Včera mi ve zprávách na Facebooku přistál námět na článek. Ozval se můj známý, restauratér provozující malý podnik, který si právem může říkat italský, což je v Pardubicích velká vzácnost.
Oznámil mi, že na 95 procent zavře, a vyjádřil slušně řečeno značné znepokojení nad tím, jak se v České republice ekonomické dopady koronaviru dosud řeší.
„V Americe dostávají peníze, v Irsku též, v Itálii a ve Francii nic neplatí a my si máme půjčovat?“ napsal ve změti zpráv, kde byl mimo jiné i vyfocený dokument týkající se možností odložit nájem (a splatit jej později) na následující dva měsíce. Je ale nutné nadále platit zálohy na energie.
V onom povzdechnutí je v zásadě několik věcí – nutnost platit fixní náklady, na což si stěžují tisíce drobných podnikatelů nejen ve facebookových skupinách, s tím související nedostatečná kompenzace ve výši 15 tisíc měsíčně („Na co to je, když mám fixní náklady 170 tisíc?“) a zřejmě i fakt, že se v Česku zatím neujalo monetární opatření známé jako „helicopter money“.
Právě helicopter money je v těchto dnech opět velké téma: velmi zjednodušeně řečeno jde o přímé platby směrem od centrálních bank, respektive od státu k občanům, ve snaze vrátit do ekonomiky likviditu – podpořit utrácení.
Ke konceptu, který v této podobě formuloval v 70. letech ekonom Milton Friedman, se za určité (čti kritické) situace kladně stavěli další významní ekonomové, jako například Paul Samuelson nebo třeba bývalý předseda Fedu Ben Bernanke (v Americe často označovaný jako Helicopter Ben), který jej rozvíjel i ve smyslu plošného snižování daní.
Lidé ovšem, a zřejmě to pozorujete i kolem sebe, často potřebují právě cash. Brzy. Jak kdosi trefně poznamenal pro Financial Times, tyto peníze „mohou hrát hlavní roli v tom, zda zaplatíte, nebo nezaplatíte nájem“.
Tím se dostáváme k Americe, kde Senát ve středu schválil záchranný balíček ve výši dvou bilionů dolarů. V něm jsou zakotveny mimo jiné právě jednorázové přímé platby americkým daňovým poplatníkům ve výši 1200 dolarů pro jednotlivce a 2400 dolarů pro páry (a 500 dolarů za každé dítě). Výše částky se postupně snižuje u těch, kteří si řočně přijdou na více než 75 tisíc dolarů, a neplatí pro ty s příjmem nad 99 tisíc dolarů.
Nezaměstnaní si sáhnou na 600 dolarů týdně (až po dobu čtyř měsíců) navíc k tomu, co běžně od státu dostávají.
A konečně malé byznysy – pro ty je připraveno 350 miliard dolarů formou půjček k pokrytí fixních nákladů, jako jsou výplaty, nájmy a energie. Za předpokladu, že firmy nepropustí své lidi, nebudou muset půjčky splatit.
Co třeba zmiňovaná Francie? Tam je pro živnostníky a malé podniky do 10 lidí v nejvíce postižených oborech, které dostaly příkaz zavřít ze zdravotních důvodů, připraveno 1500 eur formou přímé platby. Zároveň mají pozastavenou povinnost platit nájmy a energie a počítá se také s daňovými úlevami.
Ve Spojeném království mají malé podniky možnost získat jednorázový grant ve výši 10 tisíc liber na pokrytí provozních nákladů. Zasažení živnostníci poté budou kompenzováni 80 procenty svého běžného měsíčního výdělku, a to do maximální výše 2500 liber.
Po vzoru Německa se poté napříč Evropou, včetně České republiky, šíří takzvaný kurzarbeit, kdy stát podnikům přispívá na náhrady mezd až do výše 80 procent. Do toho je na tuzemské půdě také možnost zažádat o bezúročnou půjčku z programu COVID.
Na záchranu všech, zejména těch menších, to ale zjevně stačit nebude. Mnozí jsou též toho názoru, že by je půjčky, byť bezúročné, později dohnaly.
„Já jsem demotivovaný, naštvaný, bez energie, chuti a peněz něco dělat. A půjčovat si rozhodně nebudu,“ uzavírá pardubický restauratér s tím, že v nejlepším případě doufá v prodej podniku a opuštění Česka natrvalo.
Jste drobný podnikatel a bojujete? Napište nám o tom na [email protected].
