Na červeném podkladu sice svítí částka pět tisíc korun československých, hodnota téhle bankovky je ale o několik řádů vyšší. V půlce listopadu se o ni zájemci mohou ucházet v internetové aukci. Vyvolávací cena začíná na dvou a půl milionech korun.
Vlastně bychom o ní neměli mluvit jako o bankovce. Úplně správně je to „státovka“. Pochází ze série vydané 15. dubna roku 1919 a vydal ji stát, nikoli centrální banka, která tehdy ještě neexistovala. Mladý stát nutně potřeboval doplnit oběživo, které by nahradilo platidlo zaniklé rakousko-uherské monarchie. Původní měnu tak Československo prozatímně kolkovalo.
„Je jedna ze dvou na světě, nejvzácnější československé papírové platidlo. Byla skutečně v oběhu, protože nese mírné známky používání,“ vypráví její příběh Aleš Kohout, spolumajitel aukční síně Bankovky.com. „Po zhruba dvou letech ji pak Československo nahradilo novou bankovkou, která byla vytištěna v Americe, už výrazným hlubotiskem a na papíře s konfetami,“ dodává.
Ve sběratelských kruzích, v soukromých nebo veřejných sbírkách se nachází pouhých 38 exemplářů, ve svých sbírkách ji má například i Česká národní banka. Emise tehdy vyšla v počtu půl milionu kusů. Tato konkrétní státovka je jedním ze dvou známých kusů, které nemají perforaci (drobné dírky v papíru).
„Její řemeslné zpracování odpovídá době svého vzniku, kdy těsně po válce chyběl kvalitní papír i barvy,“ vysvětluje Aleš Kohout. Byla rovněž častým objektem padělatelů.
Je speciální i z dalších důvodů. Od zbytku emise se liší tím, že byla vytištěna mimo území Československa, ve Vídni, v tiskárně bankovek Rakousko-uherské banky. A je větší, než je u dnešních bankovek obvyklé. Měří 192 x 128 milimetrů. Do běžné peněženky by se tedy bez přeložení ani nevešla.
„Nejednalo se o originální návrh bankovky. Státovka obsahovala tiskové prvky připravené pro rakousko-uherskou tisícovou bankovku z roku 1902 a později i desetitisícovou bankovku vydanou v závěru roku 1918,“ popisuje Petra Vlčková, mluvčí České národní banky.
Foto se souhlasem Aukční síň Bankovky.com
Slovenská padesátikoruna z roku 1940
Foto se souhlasem Aukční síň Bankovky.com
Tuzexový poukaz z roku 1959
Použita byla sytě červená barva, nedekoroval ji sice Alfons Mucha, jinak autor mnoha bankovek, ale zdobí ji poměrně nenápadný secesní portrét nastávající manželky jednoho z autorů, Heinricha Leflera.
Když se před čtyřmi lety dražila perforovaná pětitisícovka, nový majitel za ni zaplatil čtrnáct a půl milionu korun včetně aukční přirážky. Aleš Kohout očekává, že konečná cena tohoto exempláře může jít ještě výš.
Celkově aukční síň v listopadu představí 1508 položek. Mezi další vzácné kusy patří druhé vydání slovenské padesátikoruny z roku 1940, tuzexový poukaz v hodnotě padesáti haléřů z roku 1959, který ještě nikdy nebyl dražen, a také polská bankovka z roku 1794 v hodnotě pěti set zlotých.
