Veronika Souralová se nedávno vrátila z umělecké expedice Kongo, kam vyrazila se svým fotoaparátem. Poté, co zahájí výstavy Czech Press Photo a Czech Nature Photo, už se bude intenzivně věnovat přípravě nové galerie, kterou otevře na konci roku v Lihovaru. I tam se promítne její vášeň pro dobrodružství.
Věnuje se kulturním a dobročinným aktivitám, které doprovázejí činnost jejich rodinného byznysu – developerské společnosti Trigema. Jedenáct let vede společnost Czech Photo, která organizuje akce v oboru fotografie, jakou jsou také soutěže Czech Press Photo a Czech Nature Photo, provozuje galerie a pořádá vzdělávací programy.
A sama je také fotografkou. Veronika Souralová se vydává na dobrodružné expedice do odlehlých koutů světa a fotí tam nejen hmyz, na nějž se specializuje. Z jedné takové se nedávno vrátila – o tom ještě později.
Nyní vedle programu galerií Czech Photo Centre na pražských Nových Butovicích a galerie Fragment ve stejnojmenném bytovém domě v Karlíně intenzivně plánuje otevření nové galerie v projektu Lihovar.
Czech Photo Centre
Foto Czech Photo
Peníze na podporu těchto aktivit jdou druhým rokem z Nadačního fondu Trigema rodiny Souralových, kde Veronika Souralová funguje jako předsedkyně správní rady. Spolu s ní se do aktivit, které zahrnují podporu umění ve veřejném prostoru, ochranu přírody, ale také podporu Centra Paraple nebo Dejvického divadla a Jatek 78, zapojují nejen manžel Marcel, ale i dcera Natálie a syn Vít.
U Centra Paraple stojí rodina Souralových už od začátku: „Kdysi jsem tam pracovala i jako dobrovolnice, fotograficky jsem dokumentovala jejich činnost a výjezdy s klinety,“ dodává ředitelka Czech Photo.
Na své zatím poslední výpravě s fotoaparátem ale nedoprovázela vozíčkáře; vydala se s umělci do Konga v rámci projektu, na jehož začátku stojí biolog a ochranář přírody Arthur Sniegon. Ten v Africe působí dlouhodobě, chrání slony před tím, aby je pytláci nezabíjeli kvůli slonovině, a místní kvůli tomu, že jim ničí úrodu.
„Na podporu jeho projektu Save Elephants vznikl film Kongo: Cena slona, který natočil Lukáš Hodis. Spolu s Benem Cristovaem podnikli dobrodružnou cestu po Kongu, aby zvláště mladým lidem vysvětlili problematiku lovu slonů a prodeje slonoviny na černém trhu,“ říká Veronika Souralová.
První expedice Kongo šla po stopách filmu už loni. Na tu druhou se letos v únoru vydali spolu s Veronikou Souralovou a Arthurem Sniegonem umělci František Skála, Jan Kaláb, Michal Škapa, Jan Poupě, Denisa Krausová, Filip Kůrka, Jan Gemrot a fotografka Alžběta Jungrová.
To, co zažili, nyní promítnou do děl, které se dostanou do online aukce v září. „Výtěžek půjde na splacení filmu i podporu Sniegonových projektů v Kongu, Čadu a Kamerunu,“ vysvětluje Veronika Souralová.
Ačkoli se již roky specializuje na focení hmyzu, na výpravě v Kongu pro to podle ní podmínky nebyly. „Potřebujete na to speciální techniku i dostatek času. Paradoxně čím menší věci fotíte, tím větší zařízení používáte. A nedá se to fotit za pochodu,“ vysvětluje žena, která je zvyklá ležet pět hodin u jednoho mraveniště, aby získala ty nejlepší snímky.
Její vůbec první fotografická výprava specializovaná na hmyz mířila před lety do Ekvádoru. „Jeli jsme s fotografy do zastrčené oblasti uprostřed pralesa a tam jsme se vydávali fotit v noci s čelovkami. Teprve v noci totiž prales ožívá.“
Veronika Souralová si oblíbila také Mongolsko a plánuje vydat se i za domorodými kmeny do dalších afrických zemí. „A moc ráda bych jela také do Pantanalu, který je rájem pro fotografy zvířat,“ přeje si.
Foto Jan Jenka
Hlavním důvodem, proč se rozhodla vydat do Konga, byly jednak ochranářské aktivity, které Sniegon v Africe podniká, jednak šance poznat se osobně s „uměleckou bublinou“. Díla inspirovaná touto expedicí pak společně s fotografiemi a deníky poputují na různé výstavy a besedy.
Jedna z těchto výstav bude probíhat i v nové galerii v Lihovaru, kterou se Trigema chystá otevřít koncem letošního roku. „Tematicky bude do koncepce nové galerie skvěle zapadat – první výstava, která tam začne, se totiž bude věnovat džungli. Půjde o imerzivní prostor založený na bezprostředním zážitku, který diváka vtáhne přímo dovnitř fotografie,“ prozrazuje Veronika Souralová koncept nové galerie, na níž nyní intenzivně spolupracuje se studiem Lunchmeat.
