Moravská Velká Bíteš, indický Bengalúr a nově americký Roswell. Tato tři místa spojuje česká PBS Group – výrobce turbín, leteckých motorů a kryogeniky, který nyní plánuje dobýt americký trh.
Být z vosku většinou o odolnosti člověka neříká nic moc pozitivního, ve Velké Bíteši ale voskem všechno začíná. Respektive voskovým odlitkem turbínového kola, který putuje do velkých kádí s bílou tekutinou připomínající akrylátovou barvu.
Je to začátek procesu, během něhož se na voskový odlitek aplikuje nejdříve molochitový posyp a následně se namáčí do skořepiny, která se potom žíhá. Při zahřátí se už tekutý vosk vyleje a dovnitř putuje roztavený kov. Ten vychladne, skořepina se odstraní a na světě je třeba turbínové kolo nebo část proudového motoru.
To je ve zkratce výrobní proces, který stojí na úplném začátku výrobního know-how PBS, jež se ze své fabriky ve Velké Bíteši rozhodla dobýt svět. A daří se jí to. Ve výrobě tu narazíte na turbíny pro jaderné reaktory od Rolls-Roycu, součástky pro velké zaoceánské lodě či třeba trubky na klimatizace do vrtulníků.
Jenže označit Velkou Bíteš za čistě výrobní závod by byl hluboký omyl. Inženýrskou tradici zde totiž přetavili ve vývojové centrum s globálním dosahem. A tak si zde vývoj své palivové mřížky objednal třeba Lockheed Martin, výrobce nejmodernější stíhačky na světě F-35. To je pouze jeden z důvodů, proč letos PBS cílí na třímiliardový obrat.
„V letectví teď nejlepší byznys představují malé proudové motory, to nejsou takové ty velké gondoly, co vidíte na civilních letadlech,“ říká Petr Kádner, generální ředitel skupiny PBS.
Proudové motory, využívané v bezpilotních prostředcích, jako jsou drony nebo střely s plochou dráhou letu, zažívají v posledních letech výrazný nárůst poptávky. Důvodem je mimo jiné i jejich nasazení v ozbrojených konfliktech, zejména v současné válce na Ukrajině. „Produkce těchto zařízení tak celosvětově výrazně vzrostla,“ podotýká Kádner.
Foto PBS
Operátor zkušebny motorů ve Velké Bíteši
Pod jednou střechou se mezi Brnem a Jihlavou sešlo i na evropské poměry celkem unikátní portfolio. Kromě na začátku popsaného přesného lití tady vyrábějí také zmíněné letecké motory, pomocné energetické jednotky a klimatizační jednotky především pro vrtulníky, ale umějí tu třeba i kryogeniku.
„To je takový náš mazlíček, objemově nevýznamný. Ale rád se chlubím tím, že naše kryogenické systémy využívají třeba ve švýcarském CERN,“ usmívá se Kádner. Je to přitom obor technologicky náročný a velmi nákladný.
Podle generálního ředitele je to však něco, co sice možná není obchodní tahoun firmy, ale ukazuje to technologickou kompetenci. Důkaz, že PBS dokáže hrát globální ligu, i z města na Moravě s pěti a půl tisíci obyvatel. Reference od firem jako Lockheed Martin, Leonardo, Pratt & Whitney, Northrop Grumman, Enduril, Boeing či MBDA budiž důkazem.
A také kvůli nim se musí PBS sunout stále kupředu. „Nechceme zůstat v roli mistra řemesla, který si stěžuje, že svět se změnil. My se musíme měnit také,“ říká Kádner.
Nejen válečné stroje
Rychlý rozvoj obranného průmyslu se promítl i do výroby ve Velké Bíteši. PBS zde v dubnu otevřela druhou divizi zaměřenou výhradně na leteckou techniku. Investice ve výši stovek milionů korun umožní během roku a půl navýšit výrobní kapacitu proudových motorů na čtyřnásobek. Letos se produkce oproti loňsku zvýšila o 220 procent, pro příští rok jsou plány podobné.
Foto: PBS
Ve Velké Bíteši mají zkušenost nejen s vývojem proudových motorů pro střely a různé bezpilotní prostředky, ale také dodávky do civilní sféry – například pro hasicí drony.
I když se jejich podoba liší, technický základ zůstává podobný. „Princip je pořád stejný – něco letí z bodu A do bodu B a zasáhne cíl. Naším úkolem je zajistit, aby to letělo dostatečně rychle, daleko, bylo ovladatelné a uneslo potřebný náklad,“ vysvětluje Kádner.
Nakonec je výsledný produkt vždy průsečíkem těchto technologických potřeb. Jak ale dodává generální ředitel, s rapidním technologickým posunem roste i tlak na další vývoj, především na miniaturizaci motorů a jejich komponentů. A podle Kádnera už moc není kam se posouvat.
