Anglicko-český pár si plní sen o společném burgerovém bistru. A bodují typem burgerů, který je nyní ve světě trendy a říká se mu smash.

V malém hotelovém pokojíčku se na ještě menším vařiči smažily pokusně tortily a burgery, obracel je mladý pár, ona z Jedovnic, on z Jihoafrické republiky.

Ačkoli jsou ti dva každý z jiné části planety a svůj vařič převáželi mezi Anglií a Francií, kde na střídačku pracovali, sdíleli jednu vizi. Vlastní bistro. 

Celá jejich cesta začala před jedenácti lety, to tehdy dvaadvacetiletá Kateřina Andrešičová vycestovala do Anglie, protože se chtěla naučit jazyk. Od pokojské v pětihvězdičkovém hotelu se posunula do gastra, které si tak zamilovala, že se servis stal její láskou. 

Tam se také seznámila s Lloydem Pitcherem, svým partnerem, se kterým začali sezonně střídat Londýn s francouzskými Alpami, kde se starali o anglicky mluvící hotelové hosty.

A dobře se doplňovali: Kateřina miluje servis, Lloyd zase vaření a právě burgery, které prý mají v Jihoafrické republice tradici. 

Zatímco se ona učila pečovat o hosty a on vařit, každou volnou chvíli si na pokoji společně zkoušeli připravovat jídla podle svých receptů.

Chvíli řešili chuť omáčky a složení vlastní majonézy, pak vyladěné těsto na bulky a tortillu, jindy zase jak vytunit hranolky. Jejich malý vařič jim v tom byl zásadním pomocníkem.

Před šesti lety pak přišel konečný impulz, kdy si řekli, že svůj společný sen zrealizují. Otázka však zněla: Česko, nebo Afrika?

„Bylo to těžké rozhodování, já chtěla do Afriky, Lloyd moc ne, nakonec vyhrály brněnské Kohoutovice,“ říká Andrešičová s tím, že za to může její sestra.

Ta jí totiž zavolala, že kousek od místa, kde bydlí, stojí u silnice v zatáčce malý romantický domek, ve kterém se neúspěšně už řadu let střídají pizzerie. A zrovna byla k mání.

Kouzlo starých Kohoutovic a malého domku jim oběma učarovalo a bylo jasno, kterým směrem na mapě se bude jejich životní cesta dál ubírat. 

„Do toho prostoru jsme se zamilovali a navíc Kohoutovice jsou vesnice v Brně, to se nám líbí, každý se tu zná,“ vypráví Andrešičová.

„A i když nám na začátku místňáci nedávali šanci, rozhodli jsme se to nevzdat. Věřím totiž, že když člověk dělá věci dobře a s láskou, tak to prostě musí jít,“ dodává. 

Letos v červnu budou s bistrem Leháro slavit šesté narozeniny a čtrnáctimilionový obrat. Na tom se podílí i jejich další podnik, který otevřeli přesně před rokem blíže centru Brna na ulici Hybešové.

V malém podniku Leháro Street o třech stolcích se provoz rychle točí, ještě rychleji se ale točí kola rozvozu, který odsud sviští jako střela. 

„Začátky byly ale těžké, já a sestra na place, Lloyd v kuchyni, rok jsme pracovali jen s jedním dnem volna v měsíci, párkrát se nám díky tomu staly i nějaké fuckupy,“ líčí upřímně Andrešičová.

„Třeba jsme zapomněli na kynoucí těsto na bulky, které úplně přetékalo, jak v Hrnečku, vař. Nic z něj už nešlo udělat, museli jsme ten večer zavřít,“ popisuje krizovou chvíli.

Tehdy také padlo rozhodnutí začít nabírat zaměstnance, kterých teď mají dohromady dvacet i s brigádníky. 

Čím se ale jejich podnik od začátku vyjímal, byl smash. Respektive smash burgery, které tady začali dělat už v roce 2019 a jezdí sem na ně hosté z širokého okolí. Právě tenhle typ burgerů je všude trendy čím dál víc. Je specifický v tom, že se maso rychle stlačí na grilu, čímž se karamelizuje, ale zároveň si uchovává šťavnatost.

„Oba jsme snili o bistru, kde se budou moci promítnout naše zkušenosti nasbírané ve světě s velkou vášní pro dobré a kvalitní burgery, ke kterým patří naše vlastní bulky s máslem a bramborami a maso od lokálního řezníka,“ dodává Lloyd Pitcher, který sice rozumí trochu česky, mluví ale anglicky. 

A krom zákazníků, díky kterým dnes už nemají „hluchou hodinu“, jejich burgery ocenila i Chef Kamu, která u nich loni v září dělala dvoudenní kurz vaření zaměřený právě na tuhle dobrotu.

Stejně tak si je pozvali na Prima Fresh Festival se Zdeňkem Pohlreichem, který se bude konat začátkem června na hradě Špilberk. Tam předvedou nejen své burgery, ale i plněné tortilly nebo Crispydog.

Jejich produkce je ale ještě širší. „Děláme třeba vlastní cibulovou marmeládu nebo slaninový džem, pracujeme tak teď na e-shopu, kde bychom tyhle naše další produkty chtěli prodávat,“ prozrazuje Andrešičová.

Mladé podnikatelce přitom není cizí ani představa o vlastní Leháro „frančíze“. A pomalu ji začíná propracovávat.