Občas je fajn vypadnout z velkoměsta. To by mohlo být krédo designového festivalu Křehký Mikulov, v rámci něhož se každý rok poslední květnový víkend přesune česká designová scéna na pár dní na opačnou stranu republiky, do jihomoravského Mikulova. Letos už po desáté.
Začalo to nenápadně. Zakladatelé Designbloku Jana Zielinski a Jiří Macek jezdili přes Mikulov pracovně do Vídně a líbilo se jim tam tolik, že koketovali s nápadem v jihomoravském městě uspořádat nějakou akci. Spojili se s designérem Danielem Pirščem, který z Mikulova pochází a má tam svou dílnu, a ředitelem zámku Petrem Kubínem a začali vymýšlet koncept, který by pražskou uměleckou scénu trochu vytrhl z běžného prostředí.
O dvanáct let později v pátek večer stojí na nádvoří mikulovského zámku desítky lidi čekajících na slavnostní zahájení akce. Na desátý ročník, loni a předloni musel být festival kvůli coronavirovým opatřením odložený, sice místo v minulých letech běžného tepla a letního počasí vyšel silný vítr a občasný déšť, to hlavní designové krásno je ale stejně vevnitř. Celkem osmnáct designérů tady představuje své kolekce, které pojí ústřední téma oslavy.
Stejně, jako se každý rok na přehlídce střetává historie s moderním designem, se letos protnou dvě výročí. Kromě deseti let Křehkého Mikulova taky patnáct let značky Křehký, za kterou stojí také Zielinski s Mackem, a právě odtud pochází ústřední téma roku 2022, ke kterému udělalo ústřední instalaci ukazující historii značky studio Qubus.
Přestože personální složení má Křehký Mikulov shodné s nejznámějším českým designovým festivalem, Designblokem, koncept je zcela jiný. Zatímco klasický Designblok představuje desítky designérů veletržním konceptem, kteří se snaží co nejvíc zaujmout a „prodat“, Mikulov je spíš niche záležitostí, od designérů pro designéry. Výrazně komornější, ale díky prostředí zámku taky poetičtější.
„Designéry pečlivě vybíráme a oslovujeme. Někteří se potom hlásí s projektem, který se jim konkrétně pro Křehký Mikulov hodí, to byl příklad letošních Live Longer, Romana Šediny nebo Palma de Alma. Máme radost, že zájem je velký, přestože se jedná o rozsahem malý niche festival určený pro sběratele a milovníky uměleckého designu,“ popisuje Zielenski.
Festival sběratelského designu začíná tradičně v pátek večer vernisáží, v sobotu pak jednotliví designéři představí své výrobky a účastní se komentovaných prohlídek. A stejně jako v minulých letech, se v sobotu večer opékaly buřty a v neděli ráno se konal hromadný výstup na Svatý kopeček. Prostě jak organizátoři zdůrazňují, mikulovská akce je spíš o přátelském setkání než o velkolepé nablýskané sebeprezentaci.
Nejvíc lidí sice vždy přiláká úvodní víkend, výstavy v prostorách zámku i v domě U divokého muže jsou k vidění až do neděle příštího týdne. Za tu dobu podle odhadů organizátorů navštíví výstavy asi tisícovka lidí.
Vystavovali například Maxim Velčovský, Nastassia Aleinikava, Klára Šumomvá, Jakub Berdych Karpelis, značky Dechem, Křehký, Palma de Alma nebo fotografka Marie Tomanová, také rodačka z Mikulova.
Kromě toho na se Křehkém Mikulově předvedly i keramické ateliéry čtyř škol, Sutnarky, Univerzity Jana Evnagelisty Purkyně, UMPRUM a bratislavské Vysoké školy výtvarných umění.
V loňských letech se v Mikulově představovali i designéři ze zahraničí, letos jde kromě účastníků z ateliéru z Bratislavy výhradně o českou záležitost. Přesto je to od prvního ročníku, kdy se představilo šest expozic, slušný nárůst.
„My jsme zájem designérů vůbec nemuseli řešit, protože ti, kteří spolupracují s naší značkou, tak si většinou premiéru prototypu odbývají právě na Křehkém Mikulovu a finálního produktu potom na Designbloku. Vzhledem k tomu, že pracujeme s evropskou špičkou, tak od počátku na Křehký Mikulov jezdili ti nejlepší. A začátek jsme měli hodně ulehčený Designblokem,“ vzpomíná Zielinski.
„Byl to velmi osobní a pro
nás emocionální ročník. Mohli jsme se totiž po pandemii znovu potkat, strávit
společně dva dny, seznámit se s novými přírůstky v našich rodinách,
obdivovat, jak děti rostou a my zrajeme,“ uzavírá.