Půjde o zatím největší galerii, kterou Trigema provozuje. Její součástí by měla být i netradiční vyhlídka v továrním komínu. „Komínem pojede výtah v podobě průhledné kapsle, kterou vyjedete nahoru až na úplnou hranu a budete se z ní koukat ven. Stěny kaple bude tvořit led obrazovka s projekcí,“ popisuje Veronika Souralová.
Foto Jan Jenka
Aktuálně v galeriích Trigemy probíhají dvě výstavy – ve Fragmentu vystavuje ostravský patriot a jedna z ikon české fotografie Viktor Kolář. „Má geniální vhled do sociálního prostředí tohoto drsného města, které dokumentuje celý život,“ říká Souralová.
Na Butovicích v Czech Photo Centre potom probíhá výstava Sanitka, zpracovaná na motivy povídky Raye Bradburyho Zástup. Je o zásazích záchranářů v sedmdesátých až devadesátých letech a dokumentuje fenomén „čumilů“; hloučku lidí, kteří se seskupí, když se někde něco stane.
Zpracovávali ho nezávisle na sobě Karel Cudlín, Dan Materna, Ivo Gil. „Je to velmi současné téma – všichni jsme díky mobilům celoživotní čumilové a všechny katastrofy sledujeme v přímém přenosu, často aniž bychom vystoupili z davu a pomohli, když je to třeba,“ komentuje Souralová.
Nové výstavy se chytají také pod hlavičkou Czech Photo; 11. května v nové budově Národního muzea odstartuje 31. ročník soutěže Czech Press Photo. Náplň organizace Czech Photo ale sahá daleko za pořádání soutěže, která se stala synonymem pro nejlepší českou reportážní fotografii. Zastřešuje desítku projektů, které se věnují fotografii jako celku.
„Mým srdcovým projektem je soutěž Czech Nature Photo, která se koná desátým rokem a jejímž cílem je upozorňovat na nutnost ochrany přírody a zapojovat do ní lidi,“ říká Souralová.
Její další ročník odstartuje 19. května v tereziánském křídle Pražského hradu. „Fotografie přírody vás nabíjejí pozitivními pocity – řeknete si, že svět snad ještě není tak špatný, že je v něm i plno krásy. Navíc ale také vybízí k tomu, zajímat se o přírodu hlouběji a něco pro ni udělat, aby se nerozplynula mezi prsty a zůstala tu pro další generace,“ dodává ředitelka organizace, která má kurátorsky na starosti například také výstavy na Letišti Václava Havla.
„Ze začátku pro mě bylo Czech Photo zábavou, dnes už je to tvrdá manažerská práce, která vyžaduje vést tým lidí tak, aby vše dobře fungovalo,“ vysvětluje Veronika Souralová.
Stát podle ní ale na tyto aktivity téměř nepřispívá. „Když jsme před deseti lety postavili Czech Photo Centre, stálo nás to desítky milionů. Ministr kultury nás sice plácal po rameni, ale tím to skončilo. Zpočátku jsme se snažili o dotace a přišlo nám logické, aby stát takový projekt podporoval, ale téměř podporovaní nejsme – berou jako samozřejmost, že to sponzoruje Trigema,“ vypráví.
Každý z nás je fotograf, protože má v kapse mobil. Jenže s ním nefotíme, nýbrž cvakáme.
Tato synergie je ale výhodná i pro rodinnou firmu. „Díky Czech Photu a všem našim akcím získává Trigema status hodného osvíceného developera, který podporuje kulturu,“ směje se Veronika Souralová a pak už vážně dodá: „Bez kultury by byl ale život polovičatý. Přijde mi bohužel, že je to taková zastrčená sestřička, která lidi z byznysu moc nezajímá, protože negeneruje žádné peníze a naopak spoustu peněz potřebuje.“
Podpora kulturních a uměleckých aktivit proto v Czech Photo začíná už u nejmladší generace, a to v propojení s osvětou: „Je doba fotografická; každý z nás je fotograf, protože má v kapse mobil. Jenže s ním nefotíme, nýbrž cvakáme. Takové fotky mají výpovědní hodnotu jen takovou, že jsme někde byli a něco viděli. Fotka je přitom velmi silné médium, které může pomáhat, ale i škodit. A je třeba umět s tímto médiem zacházet,“ míní Souralová.
Proto se skrze Czech Photo snaží apelovat na mladou generaci, která vyrůstá mezi hromadou fotek, že ne každá je dobrá. „A že by neměli cvakat, ale pořizovat snímky, které dávají smysl, a přemýšlet u toho,“ popisuje Souralová smysl kurzů nazvaných „Necvakejte, foťte“, který organizace pořádá ve školách.
