znevýhodněné rodiny společnost dlouhodobě uvádí, že v takových případech poskytuje testy a přípravu zdarma. Na slevu dosáhnou téměř všichni, kdo o ni požádají. Některé fakulty zároveň samy poskytují poukazy na testy.
Podle dat společnosti navíc časté opakování zkoušek nemá vliv na výsledek testů: určité zlepšení skóre je vidět mezi prvním a druhým pokusem, pak už není výrazné.
Před loňskými sněmovními volbami nicméně i předseda hnutí ANO a současný premiér Andrej Babiš prohlašoval, že testy od Scia pro přijímačky na vysoké školy zruší. „O tom si ale rozhoduje každá vysoká škola sama,“ upozorňují Šteffl se Šotolou.
Nezůstat jen u jedné
Přestože jejich společnost na testech vznikla, dnes její příjmy z většiny stojí na zcela jiném odvětví. Zhruba 75 procent celkového obratu skupiny tvoří síť soukromých škol, z nichž první vznikla před necelými jedenácti lety.
Původně Scio nabízelo mimoškolní kurzy, ve kterých se děti mohly rozvíjet ve věcech, na které ve škole nezbývá často příliš času. Například zlepšovat svou odolnost, zlepšovat se v mezilidských vztazích. Rodiče pak Štefflovi říkali, že by bylo skvělé, kdyby to bylo součástí přímo školy a zda ji nechce založit.
S myšlenkou vlastní školy si pohrával i on sám. V té době už zároveň publikoval texty o školství a kritizoval postupy v něm, načež se mu dostalo klasické reakce „když jsi tak chytrý, tak ukaž, jak se to má dělat“. Celý tento mix impulzů tak vedl k tomu, že se rozhodl školu založit.
Foto: Jan Berounský
A od začátku bylo v plánu nezůstat jen u jedné. „To je hlavní rozdíl oproti ostatním zřizovatelům soukromých škol. Většina z nich je zakládá pro svoje děti a vlastně je moc nezajímá okolí. Náš cíl ale od začátku byl ukázat ostatním, jak lze dělat základní školu jinak, a mít dopad na vzdělávání. A to jak přímý na děti, které k nám chodí, tak i nepřímý, jako inspirace pro ostatní,“ vysvětluje Ondřej Šteffl.
„Kdybychom ale jeli podle původního byznys plánu, tak dneska máme přes dvě stovky škol. Na začátku jsme měli velký oči,“ směje se Šteffl, podle něhož i současný počet splňuje jejich cíle.
O jakém množství je řeč? Dnes pod Scio spadá 21 základních a čtyři střední školy. Vedle toho mají i takzvanou expediční základní i střední školu, kde se část měsíce děti učí distančně a část vyráží do terénu.
Co do počtu základních škol patří Scio mezi největší zřizovatele v republice, kdy se směle rovná řadě krajských měst i mnohým pražským radnicím. V metropoli totiž základky spadají pod městské části, magistrát (jinde v zemi kraje) řeší ty střední.
Cíl u všech jejich škol je nicméně stejný: připravit děti pro svět, který přijde. Aby v polovině století mohly prožít naplněné životy a aktivně přispívaly společnosti. „Stále o tom přemýšlíme, čteme, co se děje v oblasti umělé inteligence, a promítáme to do našich koncepčních materiálů,“ říká Šteffl.
Co se při hraní naučíš…
Podíl na tom, jak skupina funguje a jak se rozrůstá, má také Štefflův syn Jon Šotola. Ten do otcova pracovního světa nahlížel už odmala. „Nikdy jsem ho do toho netlačil, ale když to bylo trochu možné, bral jsem ho s sebou na různá firemní setkání,“ popisuje Šteffl.
„Sice tomu děti kolem asi deseti let nerozumějí, ale myslím, že je strašně důležité, že získají takovou zkušenost. Trochu se otrkají a seznámí s tím prostředím.“ Původně ale nebylo v plánu, že by se Jon Šotola jednou musel zapojit do rodinného byznysu.
Do něj se dostal, až když studoval v Nizozemsku a v rámci toho měl jít na povinnou stáž. „Nejjednodušší tak bylo domluvit se na práci u tatínka.“ Později se do společnosti vrátil, když někdo ve firmě nečekaně vypadl a sháněla se za něj náhrada.
Výsledkem bylo, že vedl menší tým, který řešil testování pro školy, později naskočil coby krizový manažer do jedné ze ScioŠkol.
