Zaujme už zvenku, uvnitř to vypadá jako fotka z Pinterestu. A přece za podnikem Café Bar Pilotů v pražských Vršovicích nestojí touha esteticky zapadnout do toho, co je právě v kurzu, ale naopak vytvořit originální bar, kde se budete cítit jako v obýváku a početné obrazy na zdech vám budou nahazovat témata na první rande. A jehož genius loci jen tak nezestárne. O své cestě k vysněnému podnikání Forbesu vyprávěli majitelé a manželé Vojtěch a Lucie Drahokoupilovi.
Oblíbená vršovická křižovatka poblíž tramvajové zastávky Krymská posledních patnáct let platí za lokální centrum nočního života. Legendární hudební klub Café V lese v Krymské, za rohem stálice Café Sladkovský, nedaleko i mladší přírůstky jako vršovická pobočka vinárny Na břehu Rhôny či pivního baru Bad Flash.
Z Café Baru Pilotů v Donské ulici svažující se k Havlíčkovým sadům se na chodník ve večerních hodinách rozlévá měkké žluté světlo. Pokaždé když procházím kolem, se velkorysými okny snažím zahlédnout svébytný útulný interiér tohoto komorního koktejlového baru.
Když konečně vcházím dovnitř, za okny je upršený jarní den. Manželé Vojtěch a Lucie Drahokoupilovi mi v devět hodin ráno nabízejí šálek kávy. Netradiční hodina i objednávka v baru proslulém svým nápojovým signature menu. Pomyslnou večerní atmosféru ale přece jen dokresluje jemný jazz prostupující místností.
„Nejdřív jsme trochu váhali, jestli chceme být kavárna, nebo bar. Odtud i ten název ‚Café Bar‘. Dávno v tom ale máme jasno,“ vyprávějí mi třicátníci, kteří se na střední škole poznali v Turnově, o začátcích svého vršovického dobrodružství.
Zabydlený interiér působí wow efektem. Při příchodu nevím, kam s očima. Velkolepý bar s knihovnou, stěny poseté obrazy s různorodými výjevy, zasazené ve starých rámech. A na středovém sloupu obří dřevěná vrtule z jakéhosi letounu.
„Tu jsme dostali k Vánocům od mého táty se slovy: ‚Když už jste ten Bar Pilotů,‘“ vzpomíná majitelka podniku, na nose si mimoděk posune brýle. V domě sídlí také stejnojmenné kino, budovu totiž kdysi provozoval Svaz československých pilotů.
Darovaná vrtule je středobodem knihovny z masivních trámů. Police s knihami prostor v parteru ulice protíná v polovině a vizuálně tak odděluje bar od stolků vzadu.
Foto Café Bar Pilotů – Tomáš Rubín
„Na střední jsem byl rebel. Teď doháním klasiky. Nedávno jsem dočetl Janu Eyrovou, nyní se chystám na Hamleta,“ pokyne směrem k výraznému interiérovému prvku majitel podniku. To, že chce, aby podniku vévodila právě knihovna, věděl od začátku, ale od převzetí prostor k jejímu postavení vedla dlouhá a náročná cesta.
Drahokoupilovi si komerční plochu pronajali téměř před deseti lety. Dům Pilotů získal nového majitele, který vypověděl smlouvu tehdejší hospodě. V dynamicky se rozvíjející lokalitě měl o někdejší čtvrtou cenovou tehdy zájem kdekdo. Když však Vojtěch s Lucií představili majiteli svou vizi, bylo jasné, že místo spadne do klína jim.
Čerství novomanželé měli tři dny na to, aby zaplatili kauci. „Když jsme o peníze přijeli poprosit rodiče, mysleli si, že jim chceme sdělit, že čekáme dítě. Ale my jim řekli, že si chceme otevřít hospodu,“ směje se Drahokoupil.
Tři měsíce polovičního nájmu a na účtě půl milionu. Tolik měl mladý pár do začátku. Novopečený restauratér podal výpověď v baru, kde do té doby pracoval. Všechny dny trávil v čerstvě vyklizené vršovické putyce se zdmi zčernalými od dehtu.
