Z Los Angeles do Las Vegas je to přibližně stejně daleko jako z Plzně do Ostravy. Pokud se miliardáři Wesleymu Edensovi podaří dokončit vysněný projekt, jeho ekologický rychlovlak ujede trasu mezi americkými metropolemi za pouhé dvě hodiny.
Železniční trať za dvanáct miliard má provozovat vlaky svištící rychlostí tří set kilometrů za hodinu poháněné obnovitelnou energií.
Edens toho má na svých bedrech víc než dost. Je jedním ze zakladatelů investiční skupiny Fortress a spoluvlastní dva velké sportovní kluby. K tomu je majitelem úspěšného energetického byznysu. Pokud se mu povede nápad realizovat, stane se baronem vysokorychlostní železnice.
„Podívejte se na systémy v Japonsku nebo v Číně. Devět velkých měst v Japonsku je propojeno vysokorychlostními vlaky. Čína zase vybudovala téměř dvaačtyřicet tisíc kilometrů vysokorychlostních vlakových spojů. My nemáme ani kilometr,“ říká Edens.
Většina cest mezi oběma zmíněnými americkými městy probíhá autem nebo letadlem, takže podle Edense jde o potenciálně nejperspektivnější železniční spojení světa.
„Nemyslím si, že v tomto oboru lze rychle zbohatnout. Ovšem hodnota, kterou vytvoříte v průběhu let nebo generací, bude podle mě obrovská,“ míní Edens, kterého inspiroval i příběh Tesly – mnohým kdysi připadal podobně utopický.
Edens chce, aby železniční tratě vedly podél stávajících dálnic jednoduše po zemi. Zhotovením železnice chce také lépe využít komerční potenciál vlakových stanic. Již několik let se například snaží vylepšit hlavní nádraží Brightline v Miami, kde vybudoval restaurace, bary a obchody.
Edens počítá s tím, že spojení mezi Las Vegas a Rancho Cucamonga by vyšlo na dvanáct miliard dolarů. Náklady na vybudování národního vlakového systému mezi Los Angeles a San Franciscem, které jsou od sebe vzdálené zhruba 600 kilometrů, se přitom za posledních patnáct let vyšplhaly na 108 miliard.
Odhadované náklady na projekt činí pětapadesát milionů dolarů na jednu míli železniční tratě, což odpovídá mezinárodním cenám nových vysokorychlostních železničních projektů. Otázkou zůstává, zda lze takovou výstavbu skutečně realizovat za méně než pět let.
Celý železniční projekt Brightline West má být elektrifikován a využívat pouze obnovitelnou energii. Podle Edense je projekt svatým grálem strategického investování, zohledňujícího ekologické, společenské a sociální faktory.
Brightline má navíc v plánu projekt financovat z dotace na vysokorychlostní železnici ve výši téměř čtyř miliard dolarů od Federálního úřadu pro železniční dopravu. Dalších osm miliard chce Edens získat od soukromých investorů.
Energie pro vlakovou trasu bude pocházet ze solárních farem v kalifornské a nevadské poušti a také z geotermálních zdrojů v oblasti Salton Sea. O stavbu elektrických lokomotiv se v tandemu ucházejí společnosti Siemens a Alstom.
Největším problémem, na který celý projekt zatím naráží, je potenciální riziko střetů s divokou pouštní zvěří. Betonové bariéry podél kolejí zabrání ovcím, pouštním želvám, pumám nebo rysům volný přechod – za předpokladu, že je předtím nesrazí osobní nebo nákladní auto.
Edens se snažil získat prostředky na nový projekt už zkraje roku 2020, ale pandemie odsunula zahájení výstavby o tři roky. Původní linka měla končit v kalifornském městě Victorville, ležícím v poušti dvě hodiny cesty od Los Angeles.
Společnost se nakonec rozhodla prodloužit trať do Rancho Cucamonga, které je sice hodinu cesty od Los Angeles, avšak metropole je s ním spojena příměstským metrem. To zvýšilo původní náklady na projekt o několik miliard dolarů, ale zároveň narostla atraktivita tratě.
Mezi Los Angeles a Las Vegas cestuje ročně padesát milionů lidí, z toho 85 procent autem. „Ze silnic odstraníte asi tři miliony aut. To je dvacet procent současné automobilové dopravy mezi oběma městy,“ odhaduje Edens a dodává, že projekt by mohl být příkladem pro další města po celém světě.
Jen ve Spojených státech vidí několik zajímavých možností, kde by se podobná linka uživila. Jedná se o trasy, které jsou příliš dlouhé na jízdu autem, ale příliš krátké na létání: například Dallas a Houston, Chicago a Minneapolis nebo Seattle a Portland.
Brightline stále čeká na schválení federálního grantu. Má už však významnou podporu od kalifornských i nevadských odborářů. Ředitel společnosti Michael Reininger přitom chápe, že po zahájení takto novátorské stavby se pravděpodobně vyskytnou nečekané problémy.
„Když začnete dělat něco, co ještě nikdo před vámi nedělal, získáte zkušenosti,“ prohlásil Reininger při otevření stanice v Orlandu.
