Přestože je zisk nezajímá, neznamená to, že by knihovny s penězi neoperovaly – vydavatelům, knihkupectvím i antikvariátům ročně platí desítky milionů korun za nové kousky do své nabídky. Aby si je mohly dovolit, pobírají knihovny dotace, ale také prodávají tiskové služby, nabízejí kávu či pronajímají prostory.
Jednotlivé české knihovny se přitom liší v tom, kolik za jednu knihu dávají. Například data Městské knihovny v Praze ukazují, že její pobočky loni stála jedna nová kniha naučné literatury v průměru 298 korun a beletrie 244 korun.
Většina knihoven však ještě závěrečné zprávy s posledními daty nevydala. Vidíme však rok 2024, kdy například Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně dala po využití slev v průměru 278 korun za knihu.
Lepší ceny na ně získávala od distributorů a v knihkupectvích, ve výprodejích či díky slevám poskytovaným na knižních veletrzích.
V průměru 271 korun za knihu pak hlásí výroční zpráva Městské knihovny Šumperk, která knihy nakupovala přes internetové nabídky. Tam získávala slevu z objednávky mezi 25 až 32 procenty.
Mnohem vyšší částky však hlásí Národní knihovna. Ta se kvůli svému zaměření na starší a vzácnější kousky dostala až na částku 1,9 milionu korun za 2784 knihovních jednotek, tedy v průměru 673 korun za kus. Průměrné náklady na dílo zakoupené v antikvariátech pak činily 907 korun.
A přestože jsou knihy tím hlavním, do knihovních jednotek se zahrnují také tištěné hudebniny, zvukové nosiče, audiovizuální nosiče či stolní hry. Ty loni vyšly Městskou knihovnu v Praze v průměru, respektive na 414, 316, 334 a 660 korun za kus, přičemž zvukových nosičů jim přibylo více než 2600 a stolních her téměř šest stovek.
Tyto pražské knihovny tak celkem za rozšiřování knihovního fondu daly přes devatenáct milionů korun. Téměř 86 procent z této částky pak tvořily knihy.
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně za nové knihovní jednotky během roku 2024 dala přes pět milionů korun, z toho 4,3 milionu korun za více než devatenáct tisíc knih.
Knihovna Akademie věd pak v roce 2024 zaplatila více než milion korun za tištěné knihy a dalšího 1,3 milionu korun za zahraniční e-knihy. Vědecká knihovna v Olomouci podpořila za stejné období trh s knihami – včetně těch zvukových – částkou 2,7 milionu korun a dalších 298 tisíc korun vynaložila na časopisy.
Prodává kvalita i zájem
Získávání nových knih je tak v rozpočtech knihoven obří částkou. Kromě publikací, které některé knihovny získávají ze zákona, si je totiž musí také kupovat, a tak jejich peníze podporují trh s knihami.
Náklady přitom nejsou pro každou knihovnu stejné, protože se liší zaměřením. Pro typickou městskou knihovnu je podle ředitelky Knihovny Třinec Martiny Wolne cílem nabízet literaturu, která je přístupná a srozumitelná „běžnému“ čtenáři, ale zároveň zachovává určitou kvalitu a nekopíruje pouze seznamy nejprodávanější beletrie.
Na to, za co knihovny vydají peníze, mají vliv také statistiky zájmu čtenářů o tituly v jiných knihovnách. „Kolega akvizitér Michael Fiala říká, že akvizice je tak trochu alchymie, nedá se říci, co přesně zájem lidí o nějaký titul ovlivní. Zkoušeli jsme i nasadit AI, ale zatím v tomto úkolu selhala,“ zmiňuje Lenka Hanzlíková z Městské knihovny v Praze.
Důležité je přitom pro vydavatelství a samotné autory knih, aby tak velké kupce, jako jsou knihovny, neodradily.
„Někdy je zřejmé, že text neprošel kvalitní redakční prací nebo že jeho obsah není příliš přínosný. Knihovník proto musí umět kvalitu literatury rozpoznat a obhájit. Do určité míry je tato práce podobná práci kurátora v galerii, který vytváří sbírku tak, aby měla jasný koncept a úroveň,“ vysvětluje Martina Wolna.
Knihovna, kterou v Třinci vede, se navíc nachází v oblasti s početnou polskou menšinou, což knihovníky vede také k vybírání knih od tamních autorů v originálním znění. Zároveň se české knihovny snaží podporovat tuzemské i lokální tvůrce.
Také v Brně knihy vybírají přímo knihovnice. „Ty na to mají odborné vzdělání. Samy posoudí, které knihy nakoupí a jaké nikoli, s ohledem na omezený rozpočet. Nakupují se i knihy do poboček, máme alespoň jednu pobočku v každé městské části,“ říká Petr Pospíšil z Knihovny Jiřího Mahena.
Od velkých nakladatelů i antikvariátů
Když už knihovny vyberou, za co hodlají utratit, musí se ještě rozhodnout, u které společnosti peníze nechají. „Každá knihovna to má jinak, někdo má svého oblíbeného místního knihkupce, spolupracující e-shop a například Městská knihovna v Milevsku provozuje i vlastní knihkupectví,“ vypočítává Hanzlíková.
„Největší část knih stále pořizujeme prostřednictvím velkých distributorů. Zároveň se ale snažíme postupně posilovat nákupy u menších nakladatelů. Je to organizačně náročnější než udělat jednu velkou objednávku, ale považujeme to za důležitý a odpovědný přístup,“ zmiňuje Martina Wolna.