Foto: Jan Berounský
„Schopnosti řídit lidi se u Jona projevovaly už dřív,“ vzpomíná jeho otec. „Když byl malý, hrál World of Warcraft (počítačová hra na hrdiny, pozn. redakce) a velice brzy se stal takzvaným guild masterem. Ten řídí velkou skupinu hráčů – guildu. Takový člověk vše organizuje: kdy se všichni sejdou, s jakou strategií zkusí porazit monstrum, při boji jim dává rozkazy, a když uspějí, tak rozděluje odměnu… Všechno jsou to věci, které dělá i vedoucí pracovník.“
Mimochodem: že mají schopní guild masteři potenciál zastávat řídící pozice, potvrdila v minulosti také studie společností IBM a Seriosity („takový hráč může být váš příští CEO“) nebo americký výzkumník John Seely Brown, jenž prohlásil: „Raději bych najal guild mastera z World of Warcraft než absolventa MBA z Harvardu.“
Svůj manažerský um potvrzuje Jon Šotola o mnoho let později, když stojí ve vedení skupiny (se společníkem Janem Krtičkou) se zhruba šesti stovkami zaměstnanců. Byť hned upozorňuje, že u nich to není žádný korporát. Vše se u nich řeší v malých týmech.
V případě škol se na všechny vztahuje společná vize a koncepce. „Jinak se jim do toho snažíme co nejmíň mluvit. Každá si řeší svůj provoz samostatně, jako by to byl malý startup,“ říká Šotola.
Byznysový potenciál není vše
Že si na samostatnosti a odpovědnosti ve ScioŠkolách zakládají, je vidět i při prohlídce holešovické školy, když se zastavujeme v šatnách s opřeným mopem o zeď. „Úklid tu mají na starost žáci,“ popisuje Šotola. Je to stejné, jako když je na škole služba na tabuli.
Úkoly mají mezi sebou rozdělené také otec se synem. K seznamu, co kdo má ve společnosti na starost, dospěli i proto, aby nedopadli jako jiné rodinné firmy, kde hlava rodiny-zakladatel chce vše řešit jen sám a své nástupce k ničemu nepustí a vlastně odradí.
Zatímco Ondřej Šteffl má na starost koncepci ScioŠkol a podílí se na výběru nových lidí, odpovědností Jona Šotoly je každodenní řízení firmy. A také její další rozvoj. Současný počet škol se už totiž brzy zase zvýší.
Nejen proto, že na těch dosavadních mají každoročně přetlak zájemců a musejí je odmítat. Opět tu platí jejich mantra „změna je pro nás trvalý stav“. Po holešovické škole, kde sídlí základka i střední, chystají v září otevřít stejný koncept také v Brně. O další novinku nebude ochuzeno ani hlavní město. Ve Vršovicích chystají otevřít vysokou školu.
Má nabídnout bakalářský program se všeobecným zaměřením. Ze zhruba třetiny se bude na vzdělání na škole zabývat osobnostním rozvojem studentů, předávání manažerských dovedností a podobnými schopnostmi. Z třetiny půjde o klasické vysokoškolské přednášky a předměty, jako je ekonomie, matematika, sociologie…
Posledním dílkem do mozaiky jejich školy bude zaměření na praxi. „Student si najde například práci na částečný úvazek v marketingové agentuře a škola mu dá mentora, kterým bude zkušený marketér, jenž mu bude pomáhat,“ líčí Šteffl se Šotolou.
Jak během společného povídání několikrát zopakují, sice jsou soukromá firma, která musí hledět na příjmy, nejsou však pro ně alfou a omegou. Tou je právě snaha posouvat podobu vzdělávání a zkoušet nové věci.
I proto se nepouští do zřizování školek, byť je jich ve velkých městech nedostatek. „Určitě to má byznysový potenciál a jistě by o ně byl zájem. Jenže nám se zdá, že už je dnes spousta školek, které to dělají v mnoha ohledech hodně podobně, jako bychom to dělali my. Takže už to nemá ten potenciál, že bychom tím něco výrazně měnili,“ vysvětluje Jon Šotola.
Do dvou až tří let by zároveň rádi otevřeli svou první školu v zahraničí. Aktuálně si dělají průzkum, ve které zemi by mohli svoji koncepci naplnit. Na radaru jsou západní státy Evropské unie a Ukrajina.
„Ano, asi by bylo racionálnější z byznysového hlediska zakládat další školy v Česku, mít jich třeba padesát a zájem by o něj nejspíš stále byl,“ říká Jon Šotola. Ale kde by byla ta výzva, to překonávání nových hranic.
