V Rybníku u České Třebové vyrábějí lidé s handicapem plastové součástky do vozů Bentley, Aston Martin, Tesla, BMW i do všech evropských Audi Q7. Výrobní družstvo Solea je jedním z mála míst, kde handicapovaní zvládají složitější výrobu. „Naším největším uměním je integrovat člověka s postižením do pracovního procesu a udržet ho tam,“ říká majitel Solea CZ Leoš Jiřele, který je nadšeným fanouškem baťovských principů.
Leoš Jiřele vždy snil o tom, že se stane profesionálním sportovcem. Dětský sen se mu sice splnil, ne ovšem na dlouho. Když hrál volejbal v juniorské reprezentaci, poranil si rameno, a než aby podstoupil riskantní operaci, raději se v jednadvaceti svého snu vzdal.
Měl ovšem velké štěstí na činorodé rodiče, kteří mu dali dobré základy nejen v oblasti sportu, ale i v kariéře. Od svých dětských let vypomáhal ve firmách svého otce. „Táta začínal po revoluci. Nejdřív měl sběrnu surovin, potom obchod s rybářskými potřebami, cestovní agenturu, která pořádala rybářské výlety do Norska, a nakonec založil i výrobní družstvo Solea,“ vyjmenovává Leoš Jiřele.
Družstvo založil jeho otec František v roce 2000 kvůli své sestře, která byla po transplantaci plic prakticky nezaměstnatelná. „Polovina lidí po takto složité transplantaci tenkrát do roka zemřela. Teta byla strašně akční a toužila pracovat, bohužel ale práci nemohla najít a táta jí v tom chtěl hrozně moc pomoci. I díky tomu s námi teta nakonec byla více let,“ vzpomíná Leoš Jiřele.
Ve výrobním družstvu Solea „brigádničil“ i sám Leoš Jiřele. „Začínal jsem opravdu od píky – do roku 2003 jsem pracoval o víkendech jako montážní dělník, po nastoupení do firmy jako řidič nebo kontrolor kvality. V roce 2006 jsem převzal vedení výroby a v roce 2008 jsem musel přebrat kvůli zhoršujícímu se otcovu zdraví odpovědnost za celou firmu,“ vypráví.
Rok 2008 nebyl příliš šťastný – předání firmy přišlo rychleji, než původně plánovali, a navíc pár měsíců po převzetí přišla finanční krize, takže Solea i Jiřelovi bojovali o přežití.
„Ze dne na den jsme přišli o šedesát procent zakázek. Během půl roku jsme museli propustit polovinu lidí a neměli jsme ani na odstupné, takže jsme se museli domluvit na tom, že odejdou bez odstupného. Dodnes před našimi bývalými zaměstnanci smekám, že byli natolik vstřícní a přistoupili na to, vypráví Jiřele. Za jejich ochotu jim slíbil, že jakmile to půjde, vezme je zpět. A tak se také stalo, za necelý rok se patnáct původních zaměstnanců do firmy vrátilo. Ostatní si mezitím našli práci jinde, takže odmítli.
Na jaře 2009 družstvu výrazně pomohlo, že ve Španělsku zbankrotovala firma vyrábějící díly pro automobilku Renault. Tyto zakázky získala firma Isolit Bravo a s firmou Solea na projektu spolupracovala.
Těch pár měsíců předtím bylo prý tím nejtěžším obdobím v Jiřeleho životě. „Byli jsme natolik zadlužení, že nám žádná banka už nechtěla půjčit. Dokonce hrozilo, že přijdeme o rodinný dům. Od té doby nesnáším dluhy,“ vzpomíná dnes už se smíchem Leoš a hned ukazuje i na pozitivní stránku věci. „Ozdravilo nás to, osekali jsme činnosti, které nic nepřinášejí, a za dva roky jsem získal tolik zkušeností, které bych jinak sbíral víc než deset let,“ konstatuje.
Umění najít „zlatý grál“
Když firmu Solea Leoš Jiřele přebíral, měla obrat kolem třiceti milionů korun. Loni už to bylo devadesát milionů korun. Po převzetí ji Leoš Jiřele od základů proměnil a aplikoval v ní baťovské principy, kterým dlouhodobě fandí. I díky tomu je Solea netypická hned v několika směrech.
Vyniká například podílem handicapovaných zaměstnanců – vznik chráněné dílny je podmíněn alespoň padesátiprocentním zastoupením handicapovaných, což je běžný standard, zatímco v družstvu Solea jich mají mnohem více.
Ze dvou stovek zaměstnanců má handicap přes 72 procent, přičemž spektrum handicapů je dost široké. „Zaměstnáváme lidi s vadami pohybového aparátu, lidi po onkologické léčbě, s epilepsií, Crohnovou chorobou, diabetem, roztroušenou sklerózou, autismem a podobně,“ jmenuje nejčastější diagnózy Leoš Jiřele.
