Z nemocniční zdi trčí tenké plastové trubky a u nich stojí lidé s lahvemi a kanystry. Tak dnes vypadá na Ukrajině jedna z mála možností, jak si sehnat nezávadnou vodu.
Měnit to chce i česká firma Dekonta a její představitel Pavel Mothejl, který právě válkou poničenou zemi navštívil. Fotografie, které postupně ukazuje, vydají ještě za víc než za příslovečných tisíc slov. Zároveň při pohledu na ně slova velmi pravidelně docházejí.
„Tohle je Oleg,“ ukazuje Pavel Mothejl. „Vrátil se na svůj pozemek a dává do pucu baráček, kde bydleli Rusové, když tudy šla fronta. Na zahradě našel zakopané mrtvoly ruských vojáků a na pozemku přibližně osmdesát min, kterým se říká motýlek – jsou plastové a utrhnou člověku ruku nebo chodidlo.“
Samo o sobě dost mrazivé vyprávění. Bohužel však graduje u dalšího snímku. „Tohle je Sergej z vedlejší ulice. Když se Rusové blížili, odešel do Lvova, pak se vrátil, začal dům opravovat. A stoupnul na motýlka,“ sledujeme muže s amputovanou končetinou.
Válka na Ukrajině nepolevuje, zvlášť ne v oblastech, které český podnikatel právě navštívil: Novogrihorivka, Kramatorsk, Slavjansk, Liman, Izjum. Symboly ruských válečných zločinů.
„Byli jsme patnáct kilometrů od Bachmutu, kouřilo se z něj,“ říká o nejsledovanějším městě na východě země. V Izjumu viděli masové hroby, na všech ostatních místech totální destrukci, raketami zničené školy.
Zároveň viděli statečné, odhodlané lidi. Spoustu z nich. Jako paní z jednoho ze zničených domů.
„Vešel jsem fotit a najednou uslyšel štrachání. Vyšla ona a povídá: Manžel mi zemřel, ale tohle je můj domov a já se sem vrátím,“ tlumočí přístup ženy, která přišla téměř o vše a přesto dává do pořádku dům poničený ohněm, raketami i deštěm, který sem padal rozbitou střechou.
„Je fascinující, že se i na takových místech objeví lidé, kteří tam začnou uklízet. Vzdor a tvrdost, s níž hlásají, že všechno opraví, jsou úžasné,“ říká podnikatel, jehož firma k opravám přispívá tím, co umí nejlépe.
Mothejl je spoluzakladatelem společnosti Dekonta, specializující se na likvidace následků ekologických katastrof a havárií. Její obrat se ročně pohybuje ve vyšších stovkách milionů korun a pomáhala mimo jiné s obnovou Balkánu po ničivých válkách devadesátých let.
Na Ukrajinu už od Dekontu dorazila první mobilní úpravna vody, druhá se připravuje. „Ukrajina má na územích, kudy prošla fronta, dva hlavní problémy: miny a pitnou vodu. Elektřina je taky problém, ale menší, všichni už mají generátory,“ líčí Mothejl a doplňuje, že například u pohonných hmot je situace daleko lepší než před rokem.
U vody to ovšem neplatí, minimálně kvůli následující trojici potíží. „Jednak rozbitá technika, ze které unikly provozní kapaliny. Pak celkové znečištění raketovým ostřelováním, které rozbilo všechno okolo. A zatřetí množství mrtvol, které tam leží. Začíná se objevovat cholera a lidé se bojí – nikdo nepije ani neužívá vodu, na kterou byli zvyklí,“ tlumočí drsnou realitu.
Řešení jsou proto velmi provizorní. Zmíněné trubky z nemocniční zdi představují jeden z mála spolehlivých zdrojů ve městě Mykolajiv, které mělo před válkou statisíce obyvatel. V Svjatohorsku zase naštípali dříví a postavili pro místní dočasnou saunu se sprchou. „Celá vesnice se chodí mýt sem, to je jediné funkční zařízení,“ vypráví Mothejl.
Opravovat vodovodní řád by bylo sisyfovskou záležitostí, neboť nekončící raketový déšť by řád dříve či později znovu poškodil. „Navíc je vše kontaminované, dostaly se tam věci zvenčí, stejně jako vodovody je ve městech porušená i kanalizace,“ připomíná podnikatel.
Mobilní úpravna vody od firmy Dekonta.
