Osm osobností včetně známých fotbalových a hokejových profesionálů investovalo stovky milionů korun, aby vzniklo unikátní spojení performance, health a longevity. O tom všem Forbes informoval, avšak v době, kdy byl projekt ještě ve výstavbě. Nyní je dokončen – jak se tedy Day1 povedl a co nabízí?
Pro někoho to možná jednou bude kultovní záležitost. Zatím je to záležitost Jana Kulta, community manažera projektu Day1. Právě Kult nás vítá na recepci v jednom z holešovických vnitrobloků, kde se nachází health club, jenž zřejmě nemá v leckterých ohledech v Česku konkurenci.
Na recepci se mihne exkapitán Sparty i fotbalové reprezentace Bořek Dočkal a také někdejší záložník konkurenční Slavie Marcel Gecov. Ti dva už dávno odhodili rivalitu klubů, jejichž barvy ctili, a spojili síly i finance ve prospěch Day1.
Foto Michael Tomeš
Z řad aktivních či bývalých sportovních profesionálů nejsou jediní. V investorském týmu jsou další špičkoví fotbalisté Tomáš Pekhart a Pavel Kadeřábek a velká jména z hokejové NHL Jakub Voráček a Radim Vrbata. Oba v nejprestižnější soutěži na světě překonali metu tisíc zápasů.
„Jedním z cílů Day1 je, aby se i hobby sportovci mohli dotknout něčeho, čeho se profíci ve světě dotknout mohli, byť třeba ani oni ne v takové míře, jakou nabízíme tady. V tomto ohledu bychom chtěli být game changer,“ vypravuje Jan Kult.
Jedním z cílů Day1 je, aby se i hobby sportovci mohli dotknout něčeho, čeho se profíci ve světě dotknout mohli.
I jeho role je vlastně neobvyklá. Stanete-li se členem Day1 – a takových členů bude maximálně pět set, pak se klub uzavře se záměrem vytvořit komunitu – , budete mít pro sebe i toho, kdo se o vás stará. Tento člověk s vámi řeší veškerou komunikaci, dělá vám kupříkladu online rezervace, přehazuje termíny, pokud nestíháte, a podobně. Tímto manažerem je právě Jan Kult.
„Pohybovali jsme se v týmových sportech, takže nás vždy bavila šatna, nešlo jen o to, odehrát zápas na hřišti. Bavilo nás přijít do kabiny, být v ní společně, sdílet stejné věci, stejný životní styl, směr a podobně. V šatně vznikají sociální vazby, přátelství a dá se říct, že jsme si šatnu přenesli sem, že jsme si udělali šatnu po kariéře a teď ji chceme sdílet s novými lidmi,“ líčil Bořek Dočkal při první návštěvě Forbesu v Holešovicích.
Ta se odehrála na sklonku minulého roku a tehdy byla budova staveništěm, kde se chodilo po prknech a hovor byl místy složitý kvůli hluku ze sbíječek a dalších nástrojů dělníků. Druhá návštěva, ta nynější, měla zcela jiné kulisy. Exteriér i interiér byl hotov, vše vyvedeno v nevtíravém vkusu, v němž je až puntičkářsky dbáno na detaily.
Foto Michael Tomeš
Členství v klubu začíná na částce 5500 korun za měsíc, to je základní verze. Plnou nabídku toho, co Day1 nabízí, obsahuje balíček za 8900 korun, VIP je za 14 900.
Za Day1 se logicky platí, platí však i Gecovova slova: „Nechci, aby to vyznělo blbě, ale myslím, že pokud si u nás budete moci dovolit členství, zřejmě jste v životě něco dokázal, někam jste se dostal. Chci říct, že nás ve vznikajícím týmu může spojovat určitý úspěch, ať už ve sportu, nebo v byznysu, případně cesta za tímto úspěchem. Podle nás se tím může vytvořit zajímavý social club.“
Gecov tohle říkal v prosinci v kavárně Osada, protože v Day1 se prakticky sedět nedalo. Nyní člověka vítá útulná recepce, vstupní brána na „ostrov“, kde se může věnovat sám sobě.
