Při sobotním utkání baseballových týmů Milwaukee Brewers a Chicago Cubs sice zely tribuny chicagského stadionu Wrigley Field pandemickou prázdnotou, ale v podání přímého přenosu na televizní stanici Fox Sports (jejíž příjmy stouply ve druhém kvartálu roku meziročně o pět procent na 3,78 miliardy dolarů) byly tytéž tribuny napěchované skandujícími fanoušky.
Ačkoliv se ve skutečném světě kolem hráčů rozlévalo tísnivé ticho, televizní přenos burácel skandováním zcela nekoronových davů, sledujících hru digitálníma očima. Fanoušci dokonce čas od času vyskočili na polygonové nohy a propukli v naskriptovaný jásot, případně rozjeli mexickou vlnu.
Úbytek živých fanoušků na stadionech je pro sportovní utkání devastující ze dvou ohledů. První je finanční: americká nejvyšší profesionální baseballová liga Major League Baseball odhadovala už v květnu, že bez fanoušků přijde na každém zápase o 640 000 dolarů a celkově letos vykáže až čtyřmiliardové ztráty. Ke čtyřem miliardám se blíží i odhady ztrát profesionální ligy amerického fotbalu National Football League a jarní analýza sportovního kanálu ESPN odhadovala, že celkové ztráty profesionálního sportu budou kvůli koronaviru šplhat někam ke 12 miliardám dolarů.
Druhý rozměr je sociální. Hra fanoušky potřebuje. Stejně jako hráči. A fanoušci potřebují dav. Proto přicházejí ke slovu fanoušci, kteří na stadionech jsou – aniž by tam ve skutečnosti vůbec vkročili.
V případě přenosu z plných tribun na vylidněném Wrigley Field v Chicagu šlo o ryzí tvory z jedniček a nul, vzniklé kombinací počítačové grafiky generované v reálném čase, camera-trackingu a rozšířené reality vybudované nástrojem Pixotope norské softwarové společnosti The Future Group. Pohybliví panáčci vznikli v herním enginu Unreal Engine, vytvořeném firmou Epic Games a používaném kromě vývoje her například během natáčení úspěšného seriálu The Mandalorian.
Chování davu, který během vysílání zalidnil většinu z 41 649 sedadel stadionu, stejně jako oblečení konkrétních virtuálních fanoušků, už bylo v režii produkce televizního přenosu. „Poslyšte, nebude to vypadat ani znít jako to, na co jste zvyklí,“ sdělil na úvod utkání komentátor přenosu. „Nechceme vám věšet bulíky na nos, ale trochu to ten zážitek zase znormální. Nebojme se divnosti! To je asi tak to, co bych k letošní sezoně řekl.“
Virtuální fanoušci jsou novým trendem, ale těžko říci, zda se zrovna tato jejich podoba, připomínající panáčky z počítačové hry Fortnite (vyvíjené právě firmou Epic Games), ujme masově. Basketbalová liga NBA jde v přístupu k zalidňování přenosů jinou cestou a do sezony, odpauzované 30. července, dosazuje na tribuny fanoušky skutečné – utkání se však účastní pouze v podobě svých hlav, dosazených na jednotlivá místa prostřednictvím vzdáleného připojení skrze platformu Microsoft Teams a nový virtuální nástroj Together Mode.
Přístup basketbalové NBA má oproti tomu výše zmíněnému baseballovému tu výhodu, že hráči vidí své virtuální fanoušky přímo kolem sebe na hřišti. To je obestavěno pět metrů vysokými LCD obrazovkami, z nichž na ně zírá více než 300 fandů.
Virtuální diváci jsou prvním viditelným výsledkem strategické spolupráce NBA a Microsoftu, zformované během první vlny koronavirové pandemie: obě strany podepsaly několikaletou smlouvu, podle níž bude Microsoft oficiálním poskytovatelem umělé inteligence a cloudových a počítačových služeb pro celou ligu. Jistě k velké radosti někdejšího CEO Microsoftu Steva Ballmera, dnes mimo jiné vlastníka basketbalového týmu Los Angeles Clippers.
První stadionové krůčky virtuálních fanoušků jsou ale lemované legračními pády. Během přenosu z Chicaga často mizeli a znovu se objevovali a čas od času si navzájem stáli na hlavě, jindy pak mexické vlny rozjížděli i virtuální fanoušci San Francisco Giants, kteří je ale ve skutečnosti zarytě nedělají.
V případě basketbalových přenosů z NBA se pro změnu připravuje tým, který bude připojené fanoušky sledovat a zamezí tomu, aby se mezi ně dostali pranksteři, kteří by chtěli místo svého obličeje ukazovat hráčům a lidem u obrazovek něco… jiného.
Existují přitom i technologicky triviálnější způsoby, jakými se dají stadiony zalidňovat: některé týmy MLB nabízejí fanouškům možnost nechat si vytisknout svou kartonovou podobu (zkrátka takového „karťáka“, jaký se objevil v českém televizním seriálu Kosmo) a fyzicky ji posadit na tribunu.
A třeba budete mít štěstí v neštěstí: zadák Will Smith svým homerunem jednomu konkrétnímu karťákovi v přímém přenosu urazil jeho papundeklovou hlavu a dotyčnému to nakonec vyneslo jeho patnáct minut twitterové slávy a odpálený míček navrch.
