Fenomén longevity má své hrdiny, grafy, hacky a kliniky. Také má slušnou trakci, vždyť kdo z nás by nechtěl žít lépe a déle? Co když je ale tento fenomén vykonstruován především muži a pro muže? Proč se v longevity vlastně téměř vůbec nepočítá se ženami? A kdy se to změní?
„Běda mužům, kterým žena vládne,“ říká se v Jiráskových Starých pověstech českých na adresu kněžny Libuše. V rámci longevity samozřejmě nejde tak úplně o to, kdo vládne, nebo nevládne. Jde o to, že se na ženy „tak trochu“ pozapomnělo. Není to poprvé – ale kéž by to bylo naposledy.
I v příbězích přitom fungují dvojice. Adam a Eva, Romeo a Julie, Bonnie a Clyde… Pomiňme na chvíli, jak to s nimi vlastně dopadlo, a připomeňme si, že pro děj byli zapotřebí oba. V příběhu, který rozepsal fenomén longevity, však něco, nebo spíš někdo, chybí.
Navenek univerzální koncept na zkvalitnění a prodloužení života skrývá palčivé tajemství. Tajemství, jež by nejspíš Karla Čapka, vykreslujícího v ikonické hře postavu dlouhověké Eliny Makropulos, poněkud překvapilo.
Longevity výzkum, služby i produkty mají implicitní nastavení právě jen pro Adamy, Romey a Clydy. „Mnoho studií o stárnutí a zdravé dlouhověkosti se historicky dělalo na mužských modelech a muži jsou také častěji tvářemi longevity hnutí. Jenže ženský organismus není jen menší verzí mužského,“ upozorňuje molekulární biolog a imunolog Jan Černý.
Ve článku se dále dozvíte:
- Proč ženy často nejsou zahrnuty to výzkumných studií.
- Kdo se dožívá déle a proč.
- Zda mají existovat unisexové potravinové doplňky, nebo má mužský a ženský organismus úplně rozdílné potřeby.
- Proč se s ženami ve fenoménu longevity téměř vůbec nepočítá.
