Charles MacLean má za sebou život a kariéru, která jako by vytvářela esenci Skotska. Především díky tomu, že se poslední čtyři dekády věnuje právě skotské whisky, v jejíž znalosti se stal světovou autoritou. V Praze nastínil, jak se ikonický alkohol může v době, kdy mladá generace přestává pít, prosadit ve světě.
Když přičichnete ke skleničce s whisky, musíte v sobě při popisu toho, co vám právě zachytávají sliznice nosu, najít skrytého básníka. Charles MacLean to dělá přes čtyřicet let tak dobře, že se tím může dokonce živit. A platí díky tomu za žijící legendu whisky scény po celém světě.
„Jednou jsem aroma popsal jako mrtvé racky na pobřeží. Jsou vysušení, nesmrdí po hnijícím mase, ale je tam lehký závan vůně peří a kostí,“ vypráví v přízemí pražské Novoměstské radnice MacLean, který sem zavítal jako host festivalu Whisky Life! Prague. „Mimochodem docela běžný popis je i mokrý pes, občas mokrá ovce,“ dodává věcně s úsměvem.
Není to ale snaha jen zaujmout neotřelým přirovnáním, je to roky nasbíraná zkušenost. Zkušenost, za kterou dostal všechna ocenění, která lze ve světě whisky získat. A některá další navíc.
Napsal přes dvacet publikací, včetně do češtiny přeloženého Světa whisky. Patří do elitní stovky lidí, kteří se nacházejí ve Whisky Síni slávy a kromě toho je mezi 276 jednotlivci, kteří byli ocenění za rozvoj skotské whisky titulem Master of the Quaich.
Před čtyřmi lety mu dnes již zesnulá britská královna Alžběta II. za jeho služby skotské whisky a britskému exportu udělila uznání v podobě Nevznešenějšího řádu Britského impéria.
MacLean je zástupcem tradičního světa, který si hledá své místo v novém světě a Evropě především, kde se pije čím dál tím méně alkoholu.
Stabilní pokles konzumace alkoholu je vidět od osmdesátých let minulého století a jen mezi lety 2010 a 2022 se celosvětově snížila o dvanáct procent. V samotné Evropě, zahrnující i Rusko, je pokles ještě markantnější: mezi lety 2000 a 2020 to bylo o jedenadvacet procent.
Foto Barbora Jiranová
A tak je čas otevírat nové trhy třeba tím, že si vypěstujete konkurenci. „Za posledních dvacet let jsem hodně spolupracoval s britským exportem na rozvoji tržního potenciálu v Číně. Hlavně přes budování hodnoty whisky jako takové,“ říká MacLean s tím, že neotvírají jen nový trh. V Číně spíše budují úplně novou tržní kategorii.
„Whisky, jak ji známe, lze vyrobit kdekoli na světě, ale dlouhou dobu to bylo hlavně Japonsko, Skotsko, Irsko, Spojené státy a Kanada. Ale skotská whisky má, můžeme říct, zdaleka nejdelší tradici a dovolím si říct, že i nejsilnější romanci s whisky spojenou,“ popisuje odborník.
Co je ale podle něj klíčové na čínském trhu, je tamní schopnost dělat velice zdařilé napodobeniny. A zatímco pro mnohá jiná odvětví je schopnost Číňanů kopírovat nápady problém, stratégové z whisky světa vidí příležitost, jak ji využít.
„Asociace výrobců skotské whisky nyní ve velkém podporují čínské startupy. Číňané navíc zaměstnali jako poradce řadu bývalých manažerů ze skotských závodů. Takže byste možná řekli, že čínská whisky bude brzy pro tu skotskou levnější konkurencí. Jenže členové asociace se na to dívají podle mého názoru moudřejším pohledem,“ vysvětluje MacLean.
Hlavní úvaha za strategií rozvoje whisky skotského typu v Číně je, že si tamní trh tuto whisky oblíbí. A to je ultimátní cíl. Mají totiž ve svou whisky důvěru a předpokládají, že kultivovaný trh nakonec ukáže silnou poptávku po ostrovním originálu. „Vlastně si takto vyrobí úplně nový trh,“ myslí si MacLean.
Dává to smysl. Konzumace whisky v Číně dosáhla vrcholu před covidem v roce 2019, pandemie ji srazila, ale v posledních letech opět stabilně roste a momentálně je zhruba deset procent od vrcholu z období před šesti lety.
Foto Barbora Jiranová
Pokud jde o skotskou autenticitu, je na tom MacLean asi stejně dobře jako samotná skotská whisky. Žije v Edinburghu, narodil se v Glasgow, ale velkou část dětství strávil na plážích ostrova Arran a pokládáním pastí na humry.
Jako by duch Skotska a jeho whisky sám ztělesňoval. V kiltu se v Praze sice neukázal, ale jeho károvaná vestička v typických barvách vás nenechá na pochybách, odkud kníratý znalec řízného destilátu pochází.
K whisky se nicméně dostal tak trochu oklikou, když začal pro jednu ze značek psát v osmdesátých letech marketingové texty. Přesto lze v jeho životním příběhu vidět hlubší logiku. Vystudoval práva a historii umění. Skloubení přesně daných postupů destilace s určitým umělecko-kreativním přístupem whisky sluší, odkloní ji totiž od touhy po dokonalosti.
„Vezměte si třeba Japonce, ti dělají whisky už věky. Ale ta jejich je velmi čistá a čistota není nutně dobrá věc, protože opravdová chuť vzniká ve whisky z nedokonalostí,“ popisuje MacLean.
Najít si tu svou, pokud takovou ještě nemáte, je podle něj nejlepší s přáteli. „Objednejte si s přáteli každý whisky a barmana poproste, ať dá každému úplně jinou. A ochutnávejte, bavte se o tom, co cítíte, co vám chutná. A až svou chuť najdete, jděte dál. Řekněme, že vám chutnají ovocnější tóny. Dobře, jaká chuť ovoce vám bude chutnat nejvíce? A jděte hlouběji a hlouběji,“ radí MacLean.
První fází je uvědomění si, že různé whisky zkrátka chutnají různě. A pokud si prý k nějaké přičichnete a bude vám vonět jako whisky, máte částečně vyhráno. „Tomu se říká identifikovatelnost produktu,“ směje se Skot.
S přispěním Julie Mahlerové.
