Ropa a politika byly vždy spojené nádoby. Za celou lidskou existenci se vede boj o klíčové zdroje a naše doba v tomto ohledu není nijak výjimečná. Na Blízkém východě se k tomu přidává ještě náboženství a dohromady potom tvoří skutečně třaskavou směs.
Za posledních pár let jsme již potřetí svědky situace, kdy je ropa skloňovaná ve všech světových médiích častěji, než je běžné. V dubnu 2020 po vypuknutí pandemie jsme poprvé v historii viděli záporné ceny ropy. Po začátku války na Ukrajině zkraje loňského roku pak vyletěly ceny ropy až ke 110 dolarům za barel.
V posledních pár týdnech se cena ropy mění ze dne na den – momentálně se pohybuje na úrovni devadesáti dolarů za barel, ale zítra může být o deset dolarů výš nebo níž. V rychlém pohybu se přesně odráží složitost současného světa a jeho překotného geopolitického vývoje.
Rusko oslabené válkou na Ukrajině rychle ztrácí svůj vliv a reputaci, a tak se mění dlouho platná nepsaná pravidla. Co bylo ještě včera nemyslitelné, je dnes poměrně reálné. Nedávné obsazení Náhorního Karabachu Ázerbájdžánem (0,8 procenta světové produkce ropy) bez jakékoli reakce ze strany Ruska je toho jasným příkladem.
Rusko je významně závislé na vývozu komodit, především ropy a plynu. V loňském roce na něj uvalily USA, státy G7 a Austrálie cenový strop ve výši maximální ceny šedesáti dolarů za barel. Rusku se dařilo částečně obcházet tento cenový strop přes „neregistrovaný“ vývoz tankery a přesměrování prodejů na východ.
Spojeným státům již došla trpělivost a minulý týden uvalily sankce přímo na společnosti provozující tankery. V současnosti osmdesát procent vývozu ropy realizuje Rusko do Číny a Indie. Ti chtějí slevu a využívají současné situace.
Je tedy v bytostném zájmu Ruska, aby cena ropy byla i „po slevě“ výše než na šedesáti dolarech za barel. Rusům zároveň vyhovuje jakékoli odklonění světové pozornosti od války na Ukrajině.
Druhým největším producentem ropy po USA je Saúdská Arábie. Společně s Ruskem kontroluje téměř dvacet procent celosvětové produkce a v rámci rozšířené skupiny zemí ropu vyvážejících (OPEC a OPEC+) téměř pětačtyřicet procent. Ve snaze navýšit cenu ropy ohlásily Saúdská Arábie a Rusko již v dubnu snížení těžby o dvě procenta denní celosvětové produkce.
Oznámení vedlo okamžitě k růstu ceny. Když na začátku září obě země oznámily, že prodlužují snížení produkce až do konce roku 2023, cena se okamžitě vyšplhala až k 95 dolarům za barel. V té chvíli vstoupila do hry Čína se svou krizí ve stavebnictví a nejasným výhledem růstu ekonomiky v letošním a příštím roce.
Čína je po Spojených státech druhým největším světovým spotřebitelem ropy a obchodníci s černým zlatem ji proto sledují velmi pozorně. V důsledku jejich obav cena ropy na začátku října během jediného dne klesla o deset dolarů za barel až k 85 dolarům. A to už je opravdu velký skok.
Sedmého října pak palestinský Hamás nečekaně zaútočil na Izrael a ropa nám opět vyskočila rychle vzhůru. Palestina ani Izrael sice nemají v její produkci významnější roli, zato jejich spojenci ano – Írán podporuje palestinské hnutí Hamás i libanonský Hizballáh.
Na Írán jsou uvaleny sankce na vývoz ropy, avšak v situaci, kdy je prioritou cenový strop na ruskou ropu, Amerika přivírala oči. Ve chvíli, kdy na světovém trhu chybí část ruské produkce a OPEC snižuje těžbu, jde o způsob, jak držet cenu ropy v rozumných mezích.
Írán tak v posledních pár letech ztrojnásobil export ropy na přibližně 1,5 procenta světové produkce. To staví administrativu prezidenta Bidena do těžké pozice, jak se vůči Íránu zachovat.
Z pohledu Íránu je ve hře ještě jedna bytostně důležitá věc. Již delší dobu se spekulovalo, že politické vztahy Izraele a Saúdské Arábie se normalizují a je na spadnutí smlouva, která by byla historickým milníkem vztahu obou zemí.
To by samozřejmě znamenalo těžkou ztrátu pro Írán, který se dostává v regionu do stále větší izolace. A tak nejenom Rusku, ale hlavně Íránu se hodí jakákoli destabilizace této části světa a narušení procesu sbližovaní Izraelců se Saúdy. Skutečnost, ze Saúdská Arábie byla k celé krizi zdrženlivá a až po týdnu oznámila přerušení diskusí s Izraelem, domněnku potvrzuje.
Dočkáme se ropy nad sto dolarů za barel? Budeme opět čelit rostoucím cenám pohonných hmot a další překážce v našem boji s inflací? Ceny termínovaných obchodů s ropou na příští rok mají klesající tendenci, tudíž obchodníci s ropou zjevně nevěří, že by současná geopolitická situace měla zásadní dopad na vývoj cen v příštím roce.
Zásoby ropy zemí OECD jsou na úrovni jedenašedesátidenní spotřeby. Je to sice o trochu více než v loňském roce, ale níž než dlouhodobý průměr. Pokud se tedy budou všichni hráči chovat racionálně, nic zásadního by se na trhu s ropou nemělo dít – jen menší rezervy budou znamenat případné větší výkyvy v cenách ropy při budoucích neočekávaných událostech.
Důležité je totiž slovo „racionálně“. Co když válka mezi Izraelem a Hamásem přeroste do širšího blízkovýchodního konfliktu? Co když se Čína nakonec rozhodne k nějakému neočekávanému kroku na Tchaj-wanu? Co když někdo přistoupí k použití, byť jen taktických, jaderných zbraní?
Potom cokoli výše uvedeného nebude platit. Ačkoli si to nikdo z nás nepřeje, z pohledu ceny ropy se klidně můžeme podívat i tam, kde jsme ještě nikdy nebyli a ani si to dost dobře nedovedeme představit. Samozřejmě s dalekosáhlými důsledky na celosvětové hospodářství.
Přejme si, aby takové úvahy zůstaly jen pomyslným inkoustem na papíře!
Autor je předseda představenstva a generální ředitel Raiffeisen Investiční společnosti.
