Když Seth MacFarlane vyhlašoval na oscarovém ceremoniálu v roce 2013 kategorii pro nejlepší herečku ve vedlejší roli, tak si na adresu nominovaných žen zavtipkoval: „Gratuluji, dámy, vás pět už nemusí předstírat, že je přitahuje Harvey Weinstein.“
Publikum se tehdy smálo, MacFarlaneův vtip ale mířil přesně a trefil se do citlivého místa hollywoodského průmyslu, o kterém se vědělo, ale málokdo o něm mluvil – spolupráce s Harveym Weinsteinem sice mohla vést až k sošce Oscara, cena za ni ale mnohdy – zejména pro ženy – nebyla vůbec příjemná.
Čtěte také: Přitažlivý jako nikdy. Agenta 007 chce kromě filmových studií Apple i Amazon
Obvinění ze sexuálního obtěžování, a dokonce i ze znásilnění, která proti producentovi v uplynulých dnech vznesl nemalý počet hereček, už Weinsteina stála práci i manželství. Motivací promluvit je jednoznačně vzrůstající netolerance americké společnosti vůči podobnému chování, významnou roli ale hraje i to, že Harvey Weinstein už není, kým býval, a jeho možnosti ovlivňovat hollywoodskou továrnu na sny se výrazně zmenšily.
Harvey Weinstein založil v roce 1979 se svým bratrem Bobem (jak se ukázalo v posledních dnech, tak i on si prý na ženy ve svém okolí dovolal víc, než by bylo zdrávo) filmové studio Miramax. Od začátku se záměrně specializovali na indie snímky s omezenými rozpočty, které ale obvykle vyhrávaly jednu cenu za druhou. A díky tomu taky vydělávaly.
Weinsteinovi Miramax nakonec v roce 1993 prodali za 80 milionů dolarů konkurenčnímu studiu Disney, nadále ho ale vedli a stojí tak za snímky, jako je Pupl Fiction (1994), který si s rozpočtem 8 milionů dolarů vydělal bezmála 214 milionů dolarů; Anglický pacient (1997), který si od filmové akademie odnesl Oscara za nejlepší film. Stejně jako Zamilovaný Shakespeare (1999) nebo Chicago (2002).
Celkem získal Miramax pod Weinsteinovým vedením 58 Oscarů a celosvětově utržil přes 3 miliardy dolarů.
Za nebývalé množství zlatých sošek studio vděčí z velké části Weinsteinovu neortodoxnímu vystupování – jak ve vztahu k jeho filmům, tak vůči konkurenci. V roce 1989 Forbesu řekl: „Je mi jedno, jestli budeme s bratrem muset v metru rozdávat letáky s nápisem ‚Nemusíte být Ir, abyste si zamilovali Moji levou nohu‘ s obrázkem chasidského žida, který sedí vedle Číňana… Prostě lidi do kina, aby se na ten film podívali, dostanu.“
Svéráznému producentovi se to povedlo a film Moje levá noha, který vypráví příběh skutečně žijícího irského spisovatele Christyho Browna, který od dětství bojuje s těžkým postižením, získal navíc v roce 1990 dva Oscary.
Weinsteinova schopnost zařídit oscarové nominace a přetavit je ve vítězství vyústila v těžko uvěřitelných 341 nominací a 81 zisků pro filmy, které bratři produkovali nebo distribuovali. Což je víc než dvojnásobek toho, co se povedlo srovnatelně velkému studiu Lionsgate – to má na kontě 122 nominací a 30 výher.
„Každý věděl, že když jste v Harveyho filmu, máte poměrně velkou šanci, že nějakého Oscara získáte,“ potvrzuje Sasha Stone, zakladatelka serveru AwardsDaily.com, který sleduje, kdo dostal jakou filmovou cenu od roku 1999. „Je ale otřesné, že přesně to se stalo záminkou, jak přimět ženy k něčemu, co by asi jinak nedělaly,“ dodává.
Na vrchol se Miramax dostal v roce 1997. Tehdy získal 11 zlatých sošek včetně nejlepšího filmu pro Anglického pacienta, který se zároveň s tržbami 232 milionů dolarů stal vůbec nejvýdělečnějším snímkem, jaký studio v té době mělo. K roku 1997 se dnes také váže zatím největší počet obvinění z obtěžování, která ženy proti Weinsteinovi doposud vznesly.
