Budování vzdělávací skupiny vyrvalo Ondřeji Kaniovi kus duše. Vstup silného partnera, který mu přinese jmění, o němž nikdy nesnil, budiž jistým zadostiučiněním a vstupenkou do nové životní etapy.
Ze všech lokací, kde mohou vznikat titulní rozhovory Forbesu, je les snad ta nejméně pravděpodobná.
Zhruba stejná však byla pravděpodobnost, že se klukovi z brněnských Kohoutovic, v jehož rodině neměl nikdo ani maturitu, povede vybudovat vzdělávací skupinu, která bude zahrnovat deset mezinárodních a bilingvních škol ve třech zemích a síť vzdělávacích agentur a veletrhů.
A ještě méně pravděpodobné bylo, že v březnu 2024 nejspíš její značný kus prodá a z transakce si – tedy podle informací Forbesu – bezprostředně odnese přes šest set milionů korun a společně s významným minoritním podílem a manažerskou kontrolou se ve výhledu čtyř až pěti let může dívat na další vyšší stovky milionů korun.
„V životě mě nenapadlo nic spojovat s penězi. Vyrůstal jsem v prostředí, kde peníze nikdo neřešil, protože nebyly, byť vzhledem k majetkovým poměrům rodiny jsem měl hezké dětství. Neznal jsem ale žádného podnikatele. Nikdo mi nikdy nevyprávěl o tom, že má firmu,“ říká jednatřicetiletý zakladatel a hlavní mozek vzdělávací skupiny Consilium, zatímco mu do tváře šlehá ostrý únorový vítr a boční déšť.
Procházíme však Kaniovou oblíbenou lesní cestou v jeho domovské malé obci za Prahou, zatímco kolem nás běhají jeho dva psi plemene corgi, a tak se při rozhovoru nenechá podmínkami ani na minutu rozhodit. „Mohli jsme letět třeba do naší školy v Barceloně, ale já se za poslední roky nalétal tolik, že mi je zdaleka nejlépe tady. Opravdu,“ přiznává s úsměvem.
Foto Anna Kovačič
Rozhovor s Ondřejem Kaniou by se dal vést mnoha směry. Zatímco v psaném projevu má rodák z Kohoutovic konkurenční nevýhodu, do které si kdysi na Twitteru šťouchla při názorové rozepři i prezidentská kandidátka Danuše Nerudová, v tom mluveném exceluje i několik hodin v kuse.
Rozhovor s ním by se tak parádně četl snad o čemkoli. Zároveň je zde asi fér přiznat, že se dobře známe více než pět let. I proto jsem snad z vrstevnatého příběhu dokázal vybrat ty části, které jsou nejvíce inspirativní a týkají se vzepření se osudu, doslovného i metaforického útěku z Kohoutovic.
Pak je tu pochopitelně stav školství, debata o startovní čáře dětí a samozřejmě fotbal, protože Ondřej Kania se v květnu stane většinovým vlastníkem prvoligového Slovanu Liberec a má s ním velké plány. A podobně jako kdysi ve školství je trh opět plný skepse.
Samotný příběh, v průběhu let pečlivě popisovaný Forbesem, by se dal shrnout následovně:
Ondřej Kania v Brně vystřídal tři střední školy, než si sám zařídil a vydupal stipendium na střední školu americkou. Po návratu rozjel agenturu, která teenagerům pomáhala přesně s tím, čím si prošel sám. Následně otevřel v Praze střední školu a v průběhu let otevřel či koupil několik dalších škol a školek v Česku, ale i v Záhřebu nebo v Katalánsku.
Na počátku měl společníka, kterého pro silné neshody v zádech s fondem Espira vyplatil, poté se zadlužil, vykoupil svůj podíl a naopak bezmála čtvrtinový prodal skupině J&T.
Právě s tou v době, kdy vznikají tyto řádky, dotahuje podle našich informací poslední krůčky k prodeji části skupiny do rukou elitní britské sítě škol, jejíž jméno nelze uvést dříve, než inkoust per dopadne do příslušných kolonek ve smlouvách.
Transakce by se měla zfinalizovat nejpozději v druhé polovině března, a zatímco J&T vzdělávací skupinu Consilium pravděpodobně opustí a několikanásobně zhodnotí svou investici z podzimu 2021, Kania ji minimálně několik dalších let povede a bude držet minoritní podíl.
Proč se vůbec bavíme o možném prodeji?
To je jednoduchá otázka, ale odpověď má několik rovin. Když do nás na podzim 2021 investovala J&T, začali se mi postupně ozývat všichni významní hráči v oboru a v průběhu dvou let projevili všichni zájem do nás vstoupit. Byl jsem tak na nespočtu jednání v Londýně či v Madridu, kde sídlí. Paralelně jsme uvažovali o IPO, ale nejsme zase tak velcí, abychom mohli jít kamkoli jinam než na pražskou burzu.
A ta je, řekněme si to na rovinu, burzou jednoho titulu. Zároveň kdykoli byla na světě jakákoli síť škol nebo školek kotovaná na burze, bylo to problematické. Lidé kolem školství nemají úplně hlubokou znalost podnikových financí nebo financí obecně, a když v kvartálním reportu vidí, že je daná skupina nějakým způsobem zisková, začnou okamžitě klást otázky.
Ve školství, čest výjimkám, zkrátka často neslyší o zisku rádi a nechápou, proč je důležitý. Respektive třeba mají dojem, že by se měl rozdělit mezi ně. Mě docela děsí, že máme skoro dvě stě milionů ročně v personálních nákladech, takže jsem rád, že jsme schopni generovat solidní rezervu a zároveň investovat.
No ale co tě motivovalo k prodeji?
Já jsem asi podvědomě chtěl vymyslet koncept, kde bych mohl dlouhodobě mít nad firmou kontrolu, ale zároveň ji dostat na další level. Jakmile jsem to všechno sečetl a v interních diskusích probádal s J&T, došel jsem k tomu, že když jsme to kvalitativně i velikostí sami dotáhli na solidní úroveň, bylo by fajn stát se součástí globální sítě elitních škol, protože jsme z toho zkrátka schopni čerpat strašně moc benefitů – globální hiring kvalitních učitelů, sdílení pedagogického a metodického know-how, výměnné pobyty učitelů a studentů.