Foto: Jana Divinová
Ředitel firmy Leoš Jiřele
Atypické je i to, že handicapovaní zaměstnanci dělají v Solea složité výrobní činnosti, jako je vstřikování plastu, lisovaní a obrábění kovů, frézovaní, broušení nebo soustružení. „Rozhodli jsme se jít trnitější cestou složitějších procesů, na druhou stranu ale dokážeme vytvořit vysokou přidanou hodnotu a myslím, že díky tomu jsme v Česku jedineční – alespoň pokud počítáme větší firmy,“ zamýšlí se Leoš Jiřele.
V Česku je přes čtyři tisíce subjektů zaměstnávajících lidi s handicapem, v oblasti výrobních chráněných dílen patří Solea k těm největším. „Myslím, že patříme mezi dvacet až třicet největších,“ zamýšlí se majitel.
Firma se podle jejího ředitele vždy snaží co nejvíc integrovat člověka s postižením do pracovního procesu. „Umíme mu najít to, v čem bude dobrý navzdory svému postižení, což často předem ani on sám neví. Dokážeme ho udržet v práci ne pár týdnů, jak to často bývá, ale i desítky let. Máme tady běžně lidi, kteří s námi pracují třeba dvacet let a odcházejí až do důchodu,“ vysvětluje hrdě Jiřele.
Nejnáročnější je prý fáze náboru. „Naše personalistka má taky handicap, díky čemuž velmi dobře navnímá člověka i jeho možnosti. Člověk s handicapem mnohem víc nemůže, než může, a je potřeba najít ten zlatý grál v tom, co může. U každého člověka ten grál je a je jen na vás, jestli ho umíte objevit,“ vysvětluje Jiřele.
Aklimatizační doba u nich trvá déle. Člověk si hned po pohovoru práci vyzkouší, protože někdy se prý lidé na něco hlásí a až na místě zjistí, že se hodí na něco úplně jiného. „Mnohé firmy by chtěly zaměstnat lidi s handicapem, ale nemají trpělivost hledat a nemají systém, jak v lidech jejich grál objevit,“ dodává.
Handicapovaní lidé jsou často citlivější na stres, zvláště třeba ti, kteří trpí na lupénku, Crohnovu chorobu a podobně. „Aby takoví lidé dobře fungovali, je třeba je dát do prostředí, kde je stresu co nejmíň. Často to nevědí ani oni sami, takže to za ně musíte vymyslet. Naším hlavním úkolem je vytvořit pro ně vhodné prostředí,“ doplňuje podnikatel a podotýká, že většina jejich zaměstnanců s handicapem pochází z okruhu pěti až deseti kilometrů.
Solea vyrábí díly převážně pro automobilový průmysl, svého času to bylo až osmdesát procent vyrobených součástek. Před covidem se však společnost rozhodla víc diverzifikovat a zvýšila proto podíl v elektrotechnickém průmyslu.
Na lince pracovníci vyrábějí například dva díly, které jsou ve všech evropských Audi Q7. Jediná forma v Evropě je právě v Solee. Dále pak díly do vozů Bentley, Aston Martin, Tesla, BWM nebo VW. Část výroby je pro zdravotnictví – jsou to například upínací mechanismy pro ochranné masky pro americkou firmu Moldex. V oblasti elektro dodávají součástky do Siemens. Jejich velkým zákazníkem je i firma Pewag, evropská jednička ve výrobě sněhových řetězů. Jako subdodavatel dodávají díly prakticky do celého světa.
Ve stopách Bati
Leoš Jiřele je velkým fanouškem Tomáše Bati a jeho principy ve firmě Solea úspěšně fungují už druhé desetiletí. Všichni zaměstnanci například rozhodují o nestrategických věcech, přičemž stejnou sílu hlasu má ředitel i uklízečka. Mají poradní kruhy, kdy kdokoli může dát podnět k řešení jakéhokoli problému.
Kromě klasické výplaty mají zaměstnanci Solea také možnost získat odměnu z měsíčního zisku firmy. Ve firmě mají šest výrobních týmů, přičemž každý má svou výsledovku, kterou uzavírá každý měsíc fyzickými inventurami. Předcházejí tomu plány, které ovšem netvoří jen úzká skupinka lidí z vedení, ale spolupracují na nich s šéfy jednotlivých týmů. Dokud plán nepotvrdí oni, tak není dokončený.
„Když tým překročí měsíční plán, tak dostává padesát procent z toho, co je navíc, a dalších padesát procent se odkládá na horší měsíce. Každý tým si pak sám stanoví způsob, jakým si to mezi sebou rozdělí, a informaci předají mzdové účetní, která částky přiřadí do výplat,“ vysvětluje Jiřele systém, který ve firmě zavedl už kolem roku 2009.
„Systém měsíčního podílu ze zisku nám zahýbal angažovaností lidí, zvýšil motivaci a zároveň to vyřešilo šedou zónu, kam se schovávali neproduktivní zaměstnanci,“ říká podnikatel. Systém by chtěl dotáhnout až do fáze, že si každý zaměstnanec bude na konci dne schopný jednoduše spočítat svou mzdu. Když se firmě daří, mělo by se podle Jiřeleho dařit i lidem.
