Malá technologická firma Coderama díky sázce na kvalitu vyrostla v úspěšný software house, hlásí čtvrtmiliardové příjmy a svůj slovenský success hodlá zopakovat i v Česku. Pod heslem, že punk je sice fajn, ale musí se u toho makat.
Adrenalin miluje odjakživa. „Sjezdy na kole, motorka, freeride, pouštěl jsem se do toho po hlavě. A stejně přistupuji k byznysu,“ říká Daniel Beke. „Nevadí mi zariskovat, nebojím se.“
Výsledkem je, že se z vývojáře stal CEO a spolumajitelem úspěšné IT firmy: na projektech slovenské Coderamy, kterou v roce 2006 zakládal Matej Štafurik pod názvem SIGP, se podílí 165 profesionálů a ročním obratem se blíží čtvrtmiliardě korun.
Fér hra v defaultním nastavení
„Dokážeme zákazníkovi sestavit celý tým, ale stejně tak umíme naše vývojářské kapacity začlenit do jeho developmentu. To je velmi dobrý hybridní model, který se nám osvědčil,“ říká Beke. „Dnes už neslyšíte, že firma jen potřebuje programátora, chce někoho s extenzivními zkušenostmi s konkrétním segmentem, třeba s kartovými službami. V souvislosti s AI se zase klienti čím dál víc ptají na ty, kdo mají s umělou inteligencí zkušenosti a umějí ji implementovat.“
Díky kvalitě svých programátorů to zvládají, dalším cílem je po úspěchu na Slovensku rozjet českou pobočku. Velké klienty přitom už na západ od řeky Moravy mají (Notino, Avenga Czechia, Monet+, NG Retail a další), v jejich vlasti poslouží za referenci třeba Tatrabanka, Crif, Telekom, Slovanet nebo DXC Technology.
„Hodně firem má dnes ostré lokty, ale my se snažíme řídit silným morálním kompasem. Vyznávám férovost, transparentnost. Věřím, že takto nakonec dojdeme dál,“ říká Beke.
Někdejší SIGP prožil své začátky podle klasického „fake it till you make it“. Zakladatel Štafurik, jenž si pro zkratku vypůjčil úvodní písmena ze hry Super Install Game Pack, kterou naprogramoval jako kluk, dostal první zakázku od Hewlett Packard s tím, že by pro ni potřebovali další programátory. „Ty Matej neměl, ale zakázku vzal a našel je,“ říká Daniel Beke. „Zkrátka klasická garážová firma.“
Z garáže na hlavní scénu
Z garáže pak vyjeli z velké části jeho zásluhou. Absolvent Žilinské univerzity Beke začal v korporátu a pak splnil slib tehdejší přítelkyni a dnešní manželce, že s ní půjde životem kamkoli – a ona dostala nabídku ze Švédska. „Velký gamechanger,“ vzpomíná. „Viděl jsem, jak se žije v rozvinutější a bohatší zemi – a jak profesionálně tam kolegové přistupují k práci. Všechno na maximum, jako by to byla vaše firma.“
Plánovali cestovat dál, místo toho se nakonec vrátili na Slovensko, aby se jeho přítelkyně mohla postarat o nemocnou babičku. A tak hledal Beke práci ve vlasti a jeho nejlepší kamarádi z univerzity zrovna působili v SIGP, to se psal rok 2013.
„Lidé tam byli brutálně šikovní, na úrovni Švédska. Poprvé jsem strávil delší čas v jedné firmě a pořád mě to bavilo. Ještě jako programátor jsem zažíval období, kdy jsem makal třináct až sedmnáct hodin denně. Ten tlak byl obrovský a nakonec jsem došel až k úplnému vyhoření – zároveň poté přišlo něco, co jsem nečekal: vnitřní procitnutí. Uvědomil jsem si, že tahle cesta mě sice dovedla na hranici, ale také mi ukázala, kde jsou moje skutečné síly. Že můj potenciál není jen v práci programátora, ale v podnikání, v odvaze riskovat, kreativitě a tvoření hodnoty.“
A tak se v roce 2016 dohodli se Štafurikem na převzetí podílu, nakonec rovnou půlky, a nástupu do managementu. Risk se stal ziskem. „Na rozběh jsem si vzal úvěr krytý naším rodinným domem,“ říká. „Tehdy šel byznys mírně dolů, ale já do něj i tak dal všechno, protože jsem mu věřil. Riskovali jsme i při operativě.