Ostrov? Ano, k dojmu jakési izolovanosti od okolní hektiky svádí umístění objektu ve vnitrobloku, kam nedoléhá ruch ulice v širším centru Prahy.
„Velikou devizou také je, že si zde sedl tým, který se o klienty bude starat. Je přitom výmluvné, že od časů, kdy začal spolupracovat, je neměnný,“ vypichuje Jan Kult.
V týmu jsou mimo jiné jedni z nejuznávanějších kondičních trenérů v republice Martin Iterský a Ondřej Ježek či sportovní fyzioterapeut Martin Janoušek. Studiové lekce vede Klára Pokorná, zřejmě nejuznávanější česká mistryně v této aktivitě, jež neortodoxně mixuje prvky jógy s bojovým uměním, gymnastikou a dynamickým kardiem.
„A co se longevity týče, rád bych zmínil Davida Vencla, freedivera a instruktora otužování, což je aktivita, kterou za pár minut zažijete na vlastní kůži,“ oznamuje Kult, přičemž adresáty jeho sdělení jsem já a fotograf Michael.
Foto Michael Tomeš
Taková byla dohoda: ve stejném složení jsme s Michaelem zkraje zimy chodili po rozestavěném prostoru a byla nám přislíbena exkurze v dobudovaném sídle. A ochutnávka toho, co je v dobudovaném sídle k dispozici.
Stejně jako cesta zákazníků vede i ta naše od recepce nejprve do šaten, které se nacházejí v suterénu čtyřpatrového domu se střešní terasou; už šatny jsou jiné.
Dám si kryokomoru, pak se prohřeju v červeném světle a nakopne mě to na celý den.
„Spoustu let zápasím, dělám MMA, takže střídám gymy a vím, že když přijdu do šatny, vadí mi pach potu, otevřené sprchy, chci být zkrátka co nejdřív pryč,“ líčí Kult. „Tady chceme, aby vám bylo fajn. Sáhněte si do lednice pro mentolový ručník, vezměte si jich, kolik potřebujete, to samé platí i u normálních osušek. A podívejte – sprchy jsou oddělené, uzavíratelné, pro každého zvlášť.“
Od sprch je to kousek do infračerveného světla. „Vřele doporučuji po každém tréninku. Dám si kryokomoru, pak se prohřeju v červeném světle a nakopne mě to na celý den,“ popisuje průvodce.
Klient nemusí podstupovat kontrolní měření svých hodnot, ale je to vhodné – pak mu může být připraven program na míru, podle jeho motivace a toho, čeho chce dosáhnout. Individuální program pod dohledem trenéra vám bez nadsázky řekne, že osm dřepů s takovou a takovou zátěží je málo, ale deset už moc.
Z testovací místnosti se vstupuje do posilovny vybavenou stroji Keiser, těžko najít lepší. Zaujme trenažér Alter G: v podstatě kalhoty, do nichž se zákazník obleče a pak běhá s dvaceti procenty vlastní váhy, což je vhodné speciálně v rámci rehabilitace po zranění dolních končetin. Trochu to připomíná chůzi po měsíci.
Foto Michael Tomeš
Hypoxická místnost zase simuluje pohyb ve vysoké nadmořské výšce. „V republice jsou pouhé tři a my máme tu nejmodernější z nich,“ prozrazuje Kult.
V místnosti je ještě jedna „specialita“, ta však nic nestojí. Tou je denní světlo, které do fitka proniká díky důmyslnému architektonickému řešení objektu, jenž se obtáčí kolem starého továrního komína.
Chodit na pivo lidem nestačí
Samozřejmostí jsou různé druhy masáží, to už jsme v dalším patře. V něm se naplňuje péče o zdraví. Jsou v něm ordinace, které ale nevypadají jako ordinace – jindy víceméně depresivní prostory. V Day1 vypadají spíše jako hotelové pokoje; v nich pracují fyzioterapeuti, lékaři, zejména ortopedové, rozjednána je spolupráce s nutričními odborníky.
