Má čtyři soubory, vyprodaná téměř všechna představení a od Prahy je vzdálené 150 kilometrů. Jihočeské divadlo nepotřebuje zázemí hlavního města, aby mělo plné hlediště. Přesto je jeho cesta k úspěchům trnitější, než by měla být.
Jaká úskalí musí překonávat, jak si získává diváky, které profese mu chybějí a co nového chystá na letošní letní sezonu? Nejen o tom je následující rozhovor s ředitelkou Jihočeského divadla Martinou Schlegelovou.
V Českých Budějovicích má divadlo zázemí přes zimní sezonu, která je od října do dubna, v létě se pak přesouvá na otáčivé hlediště v Českém Krumlově. „Je to unikátní scéna, otáčivá hlediště jsou v Evropě jen dvě. Jedno u nás, druhé ve Finsku,“ říká Martina Schlegelová.
Foto se svolením Martiny Schlegelové
Pro diváky je otáčivé hlediště atraktivní scénou, přesto se už několik let potýkáte s jeho nevyhovujícím stavem. Je naděje, že se situace zlepší?
Můžeme jen doufat. Ale tam se táhne mnohaletý konflikt mezi památkáři a divadlem, který zatím nemá řešení. To poslední, s nímž se přišlo před pár lety, bylo, že se celá točna posune do jiné části zahrady, respektive do bývalých pomocných zahrad. Ovšem peníze na to teď nikdo nedá, takže nevíme, jak dlouho bude možné ještě divadlo provozovat.
Jednak z důvodu tlaku ze strany UNESCO, jednak i z čistě technických důvodů točny, která je ze šedesátých let a už není v příliš dobré kondici.
Proč točna památkářům tolik vadí?
Hlavně proto, že je přímo v ose barokní zahrady, kde je teď nově opravený krásný letohrádek Bellarie. A před ním trůní stará, ošklivá točna, která je velkou část roku odstrojená, protože se v ní přes zimu nehraje. Není to tedy příliš estetické, navíc památkáři nemohou pokračovat v rekonstrukci zahrady, kterou by rádi dali dohromady celou a která je poměrně unikátní.
Vy ale nemáte příliš dobré zázemí ani pro představení mimo letní sezonu.
To je pravda, vlastně nemáme vyhovující ani jednu budovu. V Českých Budějovicích sídlíme v bývalém pivovaru, kde máme k dispozici sál s kapacitou 250 míst, což je pro krajské divadlo málo. Navíc má poměrně malé jeviště.
Dříve jsme opery a balety uváděli v kulturním domě Metropol, ale i tam už jsme teď skončili. Od sedmdesátých let byl dočasným řešením, než se vybuduje nové hudební divadlo. K tomu však bohužel nikdy nedošlo a za těch padesát let, co je kulturní dům v provozu, se jeho stav natolik zhoršil, že už pro nás není možné tam uvádět náročné muzikálové, baletní a operní inscenace. Proto jsme tam museli provoz ukončit.
Foto Lucie Urban
Kam půjdete?
Od září sestěhujeme všechny soubory kromě malého divadla pro děti do historické budovy pivovaru, kde se ale velká opera ani balet hrát nedají. Je to tedy nouzová situace. A bohužel ideální není ani situace s dětským divadlem. To zase sídlí v činžovním domě v centru Budějovic, kde jsou problémy technického charakteru. Není tam vyhovující zázemí pro diváky ani dostatečně velké foyer, takže rodiče s dětmi musejí často čekat venku na ulici.
Jak z toho ven?
Předně musíme úplně předělat repertoár, opery budeme dělat pouze takové, které jsou s menším obsazením a orchestřištěm, a velké operní produkce budeme přes léto směrovat do site-specific prostor.
Ty jsou jaké?
Máme už nasmlouvané různé open air scény a hrajeme všude možně. Třeba v Holešovicích na návsi Prodanou nevěstu. V Jindřichově Hradci v minoritském klášteře zase hrajeme Loutnu českou, v Budějovicích v parku u rybníka Bagr uvedeme novou inscenaci pro děti s vodními loutkami.