„Je to sice hezká představa, ale kdyby to bylo tak jednoduché, tak dnes už létáme v civilních letadlech, které mají pod křídly zavěšené dvě tužky,“ říká s poloviční vážností.
Foto PBS
Historicky byly nejlukrativnějším byznysem pomocné energetické jednotky, označované zkratkou APU, pro celou plejádu bývalé sovětské techniky – PBS sice oficiálně vznikla v roce 1990, tradice výroby u ní však sahá až na začátek devatenáctého století. APU svého času dělaly jen čtyři firmy na světě.
Celkem tu pracuje více než sedm set lidí, jen za poslední rok jich nabrali sto, dostat se chtějí na osm set. „Daří se nám teď přetahovat lidi i z automotivu, jeden z našich klíčových techniků přišel právě z automobilového průmyslu,“ říká ředitel bítešské fabriky Milan Macholán.
O své lidi se musí starat, technicky zaměřených pracovníků není na trhu k dispozici mnoho, a tak v PBS zvyšovali jen loni platy plošně hned dvakrát, letos zatím jednou. Zaměstnanec ve výrobě má tak většinou plat přes padesát tisíc korun, o deset procent vyšší, než je krajský průměr.
Vyhýbáme se Číně
Jediné, co by mohlo PBS trápit, je obecně neochota zákazníků podepisovat velké, dlouholeté kontrakty. Nicméně podle Kádnera je to pochopitelné a ve Velké Bíteši se tomu přizpůsobí. „Nejsme naivní. Některé kontrakty jsou skutečně dlouhodobé, ale chápu naše zákazníky. Nechtějí podepsat kontrakt na deset let v oblasti, kde dochází s rychlému technologickému vývoji, čemuž rozumím,“ vysvětluje generální ředitel.
Za poslední roky zainvestovala firma do výroby kolem miliardy korun. Momentálně největší odbavovaná zakázka jde směrem na Ukrajinu a do USA a jedná se o motory pro bezpilotní prostředky. I přes veškeré navyšování kapacit je letošek beznadějně vyprodaný, příští rok v podstatě také. Dvouletý backlog zakázek si občas vyžádá i třísměnný provoz.
V PBS mají štěstí, že ve svých dodavatelských řetězcích se firma vždy důsledně vyhýbala Číně, a tak její současné obchodní války se Západem nejsou problém, místo toho bere PBS suroviny z Austrálie, Francie, Velké Británie či USA.
Byznys roste dokonce takovým tempem, že se v PBS rozhodli vydat za Atlantik a letos na podzim budou spouštět sériovou výrobu v americké Atlantě. „Učíme Američany vyrábět motory, v Atlantě využijeme know-how z Velké Bíteše,“ dodává Macholán.
V Roswellu nedaleko Atlanty vyrostla továrna na výrobu proudových motorů, doplní ji ještě vývojové a výzkumné centrum. Celkem jde o investici bezmála půl miliardy korun, která vytvoří téměř stovku pracovních míst.
Nejsme na prodej
Globálně je už značka PBS známá, alespoň ve svém oboru. I to je třeba oproti devadesátým létům velká změna. „Ale samozřejmě pořád nejsme Coca-Cola, když půjdete v Detroitu po ulici a zeptáte se na PBS, tak si nikdo na letecké motory asi nevzpomene,“ připouští Kádner.
Při akvizičních choutkách mnohých českých i světových zbrojařů je téměř zázrak, že firma zůstává po dvě dekády stále majetkem akcionáře Williama Diddena. Navzdory miliardovým nabídkám, jež mu za tu dobu přistály na stole, společnost prodat nehodlá. Odolal i zájmu skupiny CSG Michala Strnada, jejíž akvizice v posledních letech přijalo mnoho českých i zahraničních firem.
„My si nemyslíme, že by byl pan Strnad vnímán u našich zákazníků pozitivně, a měli jsme obavu, že by v případě prodeje přišla firma o některé klíčové projekty. Naopak máme záruky, že v rodině Diddenů zůstane PBS i další generaci, jeho synovce jsme už zapojili do dozorčí rady,“ vysvětluje Kádner.
Podle toho teď firma musí hlavně naslouchat zákazníkům a intenzivně pracovat na rozšíření kapacit, na což tlačí zákazníci nejvíce. Ať už to bude ve Velké Bíteši, nebo v Roswellu u Atlanty. „Jsme zkrátka globální hráči a dělá nám radost, že máme některá unikátní a oceňovaná technická řešení. Dokonce bohužel až tak, že se to někdo snaží okopírovat. Ale to je daň z úspěchu,“ krčí závěrem smířlivě rameny Petr Kádner.