Vše začalo bouráním stěn. Dělníci však tehdy kromě suti odvezli i všechny elektrické kabely, jež vytrhali ze zdí. „Seděl jsem uprostřed té spouště, zbyli tu jen zdi omlácené na cihlu a okna, která deset let nikdo neumyl. V tu chvíli jsem si říkal, že to nezvládnu,“ vzpomíná barman.
„To bude v pohodě, řekl mi táta,“ vypráví Drahokoupil. Jeho otec, majitel pneuservisu a vyučený truhlář patřil ke generaci mužů, jež si za bývalého režimu vlastníma rukama postavila rodinný dům.
Do otevíračky zbývalo necelých devadesát dní. „Musíš si napsat, jak budeš postupovat, a pak už se jen budeš řídit tím, co máš na papíru, poradil mi tehdy,“ líčí tmavovlasý muž s pěstěnými vousy, usazený naproti mně u kulatého stolku.
Foto Café Bar Pilotů – Tomáš Rubín
Zkušený barman se s pomocí svého otce učil štukovat, pracovat s jádrovkou, nahazovat zdivo i pokládat podlahu. „Primárně jsem všechno dělal já,“ vzpomíná Drahokoupil na punkové začátky. Jeho žena Lucie chodívala vypomáhat po práci. Sem tam přiložil ruku k dílu také někdo z rodiny nebo přátel.
„Dodnes podle mě vyděláváme hlavně proto, že si většinu práce zastaneme sami, výměnou za osobní čas,“ přemítá o jejich byznysové strategii Drahokoupilová. A jinak tomu nebylo ani v případě zmíněné knihovny.
Velkorysý strop byl tehdy snížený trámovím. A právě ze sundaných trámů Drahokoupil s otcovou pomocí zhotovil i onu velkolepou knihovnu. Inspiroval se v jednom malém japonském baru, na jehož jméno už si nevzpomíná. Dalšími vzory pak byly dva americké podniky Ace Hotel Bar a Napoleon Bar v přístavním louisianském městě New Orleans.
„Café Bar Pilotů je vlastně poskládaný z těchto tří barů,“ předestírá majitel. Největší insvesticí do začátku byla originální pohovka Chesterfield – ikona všech tradičních barů.
Když po třech měsících v polovině září 2017 skutečně otevřeli, dnešní útulný podnik plný obrazů, křesílek a knih byste v tehdejším poloprázdném lokále hledali jen stěží. Ve vitríně za dveřmi byly na výběr domácí cheesecaky.
Vzadu v místnosti stálo klavírní křídlo. Vojtěch s Lucií ho koupili z druhé ruky za pár tisíc, podmínkou byl okamžitý odvoz. A tak Drahokoupil po celé tři měsíce prostor rekonstruoval s křídlem obaleným v ochranné fólii. Jen ho vždy posunul tam, kde mu nejméně překáželo.
„Jsme přece jazzový a bluesový bar,“ uvažovali tenkrát majitelé. Kromě klavíru, ikonické pohovky a obrovské knihovny však do začátku splašili sotva několik stolů a lampiček.
„Vybydleli jsme si celý náš byt a věci nanosili sem, abychom prostor alespoň trošku zútulnili. Doma nám nezbyla jediná lampa, víceméně jsme doma měli jen postel a kuchyň,“ líčí se smíchem Drahokoupilová. „Obrazů tu bylo jen pár. Třeba ta paní, co jí kouká prso, Ten je po mojí babičce,“ dodává.
Rozjezd byl náročný. Prvního půl roku to táhli jen ve dvou. Pracovali od pondělí do soboty. V neděli se snažili trochu dobít baterky. Pak přibylo i volné pondělí, které za ně vykrývali první dva pomocníci. Až postupně začali nabírat personál.
Foto Café Bar Pilotů – Tomáš Rubín
Foto Café Bar Pilotů – Tomáš Rubín
Drahokoupilovi se brali ještě před otevřením. A tak všechny svatební dary tehdy skončily v baru. Na svatební cestu vydělávali další dva roky.
Když se vraceli z Ameriky, kam se letěli podívat i na své oblíbené podniky v New Orleansu, jež jejich vlastnímu baru propůjčily tvář, přikupovali zavazadla, aby si domů dovezli poněkud netradiční „suvenýry“: skleničky, obrazy, staré lahve od nejrůznějších druhů alkoholu a další drobné vybavení do Baru Pilotů.