Naše letní sezona je velmi pestrá, rozprostřená po celém kraji. A přestože jsme zatím ještě městské divadlo, tak je tento rok v plánu, že by naším zřizovatelem mohl být Jihočeský kraj, což by nám pak mohlo pomoci zaplatit nutné rekonstrukce a investice.
Kolik představení máte v repertoáru?
Inscenací máme hodně, řekla bych, že každý soubor kolem patnácti. Ročně k nám přijde zhruba 120 tisíc diváků. Co se týče počtu prodaných vstupenek, určitě se řadíme mezi největší česká divadla.
Čím to, že máte tak vysokou návštěvnost?
V Jihočeském kraji jsme jediné profesionální divadlo, jež produkuje vlastní věci, a pak nezanedbatelný efekt má určitě českokrumlovská točna, která je velmi oblíbená. Polovina diváků přijde v létě právě tam a čím dál více navštěvované jsou i další jednotlivé letní akce, kde se diváci počítají na tisíce.
Jak to u vás vypadá s platovým ohodnocením herců? Neutíkají za lepším do Prahy?
Od ledna letošního roku jsme veřejnou kulturní institucí, což je taková právní forma, která se teď pro velká divadla otevřela a my jsme první, kdo do té transformace šel a zatím jediní. Umožňuje to různé věci v rámci finančního řízení, ale bohužel nám to neumožňuje nic moc dělat s platy, protože i pro ty veřejné kulturní instituce platí podle zákona mzdové tabulky.
Foto Hynek Glos
Část herců určitě do Prahy odchází, ale to je tak nějak normální, regionální scény vždy sloužily jako inkubátor nových talentů. Ale s čím se potýkáme mnohem víc, je nedostatek personálu ve výrobě a v technicko-uměleckém provozu. Technické profese odcházejí, protože mají tak nízké platy, že donedávna byly často i pod minimální mzdou a řešilo se to různými doplatky. Je téměř nemožné tady tyhle lidi udržet.
Loni jsem měla možnost vidět na otáčivém hledišti představení Herkules a byla jsem nadšená. Jak byla hra úspěšná?
Snažíme se obecně hry na otáčivé hlediště dělat tak, aby byly úspěšné. Konkrétně u Herkula získal nominaci za Hudbu roku David Hlaváč. Jinak jsme byli poprvé nominováni na Divadlo roku a na Cenu divadelní kritiky.
Myslím si, že dokážeme prodat i náročnější kusy, je to o dlouhodobé práci s publikem, kdy nabízíme široké spektrum inscenací různého druhu. Máme studiovou scénu, která se dá v podstatě srovnat s nezávislými divadly v Praze až po ty velké produkce na točně, kde se zase blížíme spíš víc soukromým divadlům.
Malá divadla vydělávají na zájezdech, na čem nejvíce vyděláváte vy?
Na otáčivém hledišti, kde si můžeme dovolit mít velkou kapacitu. V těch našich malých sálech nikdy tolik nevyděláme. Ale i my jezdíme do jiných měst, třeba na festivaly, pravidelně navštěvujeme různé akce v Jihočeském kraji, na což dostáváme i nějakou drobnou dotaci. Dá se říci, že letní sezonu trávíme prakticky mimo České Budějovice. Je to pro nás určitý zdroj příjmů, ale ne klíčový. Tím je Český Krumlov.
I když tam je zase rizikem počasí.
Určitě, tím, že je to pod širým nebem, jsou situace, kdy musíme představení zrušit kvůli bezpečnosti třeba při bouřce. Ale snažíme se, aby to bylo co nejméně, protože na otáčivém hledišti vyděláváme čtyři pětiny celkových tržeb. Je pro nás tedy zásadní.
Jaký je rozpočet divadla?
Dostáváme se asi k 300 milionům korun ročně. Máme zhruba třicetiprocentní soběstačnost, což je u takto velkého divadla s operním souborem – který je kvůli orchestru, sboru a sólistům nejdražší – velmi vysoké číslo. Evropský průměr je dvanáct až osmnáct procent.
