Více než jedna miliarda korun, která pomůže pěti milionům lidí ve třiceti postižených provinciích. Takový je cíl plánované humanitární pomoci v Íránu. Civilním obyvatelům v zemi, která je od 28. února zasahována vojenskými údery vedenými izraelskou a americkou armádou, mohou přispět i Češi.
Otázkou však je, jak moc se jim do toho bude chtít. Jak říká prezident Českého červeného kříže Marek Jukl, k obětem války i přírodních katastrof v zemích Blízkého východu tuzemští občané zpravidla příliš štědří nejsou, ačkoli v případě jiných regionů bývají naopak velmi solidární.
„Sbírku pro Írán jsme proto ani nevypisovali my jako česká organizace, protože víme, že její výtěžek by byl malý. Jde tedy přímo přes Mezinárodní federaci společnosti Červeného kříže a Červeného půlměsíce a lidé mohou přispět pomocí platebního rozhraní na její účet,“ uvádí v rozhovoru pro Forbes Jukl.
Říkáte, že vybraná částka by nebyla příliš vysoká, máte tedy už nějaké podobné zkušenosti z minulosti?
Ano. Když byl například zasažen Afghánistán velkými zemětřeseními, opakovaně jsme vypisovali sbírku, která vynesla zhruba od třiceti do padesáti tisíc korun. Podobné to bylo i v Sýrii v době, kdy tam ještě před nedávnem probíhala intenzivní občanská válka, a potřeba pomoci tam trvá dodnes.
Naštěstí se nám podařilo získat peníze z jiných zdrojů, jako byly granty z ministerstva či od nadací velkých firem. Tehdy jsme tam poskytovali poměrně rozsáhlou pomoc a výtěžek z veřejné sbírky byl velmi zanedbatelný a nestačil by nám.
Čím to podle vás je, že některé země nechávají čeští dárci, kteří jsou jinak velmi štědří, bez povšimnutí?
Jedním z faktorů je ten, že lidé obvykle přispívají na události v zemích, které dobře znají, kam třeba jezdí na dovolenou. Afghánistán nebo Írán nejsou zrovna oblíbené turistické destinace Čechů, i kulturně a myšlenkově jsou pro ně velmi vzdálené.
Ostatně, když před lety dělala Mezinárodní federace Červeného kříže a Červeného půlměsíce průzkum, který se zaměřil na výtěžek sbírek, tak koreloval nikoli s naléhavostí situace, ale se známostí destinace.
Dárce tedy musí mít k dané zemi nějaký vztah?
Určitě, a je to asi pochopitelná lidská vlastnost, že pomůžeme spíš tam, kde to známe nebo kde se dokážeme s těmi obyvateli lépe identifikovat, než na místě, o kterém nic nevíme.
Svou roli hraje i faktor, že v případě Íránu jde o zemi s řadou vnitřních politických problémů. Pak k ní mají lidé určitý odtažitý postoj. Země, které nám jsou kulturně blízké, spíš podpoříme než ty myšlenkově vzdálené.
Foto poskytl Marek Jukl
Máte povinnost se do sbírky, kterou vyhlašuje Mezinárodní federace Červeného kříže, jako její člen zapojit?
Čekáme vždy, zda nás osloví a předá nám informace, kde a jak bude sbírka použita, a teprve potom se obracíme na veřejnost. Je to tedy na základě určitého požadavku. Když vyhlásíme sbírku sami, pak je to vždy v souvislosti s tím, co se děje v naší zemi, anebo když se domluvíme napřímo s jinými zahraničními organizacemi Červeného kříže.
V Rusku působíte také?
Do pomoci obětem rusko-ukrajinské války je zapojeno kolem padesáti národních společností Červeného kříže, a je to rozdělené tak, že my jsme třeba v kontaktu s ukrajinským Červeným křížem a například Němci s ruským.
Je to podle toho, jaké máte s daným regionem kontakty nebo možnosti. Pomoc je vždy koordinovaná, schůzky organizuje Ženeva, a jsou tam vždy zástupci národních společností Červeného kříže ze zemí, jež proti sobě bojují, a pak ty ostatní, které jsou ochotny obětem pomáhat. Pak se domluví, která bude koho podporovat.
A vy si můžete zemi vybrat?
Teoreticky ano. Třeba s ukrajinským Červeným křížem jsme spolupracovali v minulosti, kdy jsme už v devadesátých letech v tuzemsku pořádali pobyty pro děti z okolí černobylské elektrárny. Máme tam tedy dlouhodobé vazby, na něž jsme navázali v roce 2014, kdy došlo k obsazení Krymu, a teď jsme je ještě zintenzivnili.
Ale pokud by byl zájem ze strany ruského Červeného kříže, tak bychom pochopitelně podporovali i je. Není to tak, že bychom proti některé národní společnosti měli výhrady. Pomáháte obětem války, a ti obyčejní obyvatelé si ji většinou opravdu nepřejí. Pro nás je také mnohem lepší, když tu oblast známe a dokážeme se v ní orientovat.
Pojďme zpátky k Íránu. Je sbírka nějak časově ohraničená?
Ano, měla by pomoci pěti milionům Íránců po dobu šestnácti měsíců a ve sbírce se předpokládá částka v přepočtu jedné miliardy korun. Osloveno s ní bylo všech 191 členů federace, otázka je, kdo všechno se zapojí.
Podle předběžných údajů Íránské národní společnosti Mezinárodního červeného kříže už bylo v zemi zabito více než 1330 obyvatel, letecké útoky poškodily přes šest a půl tisíce objektů civilní infrastruktury, a to včetně bytových domů, nemocnic, desítek škol i sportovních zařízení.
Odhaduje se, že ozbrojený konflikt zasahuje až šedesát milionů Íránců, lidé opouštějí své domovy a hledají záchranu v jiných částech země nebo i v zahraničí.
Na co se tedy peníze použijí?
Na nouzové ubytování, základní životní potřeby, pomoc při opravách jejich domovů, na zajištění a obnovu zdrojů a rozvodů pitné vody, záchranné a vyprošťovací práce, posílení zdravotnické záchranné služby, provoz mobilních ošetřoven, hygienická opatření, ale i na pátrání po nezvěstných a také na psychosociální pomoc.
Kromě této sbírky, do jakých dalších ještě mohou lidé vaším prostřednictvím přispívat?
Mimo již zmíněnou Ukrajinu a Sýrii, což jsou sbírky, které jsme vyhlásili v Česku a lidé mohou přispět na náš účet třeba skrze naše platební rozhraní nebo přes QR kódy zveřejněné na našich stránkách, jsme zapojeni do mezinárodních sbírek na Írán a Libanon.
U nich máme zveřejněný odkaz na platební bránu přímo na ženevské ústředí, tedy Mezinárodní federaci nebo Mezinárodní výbor Červeného kříže.
Přispívají víc jednotliví dárci, nebo spíš firmy?
Je to různé. Když byla sbírka na povodně v roce 2024, tak tam převažovaly dary od velkých podniků, ty materiální třeba ve formě balené vody, hygienických potřeb a tak dále. Na humanitární pomoc ale můžeme dostat příspěvek i ze samotné Ženevy.
Každoročně totiž musí každá národní společnost poslat výboru a federaci určitý peněžitý obnos, který jde do fondu určeného právě na přírodní katastrofy, války a rychlou finanční pomoc. Peníze pak lze postižené zemi poslat dříve, než se něco vybere od veřejnosti. Je to takový členský příspěvek, v našem případě částka činí ročně asi šest milionů korun.