Od té doby takto vypadá každý návrat z dovolené. Do Vršovic, kde manželé pracují i bydlí, se s prázdnou nevracejí. A na baru je to vidět. Z jeho stěn na zákazníky shlížejí protagonisté Casablanky i portréty stálých zaměstnanců a zaměstnankyň. „Každý, kdo tu pracuje déle než tři roky, se dostane na zeď,“ říká s hrdostí v hlase barman.
Café Bar Pilotů
Adresa: Donská 168/19, Praha 10
Otevírací doba: neděle až čtvrtek 18–1, pátek a sobota 18–2
Drahokoupilovým se od začátku dařilo držet v plusových číslech. Jenže ze Států se vrátili přímo do vypuknuvšího covidu. „Když to začalo, měl jsem koktejlový bar a těhotnou ženu. Ze stresu mi padaly vlasy. Nebylo kde brát,“ vzpomíná na těžké pandemické měsíce majitel.
Covidové restrikce pro ně byly takřka likvidační. Zatímco Lucie z okénka prodávala kávu a hot dogy s sebou, její manžel se spícím synem v autosedačce objížděl prahu a lidem rozvážel drinky až do bytu.
Nakonec covid přečkali a bar získal vlastní kuchyň, pro kterou nyní majitelé chystají nové menu pod taktovkou Martina Makovičky, bývalého majitele luxusní restaurace Vallmo v centru Prahy.
Pro podnikatelský pár však nezměnila vše jen pandemie, ale především narození syna. „Největší rozdíl byl v tom, že jsme najednou vstávali v sedm ráno,“ podotýká majitelka. Drahokoupil se po znovuotevření podniku snažil držet původní tempo. Dva roky byl na nohou od sedmi do dvou rána. Nakonec si sáhl na dno, vyhořel a vlastních směn za barem se načas musel vzdát.
„Bylo nezbytné naučit se nebýt tu pořád a práci delegovat. A učíme se to pořád,“ míní Drahokoupilová. „A nejen to. Zjišťujeme, jak komunikovat, vést lidi nebo si říct o pomoc,“ doplňuje ji její muž.
Foto Café Bar Pilotů – Tomáš Rubín
Z jejich slov je stejnou měrou cítit tvrdá dřina i láska k oboru, do něhož se skoro před deseti lety vrhli po hlavě. Když mi podávají současné signature menu, je jasné, že za jeho vývojem stojí velká vášeň i kreativita. Leporelové A5kové meníčko s četnými ilustracemi je tak trochu umělecké dílo. A dotažené je do nejmenšího detailu.
Tak například. Drahokoupilovi si k němu vymysleli speciální skleničky. Drinky, které si z menu objednáte, vám donesou v „originální lahvi“ – právě z té si majitelé nechali uříznout autorské skleničky. Z původní lahve jim zbylo vklenuté dno.
Třeba ve sklenici z lahve od bourbonu Woodford vám v Pilotech naservírují „nejovocnější old-fashioned koktejl – lehký a hravý s dřevnatým závěrem a oříškovou dochutí“.
Pod prohlubní ve středu skleničky z uříznuté lahve prémiového bourbonu se ukrývá malé tapas – dokonale pasující do tvaru výdutě sklenice. Nápadně perfektní tvar má i velká kostka ledu, seříznutá na milimetr přesně do tvaru skleničky.
Led si totiž manželé sami mrazí a na požadované tvary řežou speciální nerezovou pilou. Stejně jako v případě výpravného menu, je také výroba vlastních ledových kostek poháněná především Vojtěchovou vášní dosáhnout toho, co ve světě dávno funguje, i v Česku.
Pokud chcete ještě stihnout stávající sezonní menu, neotálejte. To nové na zákazníky v Pilotech čeká už v polovině května.
Dopíjím cappuccino, déšť za okny zhoustl. Skoro se mi nechce pryč. Nejen kvůli dešti. Ale také proto, že ve vršovickém Café Baru Pilotů je opravdu nebývale útulno.