Patří mezi ně i dvě obvinění ze znásilnění. Herečka Asia Argento tvrdí, že ji Weinstein přiměl k orálnímu sexu. A o zneužití mluví i Rose McGowan, která se ale s Weinsteinem už před 20 lety dohodla na finančním vyrovnání.
Weinstein odmítá, že by intimnosti mezi ním a herečkami byly nedobrovolné, stejně jako to, že by se mstil těm, které jeho návrhy odmítly. „Kontakt s Weinsteinem znamenal tehdy hodně, Miramax byl známka prestiže,“ řekla před časem k aféře herečka Ashley Judd, která tvrdí, že ji Weinstein v devadesátém sedmém na festivalu v Cannes pozval do svého hotelového pokoje, opakovaně ji žádal o masáž a nakonec údajně i o to, aby ho sledovala, jak se sprchuje.
Poté, co Harvey a Bob Weinsteinovi Miramax v roce 2005 opustili, málokdo čekal, že se jim podaří úspěch zopakovat i s nově založenou Weinstein Company. Po několika krušných letech a sérii špatných investičních rozhodnutí se jim to ale podařilo. V roce 2010 svou firmu konečně finančně stabilizovali a vrátili se i ke sbírání Oscarů.
Mezi lety 2010 a 2012 Weinstein Company vypustila do světa Hanebné pancharty, kteří získali Oscara za nejlepšího herce ve vedlejší roli a nominace v sedmi dalších kategoriích. V roce 2011 si cenu za nejlepší film a tři další sošky odnesla Králova řeč a drama Fighter další dvě. V roce 2012 si Weinsteinovi připsali dalších osm výher – pět za Umělce, dvě za Železnou lady a jednu za dokument Undefeated o fotbalovém týmu z Memphisu.
Z téhle doby se na Weinstena snesla minimálně tři obvinění. Francouzská herečka Emma de Caunes tvrdí, že ji v roce 2010 vzal do svého pokoje, svlékl se před ní a dožadoval se intimního styku, který odmítla.
Britská televizní modetátorka Myleene Klass uvedla, že ten samý rok jí Weinstein u oběda nabídl „sexuální kontrakt“. A Jessica Barth oznámila, že ji v roce 2011 Weinstein pozval na obchodní jednání do svého hotelového pokoje, kde po ní chtěl nahou masáž, což odmítla.
V roce 2013 přestal Weinsteinův zlatý dotek fungovat. Film Komorník Leeho Danielse z tohoto roku je poslední snímek, za kterým Weinstein stál a který překročil na domácích tržbách hranici 100 milionů dolarů. A od roku 2014 do roku 2017 Weinstein Company získala jen tři Oscary.
Zatímco nezávislé produkční společnosti ztrácejí vliv, velká studia a technologické společnosti naopak nabírají na síle. Na letošním udílení Oscarů získal Amazon hned tři sošky a Netflix jednu. Weinstein Company žádnou. A jejich jediné želízko v ohni pro rok 2018, snímek Wind River s Jeremym Rennerem, se zdá být odsouzený k nezdaru.
Podobný posun je patrný i na festivalové scéně, kde si Weinsteinovi dlouho mohli vybírat, dnes už ale nedokážou soutěžit s bohatými streamovacími službami, které tu loví taky. Na letošním festivalu Sundance nekoupili Weinsteinovi ani jeden film, zatímco Netflix tu utratil za 10 filmů přes 36 milionů dolarů. A Amazon 25 milionů za čtyři snímky.
„To nejdůležitější v Hollywoodu je mít přístup ke kapitálu,“ vysvětluje analytik Hal Vogel. „Streamovací platformy mohou jednoduše vypsat mnohem větší šeky.“
Jen u Amazonu se očekává, že za obsah utratí v roce 2017 4,5 miliardy dolarů. A s tím, jak se ve filmovém průmyslu předává štafetový kolík, se logicky přesouvá i mocenský vliv. Skandály se ale nevyhýbají ani současným králům. Obviněním ze sexuálního obtěžování čelí i šéf programu Amazonu Roy Price, který před pár dny rezignoval.