V rámci této strategie proto spolupracují i s menšími, regionálními knihkupectvími. „Nemáme tam sice vždy tak výhodné obchodní podmínky jako u velkých distributorů, ale snažíme se vyvažovat ekonomické hledisko s odpovědností vůči literárnímu trhu,“ dodává ředitelka Knihovny Třinec.
Snaží se tak dojít k takzvané bibliodiverzitě – tedy podpoře různorodosti na knižním trhu, kdy mají vedle velkých vydavatelských domů prostor také menší nakladatelé. Tyto nákupy tvoří v současnosti přibližně třetinu jejich akvizic, do budoucna by však podíl ještě rádi posílili.
Kde nové výtisky koupí Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, se rozhoduje na základě výběru z produkce jednotlivých nakladatelství, časopisu Knižní novinky či využívá také ze zákona stanovenou nabídkovou povinnost.
Jak v Hradci Králové, tak v Knihovně Ústeckého kraje pak jsou mezi nejoblíbenějšími zdroji nových přírůstků do fondů společnosti Kosmas a Euromedia Group.
„Máme vybraných více distributorů a jednotlivých nakladatelství, kde nakupujeme. Samozřejmě je rozhodující cena,“ dodává Monika Oravová z Moravskoslezské knihovny.
Miliony ze zpozdného
Aby si ale mohly obří částky za nové knihy knihovny dovolit, musí se k penězům nejdříve dostat. Ty k nim proudí jak z dotací, tak vlastní činnosti. Jak však upozorňuje Wolna, knihovny ze zákona nemohou fungovat jako ziskové instituce, generovat určité doplňkové příjmy však mohou.
Mezi ty nejčastější patří například kopírovací služby a tisky, na kterých loni pobočky Městské knihovny v Praze vydělaly 172 tisíc korun, zpozdné, které jim dalo téměř devět milionů korun, či ostatní sankce, které přinesly dalších 681 tisíc korun.
Ze zákona však mají knihovny také právo vybírat evidenční poplatek odpovídající reálně vynaloženým nákladům. V pražské Městské knihovně to je šedesát korun za rok a Hanzlíková dodává, že někdy se prodávají také lístky na kulturní a vzdělávací akce, které knihovny pořádají.
Například Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně pak ve zprávě za rok 2024 uvedla vlastní příjmy ve výši téměř dvou a půl milionu korun.
Foto Výroční zpráva 2025 Městské knihovny v Praze (https://issuu.com/mestskaknihovnavpraze/docs/vyrocni_zprava_mkp_2025)
Městská knihovna T. G. Masaryka Šumperk zvládla prodat služby za více než milion korun a dalších 236 tisíc korun získala na výnosech z pronájmu. Knihovna města Hradce Králové mimo jiné díky kavárně a dalším projektům utržila 4,2 milionu korun.
„Vybíráme například registrační poplatky, sankční poplatky, poplatky za účast v kurzech, za reprografické služby. Jde vždy pouze o vynaložené náklady, nevytváříme zisk. Výnosy z těchto služeb tvořily v loňském roce necelá tři procenta našeho rozpočtu,“ říká Monika Oravová.
Že jsou tyto položky v rozpočtu zanedbatelné, si myslí i Pospíšil z Knihovny Jiřího Mahena v Brně.
„Naše knihovna je příspěvková organizace, kterou zřizuje město Brno. Financování je tedy zajištěno převážně z rozpočtu a dále se vypisují různé granty na akce, protože knihovna není jen půjčovna knih. Pořádáme přednášky, besedy, koncerty, výstavy, workshopy a podobně,“ poznamenává Pospíšil.
Také u Knihovny Ústeckého kraje tvoří čtenářské poplatky a příležitostný pronájem dočasně nevyužitých prostor jen dvě a půl procenta celkových příjmů. „Naše knihovna pak nemá zřizovatelem povolenou doplňkovou činnost,“ odpovídá za tuto knihovnu Veronika Balcarová.
„I naše zisky z vlastní činnosti jsou v našem rozpočtu zcela minimální položkou. Naše celkové vlastní tržby tvoří méně než šest procent z našich rozpočtových příjmů, tudíž bez dotací bychom nemohli fungovat. Hlavním příjmem je dotace od našeho zřizovatele, Magistrátu města Hradec Králové, která tvoří 86 procent našich příjmů,“ prozrazuje Ilona Pírková z tamní městské knihovny.
Jejími dalšími příjmy jsou případné dotace od Královéhradeckého kraje a ministerstva kultury dedikované na přímo určené projekty.
Dotace i dary
Kdo má zodpovědnost za financování knihoven, je různé. Národní knihovnu i Moravskou zemskou knihovnu v Brně zřizuje ministerstvo kultury, zatímco Národní technickou knihovnu zřizuje ministerstvo školství.
Krajské knihovny zase dotují kraje, i tady je to však komplikovanější – nehledě na název mezi ně patří i pražská Městská knihovna, kterou však financuje hlavní město. K tomu existují i městské, specializované či školní knihovny.
Všechny jsou sice na dotacích závislé, hledají ale i jiné cesty. „Do budoucna veřejné prostředky pravděpodobně pokryjí základní provoz a platy zaměstnanců, ale už ne všechny kulturní a vzdělávací aktivity. Budeme tedy muset hledat další zdroje – ať už prostřednictvím grantů, spolupráce se sponzory, nebo podpory individuálních dárců,“ vysvětluje Martina Wolna.
Nemusí podle ní přitom jít jen o velké finanční dary a pomáhá jim i drobná podpora či pomoc nefinanční, například dobrovolnická práce. „Bez této podpory by se některé aktivity knihovny v budoucnu jen obtížně realizovaly,“ zakončuje Wolna.