Začal proto s projektem, do nějž firma zatím vložila ze svého milion korun: tolik je bez přepravy cena čisté výroby dvou mobilních úpraven, poslaných na Ukrajinu jako dar. Zároveň od každého starosty slyšel: Jen tady bychom jich upotřebili pět, šest, klidně i víc.
„Situace je velmi tristní,“ říká Mothejl. Zároveň díky dlouhodobému angažmá v oblastech stíhaných podobnými ranami, od protéz pro arménské veterány přes podporu škol v Kambodži, zná nástrahy humanitárních projektů.
Na Ukrajinu se proto vypravil osobně. V Mykolajivu se domluvil s aktivním dobrovolníkem Ivanem, který spolupracuje s českou humanitární organizací Koridor UA. Sám či ve spolupráci s Koridorem zajišťuje rozvoz vody a stojí i za trubkami, z nichž si lidé mohou načerpat bezpečnou vodu.
„Ivan dostane na starost úpravnu, druhou už mají pro své účely Vodovody a kanalizace Dněpru,“ říká Mothejl. „Voda, kterou přečistí, bude hygienicky i bakteriálně v pořádku, navíc bude chuťově stejná, oni ji tam mají obecně hodně minerální,“ popisuje.
Zároveň si ale potřebuje ověřit, jak se lidé budou k úpravně chovat. „Je potřeba hlídat chemikálie a doplňovat je, celkově se o úpravnu starat. Potřebujeme mít v regionu technicky zdatného a zodpovědného člověka, který to nenechá rozkrást,“ přiznává Mothejl.
Jde o drobný kamínek z toho, co Ukrajinu čeká, až jednou válka skončí. O ukázku, co všechno bude obnova země zahrnovat, co všechno bude potřeba vyrobit a dodat. Otázkou je tak primárně financování.
„Snažíme se získat určité finanční prostředky z fondů a grantů, které by nám umožnily postavit minimálně dalších deset úpraven,“ konstatuje Mothejl, přičemž i to by byl jen začátek, protože aktuální poptávka je prakticky nekonečná – úpraven by se podle jeho slov v zemi uživilo tisíce.
I díky své další cestě na Ukrajinu zároveň vidí, že řešení mohou být netradiční, protože je potřeba především rychlost. „Když se dotknu odminování, zajišťují ho primárně státní orgány a armáda, nicméně prostory jsou zaminované tak silně, že to bude trvat desítky let,“ popisuje krutou realitu.
„Farmáři, kteří chtějí zasít, si proto platí komerční firmy za v přepočtu milionové částky, aby mohli zase pracovat. Osobně si myslím, že některé regiony by byly takto schopné řešit i vodu,“ domnívá se Mothejl.
Čímž přecházíme k jiným snímkům. Na první pohled ne tak drsným, ale pro současnost i budoucnost neméně důležitým. Na vodní hladině se na nich zřetelně rýsují mastné skvrny.
„Tohle je výsledek rozbombardování středně velké petrochemické báze, lidé si zde udělali mělké vrty a z hladiny podzemní vody odčerpávají naftu a jezdí na to,“ líčí realitu současné Ukrajiny. „Takto bylo zasažené celé pole, z toho to jde do říčky a protéká to dál přes rybníky až do Dněpru… Takových míst je strašně moc.“
Jelikož má Dekonta i v rámci Evropy s likvidací podobných záležitostí významnou praxi, rozhodli se začít podobná místa na Ukrajině mapovat.
„Což by mělo posloužit jako podklad pro vyhlášení budoucích tendrů Spojených národů, Světové banky a dalších institucí, které se budou spolupodílet na obnově Ukrajiny. Navíc se sami chceme na místě seznámit se situací, protože sanace podobných oblastí je přesně to, co umíme a chceme dělat,“ říká podnikatel.
Poptávka bude vysoká a podobných firem bude potřeba mnohem víc. Havárie skladů pohonných hmot, produktovodů, tím všechno jen začíná – Mothejl odhaduje, že z energetické soustavy Ukrajiny byla zničena přibližně polovina.
„Dělali jsme i Balkán po válce, ale tam to bylo značně omezené, tohle jsou obrovská území. A ještě to neskončilo,“ dodává. „Všichni sice doufají a věří, že válka skončí ještě tenhle rok, ale nikdo neví, jak to bude. I v tomto ohledu je tam práce na další desítky let.“