Brali jsme zakázky, u kterých jsme si nebyli jistí, jestli to dokážeme – a zvládli jsme to. A taky jsme nabírali lidi, pokud jsme u nich viděli potenciál, i když pro ně zrovna nebyla práce. Tak jsme dělali maximum, abychom ji našli. Jako podnikatel nechodíte do firmy od osmi do čtyř, prací žijete, myšlenky na ni vám pořád běží v hlavě.“
Hned po nástupu do managementu sehnal velké zákazníky, kteří jsou s nimi dodnes – i Notino, jemuž dodávají služby primárně pro oddělení logistiky, financí a e-shop. „Věděl jsem, že musíme diverzifikovat segmenty a jednoznačně vsadit na kvalitu,“ vzpomíná. Najednou měli desítky zaměstnanců, pak vyskočili na trojciferný počet.
Dřina s příchutí punku
„Není jednoduché se k nám dostat, pohovory mají tři kola, hodně si vybíráme – ale díky tomu pracujeme s lidmi na vysoké úrovni. Když jsem ještě sám vedl pohovory, musel být každý nově příchozí o hodně lepší programátor než já,“ líčí Beke.
„Důležité je neproměnit se u toho v korporát. Nedělat práci pro práci, systém pro systém, kartičky na krk a nekonečné schvalování na mnoha úrovních. Pořád jsme zůstali punk, nejsme žádní kravaťáci, zároveň je tu jasný tlak a fokus na práci. Programátoři jsou u nás rádi, v tom víc připomínáme software house. Ale makat se musí.“
Souvisí s tím třeba program Work and Travel, ten jejich: Beke a spol. berou zaměstnance do Chorvatska, do Itálie či naposledy na Island, kde pracují na projektech, ale také cestují a užívají si, jako když díky camperu dostali lidé z Coderamy možnost odskočit si mezi programováním k islandským fjordům.
Firma, kde se dobře dýchá
„Já i Matej máme rádi dobrodružství a chceme to nabídnout i našim lidem,“ přitaká Beke s tím, že letos by se Work and Travel měl přesunout do Norska a k tomu chystají první Coderama ples.
Název změnili v roce 2022, kdy se v rámci růstu víc zaměřili na marketing a pochopili, že zkratka SIGP je příliš tajnosnubná. A jestli byla inspirací slavná komiksová Futurama, milovaný počin většiny ajťáků? „To ne, spíš jsme to mysleli jako panorama našich schopností, ale teď to klidně odkýváme, protože Futurama je top věc pro podobné lidi,“ usměje se Beke.
Jak sám přiznává, i přes růstovou křivku dlouho hledal vnitřní uspokojení. „Až mi jeden kamarád řekl: Vždyť vy jste udělali brutální úspěch tím, že zvyšujete kvalitu života svým pracovníkům,“ tlumočí Beke. A to netypicky hlavně mimo slovenské hlavní město. Coderama má největší pobočku v Žilině, kde Beke vystudoval. „Naším heslem je: Z lokálních míst pro globální projekty. Naši lidé nemusejí odcházet od rodin a stěhovat se. A vydělanými penězi, které jsou nadstandardní, zase můžou oni pomoci místním podnikatelům tím, že je u nich utratí,“ zdůrazňuje.
To ale neznamená, že by neprožívali fuckupy. Když se rozhodli najmout externího CEO, zjistili, že tudy cesta nevede. „Byla to cenná zkušenost, i když nevedla k výsledkům, které jsme očekávali. Nakonec jsem se rozhodl vrátit a pomoci firmě znovu se nadechnout. Byl to důležitý moment, ze kterého jsem si odnesl hluboké ponaučení,“ přiznává.
Na digi dálnici směr Česko
Byznysové plíce jim ale zase fungují, proto slovenský úspěch hodlají zreplikovat v Česku.
„Sázíme na to, že česká a slovenská kultura jsou si hodně podobné, rozumíme si jazykově, oba národy jsou podobně pracovité a podobná jsou i očekávání,“ říká Beke. „Ostatně už teď máme zaměstnance z Česka a zároveň ze Slovenska oslovujeme české firmy. Poslední dobou jsme úspěšní díky tomu, že si nás klienti umějí porovnat s vlastními interními kapacitami a vidí, že jsme často lepší.“
Geografické rozkročení je vždycky svého druhu risk, ten je jim však v podnikání vlastní. „Naše loňská první akvizice společnosti Mentor Partners se sedmnáctičlenným týmem byla taky risk, ale řekli jsme si, že život je krátký a bude sranda,“ rozzáří se Beke. Adrenalinoví ajťáci rozhodně nemají hotovo.
