Whistleblowing, tedy situace, kdy zaměstnanec upozorní na protiprávní či neetické jednání v rámci své firmy, v Česku zažívá zvláštní období. Oznámení přibývá, systém se postupně zabydluje, ale většina podniků i po dvou letech tápe, jak ho správně nastavit a hlavně jak s ním pracovat.
Advokátka KPMG Legal Lenka Gomez Tomčalová to na Legislativním fóru 2025 popsala trefnou metaforou: „Whistleblowing je jako paní Columbová. Není moc vidět, ale rozhodně existuje, funguje a jeho role bude růst.“
Rok 2024 byl prvním, který přinesl konkrétní čísla. Prostřednictvím externího oznamovacího kanálu podalo oznámení 156 osob. Nešlo přitom o drobné stížnosti. Dvacet z nich neslo znaky trestného činu, sedmadvacet bylo kvalifikováno jako přestupek a třiatřicet popisovalo jasné porušení zákona.
Ministerstvo práce a sociálních věcí podněty vyhodnocuje a podle jejich povahy je předává policii, inspekci práce či dalším úřadům. Z dostupných dat je navíc patrné, že podíl závažných oznámení v tuzemsku roste a zvyšuje se i počet zaměstnanců, kteří vystupují z anonymity. Pracovníkům už zkrátka není jedno, co se v jejich firmách děje.
Své zkušenosti s whistleblowingem sdíleli na Legislativním fóru 2025 i zástupci několika velkých firem. Například v Allianz evidují za loňský rok dvacet oznámení.
„Jsme německá skupina, takže systém pro whistleblowing jsme měli zavedený s předstihem a musím s potěšením konstatovat, že u nás dobře slouží a nikdo ho zatím nezneužil. Naopak, převažují u nás oznámení, která vůbec nejsou anonymní, protože naši oznamovatelé zkrátka chtějí, aby byl jejich podnět řádně prošetřen,“ svěřila se Monika Blechová, ředitelka pro dodržování předpisů v Allianz.
Petře Nádr, vedoucí právního oddělení v Plzeňském Prazdroji, přišla zajímavá diskuse o tom, co je a co není oznámení.
„Kromě běžných obvinění se u nás objevují i například oznámení na mimomanželské vztahy na pracovišti nebo užívání drog,“ zmiňuje. Hodně se podle ní mluví o ochraně whistleblowerů neboli oznamovatelů, ale je třeba nezapomínat také na ochranu těch, na které je whistleblowing oznámený,“ upozorňuje Nádr.
Zásadně horší obrázek ukazují kontroly zavádění whistleblowingu ve firmách. V roce 2024 jich inspektoři provedli pětasedmdesát a výsledky jsou alarmující: u osmdesáti procent podniků nebyl oznamovací systém nastavený správně, a často neexistoval vůbec.
A sankce? Prozatím padla jediná pokuta ve výši patnáct tisíc korun a jedno napomenutí. Řada kontrol nicméně stále probíhá.
Nízké postihy naznačují, že zákon existuje, ale jeho vymáhání je v počáteční fázi a firemní praxe podle toho vypadá. Chybí proškolení manažerů, jasné interní postupy, dokumentace i schopnost zajistit oznamovatelům anonymitu a bezpečí.
Whistleblowingová legislativa v Česku vznikala pomalu, provázely ji průtahy i nejasnosti. Podle Gomez Tomčalové to této oblasti značně uškodilo.
„S klienty pracujeme hlavně na tom, aby měli vše řádně zdokumentované a manažeři věděli, co a jak řešit, aby firmy měly určitou právní ochranu a zároveň, aby zaměstnanci whistleblowing nezneužívali,“ vysvětluje advokátka.
Ne vždy totiž whistleblowing slouží jen k odhalování problémů. Odborníci upozorňují, že se občas objevují i oznámení motivovaná pomstou.
Personalisté popsali případy, kdy zaměstnanec po disciplinárním postihu podal na firmu oznámení z údajné šikany. I proto je důležité mít jasný proces, nezávislou osobu a schopnost oznámení objektivně prošetřit.
Pozitivní je, že Češi jsou podle dat poměrně pozorní v oblasti diskriminace či sexuálního obtěžování. Zejména díky tomu, že se o tématu veřejně mluví a je čím dál méně tabu. Stejně tak zaměstnanci otevřeněji upozorňují na jednání, která mohou být přestupkem. To je výrazný posun oproti minulosti.
Největší změnu ale přináší nastupující generace na trhu práce. Podle Gomez Tomčalové je pro mladší zaměstnance zásadní férovost, transparentnost a hodnoty firmy, nikoli jen finanční odměna.
Pokud vidí problém, chtějí mít možnost ho bezpečně pojmenovat a očekávají, že organizace bude schopná to ustát. S ohledem na novou generaci tak bude whistleblowing stále důležitějším tématem.
Je to nástroj, který dokáže ve firmách odhalit systémová selhání, předejít škodám a posílit důvěru zaměstnanců. Česká firemní kultura k němu však podle odborníků stále hledá cestu. Brzdí ji strach, historické představy o „práskačství“ i nízké povědomí o tom, k čemu systém skutečně slouží.
Whistleblowing v praxi znamená jediné, když se uvnitř firmy nebo instituce děje něco zásadně špatného, musí existovat prostor to říct a mechanismus, který to dokáže objektivně prověřit.
Může jít o upozornění na podvod, šikanu, korupci, zneužívání pravomoci nebo jiné jednání, které nepoškozuje jen jednotlivce, ale má dopad na širší okolí či veřejný zájem. Oproti běžné stížnosti, která řeší osobní nespokojenost, míří whistleblowing na závažnější selhání systému.
Pro firmy má takové upozornění obrovskou hodnotu. Včasné oznámení dokáže odhalit problém dřív, než přeroste v právní kauzu, poškodí pověst organizace nebo vyústí ve škodu. Podniky tak získávají příležitost řešit věci interně a zároveň posilují důvěru uvnitř týmu a zaměstnanci vědí, že pokud se ocitnou v ohrožení, systém je na jejich straně.
Evropa proto v roce 2019 přijala společná pravidla, která mají oznamovatele chránit před odvetou a zároveň přinutit organizace, aby zavedly bezpečné oznamovací kanály. Česká republika jejich implementací v roce 2023 doplnila chybějící rámec. Do té doby totiž neexistoval jednotný postup, jak podobná oznámení přijímat, vyšetřovat a jak oznamovatele chránit.
Povinnost mít funkční systém dnes dopadá zejména na střední a velké zaměstnavatele či organizace působící ve vysoce regulovaných odvětvích. Spadají sem především všichni zaměstnavatelé, kteří mají alespoň padesát zaměstnanců, dále pak banky, pojišťovny, veřejné instituce nebo organizace v oblasti finančního trhu.
