Pokud si myslíte, že to, co děláte, je prostě boží a práce máte jako na kostele, nezbývá nic jiného, než si svou dílnu otevřít právě v nějakém svatostánku. Už když otevírám dřevěné dveře malého kostela Navštívení Panny Marie v liberecké čtvrti Harcov, je mi jasné, že sem se věřící modlit nechodí.
Při stoupání po schodech je slyšet zvuk frézy a cítit vůně dřeva. Tady, v prvním patře kdysi sudetoněmeckého kostela, postaveného v roce 1858, sídlí malá firma Wooden land. Dva kamarádi z dětství Richard Koubek
a Jakub Šrejma vyrábějí za okny stavby, které historie příliš nepřála, dřevěné hodinky. Ani jeden z nich přitom není vyučený truhlář, hodinář nebo designér. Prostě jen využívají talent, který mají možná právě od Pána Boha.
„Známe se už od školky. Po základní škole se naše cesty rozdělily, já šel na obchodní akademii, Kuba na kadeřníka. Když jsme se po studiích zase potkali, našli jsme společné bydlení a přemýšleli, v čem bychom mohli podnikat,“ vypráví Richard Koubek.
Za nápad mohly rozbité hodinky z Číny
Napadlo je vyrábět kryty na mobilní telefony, z toho ale brzy sešlo, stejně jako z dřevěných brýlových obrouček. U dřeva se ale rozhodli zůstat a v hlavě se jim postupně zrodil nový nápad. Ten dostal poté, co si objednali z Číny dřevěné hodinky, jasnější obrysy. „Mně dorazily hodinky rozbité, Kubovi vůbec. Přemýšlel jsem, jak ty svoje opravit a nakonec jsem si
podle nich vyrobil nové. Zjistili jsme, že to jde, že to není zase tak složité a že nás to baví,“ vzpomíná Richard.
První pokusy začali dělat v roce 2014 v kuchyni bytu ve vícegeneračním domě. Když ale spustili frézu, která se rozléhala do všech stran, věděli, že musí pryč. Vyzkoušeli pár podnájmů, než dali před pěti lety na Facebook prosbu, zda někdo neví o volném prostoru. A za několik týdnů se stěhovali do kostela. „To místo je úžasné, prostě boží,“ shodují se.
Výrobky si může zákazník objednat přes e-shop, vybírat si může z konkrétní nabídky, nebo si hodinky sám navrhnout. Kromě strojku jsou celé ze dřeva. „Zákazník si je sestaví od A do Z, může si vybrat i strojek. Buď jednoduchý, nebo vychytanější, na kterém si kromě času nastaví i datum,“ přibližuje Richard Koubek.
Z dvojice kamarádů je on tím, kdo ciferníky vyrábí a gravíruje, Jakub Šrejma je pak dává dohromady. Má na to více trpělivosti a je systematičtější. „Nejsme žádní designéři, prostě vyrábíme podle svého pocitu a estetického vnímání. První dva roky jsme hodinky prodávali spíš jen kamarádům, učili jsme se stylem pokus-omyl. Postupně jsme přidávali i sortiment, kromě hodinek tak děláme i dřevěné motýlky, manžetové knoflíky, diáře, náušnice. A pracujeme i s kůží, takže když chcete peněženku nebo k hodinkám třeba kožený náramek, vyrobíme i to,“ dodává Jakub Šrejma.
Luxusem jsou hodinky z ebenového dřeva
Zákazníci si mohou přinést i vlastní materiál nebo obrázek, který chtějí na ciferník vygravírovat. K výrobě používají nejčastěji bukové nebo dubové dřevo, švestku, ořech a pro náročnější zákazníky i bahenní dub. Jeho padlý kmen zraje tisíce let v bažině a díky tomu do sebe nasaje železitost, která mu dodává až téměř černou barvu. A když už je řeč o černé, tak nejdražším materiálem je ebenové dřevo.
Ptám se, zda museli nějaký nápad zákazníka odmítnout? „Zrovna dnes to budu muset udělat. Zákaznice přinesla srnčí roh, že by z něj chtěla pro svého partnera nechat vyrobit ciferník hodinek. Ale to nešlo, jednak to smrdělo jak spálené nehty, a pak je to materiál, který jde špatně zbrousit a opracovat. Budeme muset vymyslet něco jiného,“ prozrazuje Richard.
Měsíčně jsou schopni vyrobit třicet až sto padesát hodinek, podle poptávky. Ta během pandemie trochu poklesla, dřevěné hodinky jsou totiž zbytné zboží. I proto počítají oba podnikatelé s tím, že roční obrat firmy
bude letos kolem milionu šesti set tisíc. V minulosti ale dosáhl i pěti milionů korun. „To jsme opravdu nestíhali, o naše výrobky byl velký zájem,“ říká Jakub.
Jejich umu si ale všímají i velké firmy, které si objednávají hodinky jako dárek pro své zákazníky nebo zaměstnance. V současné době pracují na
zakázce pro Českou mincovnu, kdy do ciferníku hodinek vsazují pamětní minci, v minulosti je zase oslovila třeba Preciosa, kde spojili dřevo s bižuterií. Hodinky vyrobené ze sudu plzeňského piva nosí i zákazníci
tamního prazdroje, jako pozornost je dává i společnost McDonalds nebo Jack Daniels.
Nejlevnější hodinky vyjdou na bezmála čtyři tisíce korun, nejdražší pak na jedenadvacet tisíc. A protože mají oba podnikatelé rádi výzvy, rozšířili svou nabídku i o dřevěné stoly. „Náš sen a cíl je otevřít si truhlářskou dílnu s velkými stroji, abychom nemuseli využívat truhláře. Tak snad se nám to podaří.“