Uvažovalo se někdy v minulosti, že by se některý ze souborů zrušil?
Taková možnost latentně leží pořád na stole a je to vždycky věc politické reprezentace, aby ona si řekla, co chce a co nechce podporovat. Jsou krajská města, jež mají čtyřsouborová divadla, jsou ale i krajská města jako Pardubice, která je nemají.
Myslím, že je to vždy věc hrdosti daného kraje, zda chce takový typ kulturní instituce, nebo nechce, protože si ho nemůže dovolit. České Budějovice zatím pořád trvají na tom, že si nás chtějí a mohou dovolit. Naše návštěvnost se pohybuje kolem 92 procent, býváme prakticky pořád vyprodaní a větší zájem už nedokážeme uspokojit, když jsme teď přišli o Metropol. To už je na městě, potažmo na kraji, zda nám pomůže.
Foto Lucie Urban
Jaké jsou možnosti?
Město má momentálně dva plány. Rádo by odkoupilo kulturní dům a zásadně ho zrekonstruovalo. Jenže problém je v tom, že má soukromého vlastníka, který ho prodat zatím nechce. Na stole je samozřejmě stále návrh na stavbu zcela nového divadla, o němž se mluví už skoro padesát let. Všechno je ale otázka peněz.
Na který žánr diváci nejčastěji chodí?
Činohra a pak divadlo pro děti, to je prakticky pořád vyprodané. Opera má poslední půlrok návštěvnost nějakých 86 procent, což je velmi slušné.
Mimochodem, obliba opery stoupá po celé Evropě. Překonala se určitá krize a myslím, že dnes jsou nové opery pro diváky atraktivnější. Začínají ji tak zase navštěvovat, protože zjišťují, že to nemusí být jen historická nesrozumitelná záležitost, ale že to může být současné moderní divadlo o něčem, co je zajímá. A s hudbou, která je zajímá.
Vy ale pořádáte i festival Jižní Svéráz. Na co se mohou diváci těšit?
Je to festival site-specific a imerzivního divadla. Jde vlastně o představení, která se odehrávají mimo divadelní budovy a jejich téma rezonuje s daným místem. Je to bienále, další ročník bude tedy až v roce 2028, kdy budou České Budějovice Evropským městem kultury.
Ostatně festival vznikl právě ve stejný rok, kdy město ten titul získalo. Formát je v Evropě celkem unikátní, hodně staví na zážitku, kdy divák přijde na nějaké místo, což může být v přírodě, továrně, galerii, na lodi, ve vlaku, a to divadlo zažívá všude kolem sebe. Buď se aktivně zapojuje, nebo se jen dívá.
Jak dlouho festival potrvá?
Odehrává se od května do září po celém Jihočeském kraji. Propojí osm měst a třicet lokalit, na nichž se představí 45 souborů a uměleckých skupin s celkem 37 inscenacemi a 263 představeními. Dramaturgie stojí na rozmanitosti forem i přístupů – vedle činohry, tance, opery či loutkového divadla nabídne také nové formáty, které vznikají přímo pro konkrétní místo a situaci.
Je to takový slow festival, kdy chceme, aby se lidé do našeho kraje opakovaně vraceli, objevovali nová místa, šli na divadlo, pak do restaurace nebo si tam našli nějakou sportovní či turistickou aktivitu. Začínali jsme o uplynulém víkendu v Budějovicích, pak se festival přesune do dalších míst – bude v Českém Krumlově, Písku, Jindřichově Hradci, Holešovicích. Kdo bude chtít, určitě si přes prázdniny nějakou akci v rámci festivalu najde.
A jaká premiéra čeká letos diváky na otáčivém hledišti?
Herci nastudovali Malého prince, což je hudební hit z Londýna, který napsala oscarová autorka Rachel Portman. Je to skutečně velmi věrná adaptace knížky Antoina de Saint-Exupéryho. Budeme to hrát pro rodinné publikum, ale večer, protože potřebujeme trochu kouzlit.