Sousední místnost je připravena na IV terapie, na infuzi minerálů a vitaminů přímo do těla, což je aktuálně velký hit. V průběhu IV terapie je k dispozici iPad pro poslech hudby nebo podcastů.
Poslední patro je určeno pro longevity. Je v něm designově vyvedený wellness, zmiňovaná kryokomora, na nás už čekají kádě s vodou o teplotě čtyř stupňů a u nich instruktor.
Foto Michael Tomeš
„Tohle nedám,“ varuji dopředu instruktora před případným zklamáním. „Já nevlezu v létě ani do rybníka, pokud není pořádně prohřátý. Ostatní se koupou, já tam strčím palec u nohy a to mi stačí.“
Nikdo nikoho do ničeho nenutí, tedy ani do Polar plunge, jak se tahle terapie odborně nazývá. „Zkusíte a uvidíte,“ slyším odpověď a lehám si na lůžko, Michael na druhé.
Začínáme dechovým cvičením, následně si v hlavě představujeme, jak se z lůžka zvedáme, kráčíme k sudu a vstupujeme do něj. Totéž vzápětí děláme i v reálu.
Tělo je nejprve v šoku z ledové vody, avšak připravená hlava šok krotí.
Hle, jde to! Lehčeji, než bych očekával. Tělo je sice nejprve v šoku z ledové vody, avšak připravená hlava šok krotí, zhruba po minutě mě překvapivě – leč přesně podle instruktorovy předpovědi – obalí „overal“ tepla. Ten s přibývajícím časem ustupuje, ale není to nic nesnesitelného.
Někdo prý ve vodě vydrží pár desítek vteřin, z hlediska longevity je v ní dobré vydržet tři až čtyři minuty – kdo vydrží šest, stane se zde členem neformálního, avšak ceněného klubu „Six Minutes“. Z vody lezu zhruba třicet vteřin před šestou minutou; s rozjařeným egem vtipkuji, že „bych šest minut dal, ale nechci brát sebevědomí těm, kteří o to tvrdým tréninkem dosud marně usilují“.
Pro otužilce budou vany se studenou vodou připraveny i na střešní terase, kde bude též možnost cvičení či relaxace po pobytu v sauně. Jedna část terasy slouží jako wellness, druhá půlka ke cvičení a prospívat bude už výhled, který se z místa naskytne.
Foto Michael Tomeš
Foto Michael Tomeš
„Kolikrát se s klienty bavíme, že by u nás chtěli trávit kvalitní čas s celou svou rodinou, to mi taky přijde strašně fajn,“ zdůrazňuje na střeše Jan Kult. „Beru to jako důkaz, že lidem už nestačí sedět v hospodě u piva. Pozor, i já si na pivo rád zajdu, ale tohle je velmi příjemná alternativa.“
Snažili jsme se, abychom tu měli to nejkvalitnější, co je možné sehnat.
Stejný muž pokračuje: „Opravdu jsme se snažili, abychom tu měli to nejkvalitnější, co je možné sehnat. Úplně první, co zde u potenciálního klienta probíhá, je, že se poznáme navzájem. Zjistíme, jaké má kdo představy a jak bychom mu je mohli pomoci naplnit, jít jim naproti. Teprve potom podepisujeme smlouvu.“
Day1 se těžko popisuje. V první řadě je těžko popsatelná atmosféra, lze si však celkem snadno představit, že se může přehoupnout až do atmosféry rodinného typu, jakéhosi pozitivního spiklenectví.
Rovněž se složitě popisují různé vypiplané drobnosti, které však dohromady tvoří povedený celek. Říká se, že ďábel je skrytý v detailu, v Day1 je ovšem v detailu ukryto hodně přitažlivé kouzlo.
Připomeňme si ještě slova Bořka Dočkala. „Líbí se mi rčení používané v byznysu, které podle mě platí i ve sportu, vlastně v celém životě,“ říkal tenkrát v zimě. „Rčení zní, že áčka k sobě hledají áčka a béčka k sobě hledají céčka. Tohle motto uznávám a myslím, že ho v našem projektu zhmotňujeme.“
Po současné exkurzi se Dočkalův názor velmi obtížně rozporuje.
