skip to main content

Vizionářský design a interaktivní světla. Rekonstrukce otáčivého hlediště v Týně nad Vltavou se chopí ateliér A8000

Pokud byste chtěli navštívit všechna divadla s otáčivým hledištěm na světě, žádné velké cestování by vás nečekalo. Začít byste mohli asi tím nejznámějším – v Českém Krumlově ho prosadil inovátor a scénograf lotyšského původu Joan Brehms.

Pak by byla potřeba letenka do Finska, konkrétně do Tampere za tamním Pyynikki Summer Theatre, které stojí, stejně jako krumlovské divadlo, od roku 1959, a do Närpes, kde je otáčivé hlediště od roku 1966. Jedna zastávka by byla nutná také v Londýně, jelikož hlediště se otáčí i ve vnitřním Boulevard Theatre.

Cestu po několika málo světových unikátech byste mohli zakončit opět v Česku, konkrétně v Týně nad Vltavou, kde před otáčivým hledištěm pod širým nebem hrají místní divadelní ochotníci. A právě ti chystají ke svému stému výročí novinku – rekonstrukci otáčivého hlediště od uznávaného architektonického ateliéru A8000. Nová scéna za asi dvacet milionů korun by se měla začít stavět příští rok.

Ateliér pro divadelní spolek Vltavan navrhl točnu, která bude v Bedřichových sadech zároveň plnit funkci veřejného prostoru. Kromě větší divácké kapacity a moderního zázemí pro divadelní soubor totiž návrh počítá i s atypickým pláštěm točny tvořeným programovatelnými led světly, která půjdou ovládat podle potřeby.

„Světelné čočky nejsou zajímavé ani tak z hlediska technologie, ale hlavně proto, že se celé divadlo stává vlastně takovým pavilonem v parku. Je to takový totem, veřejný objekt, který má i jinou funkci než jen divadlo. Přišlo mi důležité toho využít, aby se divadlo stalo v noci takovou lucernou celého parku,“ popisuje myšlenku nového otáčivého hlediště architekt Petr Jakšík z ateliéru A8000.

Světla na otáčivém hledišti bude moci ovládat veřejnost pomocí speciální aplikace. „Bude to vlastně takové současné grafitti. Také se v parku konají různé koncerty, takže by se daly světelné čočky využít také jako programovatelná světelná stěna třeba za DJem,“ líčí architekt. 

Reklama

Během práce na návrhu si musel nastudovat fungování divadelních scén a jejich technické aspekty. Čas trávil v Divadelním ústavu, aby studoval informace o otáčivých hledištích, ač jich je po světě minimum. Přesto se podle něj práce na divadelní scéně pro architekta příliš neliší od navrhování budov. „V principu je to všechno kreativní práce. Je tu rozdíl v typologii, se kterou se architekt ne úplně často potká. Ale jinak si myslím, že přístup architekta je vlastně stejný,“ popisuje.

Divadlo v Týně nad Vltavou jde se svou modernizovanou točnou vlastně tak trochu proti aktuálnímu trendu v divadelnictví. „Ideálním prostorem pro divadlo v poslední době je black box. Černá krabice, kde je možné cokoliv. Divadla jdou teď právě směrem k multifunkčnosti a k různým prostorovým variabilním využitím. To otáčivé divadlo v přírodě je naopak tak specifické, že to prostředí už je dané a nijak zásadně ho nezměníte,“ shrnuje Jakšík své poznatky ze studia divadelních scén.  

Počátky amatérského divadla v Týně nad Vltavou sahají až do roku 1855, první venkovní divadlo tam ale vzniklo až v roce 1921. Novou etapu zahájil soubor v roce 1983, kdy jeho členové vybudovali v Bedřichových sadech, na území bývalého hradu a keltského oppida, za dva měsíce a svépomocí otáčivé hlediště.

Současná podoba otáčivého hlediště

Ateliér A8000, který pro spolek Vltavan novou scénu navrhl, založili architekti Martin Krupauer a Jiří Střítecký a po více než tři dekády patří mezi přední česká architektonická studia. V roce 2020 ateliér získal titul Stavba roku za projekt Společenského centra Sedlčany. Mezi nejvýraznější realizace studia patří například architektonické řešení multifunkčního sálu Fórum Karlín v Praze.

Vedoucí ateliéru Martin Krupauer se věnuje také proměnám transformačních oblastí a brownfieldů v Česku i v zahraničí. V současné době vede tým, který připravuje výstavbu Vltavské filharmonie v Praze. Ta má někdy v roce 2032 stát nad stanicí metra Vltavská na holešovickém břehu Vltavy. Praha pro ni už hledá podobu v mezinárodní architektonické soutěži.