Dalším způsobem, jakým se snaží podporovat samostatnost týmu, je, že vedoucí týmů mají poslední slovo v tom, kdo v týmu bude, kdo odejde a kdo přijde. „Zdravotně postižení mají zdravotní omezení, ale to, jestli se člověku chce, nebo nechce, je stejné jako u zdravých lidí. Občas se stává, že i člověk s handicapem toho může zneužít. Teamleadeři mají možnost rozhodnout o odchodu takového člověka,“ vysvětluje podnikatel.
Ve firmě mají také obchůdek, kde mají zaměstnanci možnost nakoupit si kvalitní jídlo od regionálních výrobců a farmářů za nákupní cenu.
„Pro některé lidi to byla jediná cesta, jak se dostat k výrazně kvalitnějšímu jídlu za lepší cenu. I mně osobně vadilo, co s námi supermarkety dělají. Když budeme nakupovat nekvalitní jídlo, tak se nic nezmění. Takže jsem proti tomu chtěl bojovat aspoň v malém měřítku. Přišlo mi to lepší než jen brblat za rohem. A dalším důvodem je možnost podpořit kvalitní lokální výrobce,“ vysvětluje Jiřele důvody, proč podnikovou prodejnu potravin otevřel.
Cit pro lidi
Firma podle Jiřeleho svým zaměstnancům pomáhá i mimo práci. „Spoustu našich zaměstnanců jsme vrátili do života. Jsou to lidé, kteří kvůli svému postižení seděli třeba patnáct let doma a už i třeba přemýšleli nad sebevraždou. Když dostali šanci u nás, zjistili, že na to nejsou sami, že jsou na tom třeba jiní i hůř, a hlavně našli nový smysl života,“ zamýšlí se Jiřele.
„Často tady vidíme, jak se takový člověk znovu nadechne. Začne vytvářet hodnoty a s tím, jak získá pocit užitečnosti, přicházejí i zázraky. Z toho člověka to cítíte, že je na dobré cestě, vidíte to z výrazu tváře,“ vysvětluje.
Solea je navíc členem Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených, která sdružuje firmy zaměstnávající přes dvacet tisíc lidí s handicapem. Leoš Jiřele je místopředsedou organizace, která je přímým partnerem ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) a vlády. Při tvorbě zákonů a připomínkování se aktivně snaží zlepšovat podmínky handicapovaných.
Foto Solea CZ
Jeden ze zaměstnanců firmy Solea
Současný systém příspěvků chráněným dílnám není podle Jiřeleho úplně optimální. „Mým osobním cílem je přispět k pročištění systému, udělat jej spravedlivějším a etičtějším. MPSV na jedné straně naříká, že mu rostou náklady na příspěvky, ale je to nezbytná kompenzace výrazného růstu minimální mzdy. Mnoho chráněných dílen, obzvláště ty, které dělají jednodušší věci a je tam nízká přidaná hodnota, kvůli tomu ale mají problém, protože nůžky mezi příspěvky a minimální mzdou se rozevírají,“ vysvětluje podnikatel.
Pro pochopení doplňuje, že příspěvky chráněným dílnám dělají v Česku v průměru čtyřicet až padesát procent z jejich obratu. V Solea příspěvky dělají jen mezi patnácti až osmnácti procenty, takže si na zhruba 85 procent hospodaření díky složité výrobě vydělají sami.
Cesta k cirkulaci
Do budoucna chce Leoš Jiřele směřovat více k cirkulární ekonomice. „Vytvořili jsme prototyp věcí, které chceme vyrábět z odpadu. Z plastové drtě jsme vyrobili několik desek pro firmy Novavita a Nahaku. Dokonce jsme si na to vyrobili speciální lis a od června máme celkem hezky našlápnuto,“ konstatuje podnikatel.
Výrobky se budou vystavovat v Praze na veletrhu Designblok i na akci české ambasády v Londýně. Leoš Jiřele si dovede představit, že v budoucnosti tento typ výroby ve firmě ještě rozšíří.
„Dělá mi doslova zle, co děláme s planetou, proto se i jako firma snažíme co nejméně škodit, a pokud to jde, tak dělat projekty, které můžou planetě pomoci. Propojit výrobu z odpadu v kombinaci s prací handicapovaných lidí mi přijde jako skvělé kombo,“ říká podnikatel.
Jiřele se chce i nadále věnovat té nejsložitější možné výrobě, kterou jejich lidé zvládnou. Mimo to chce ale udržet i menší procento jednoduchých činností, kde se mohou zapojit lidé s těžkými handicapy jako roztroušená skleróza či autismus. Podnikatel také plánuje předávat své zkušenosti dalším firmám.
„Je spousta firem, které by mohly dát lidem s postižením práci, ale většinou nevědí, jak na to, anebo to u nich nejde procesně. My jim dokážeme pomoci tím, že jim vytvoříme firmu ve firmě. Integraci přitom dokážeme provést na dálku,“ uzavírá rozhovor Jiřele.
