Prodávat počítače byl před dvaatřiceti lety odvážný podnikatelský nápad. Lubomír Pešák z T.S.Bohemia mu ale od začátku věřil. A vyplatilo se – z firmy vybudoval dvoumiliardový kolos.
Energický podnikatel Lubomír Pešák nás vítá jednoho pátečního odpoledne před olomouckou Veterán Arénou. Soukromé muzeum vybudoval před více než deseti lety hned vedle sídla své firmy T.S.Bohemia, kterou jsme zařadili mezi 200 největších rodinných firem Česka.
Muzeum postavil jednak proto, aby měl kam uskladnit svou rozrůstající se sbírku veteránů, a pak taky trochu z altruistických důvodů – chtěl rozšířit povědomí o historii českého automobilismu a třeba inspirovat nějakého kluka či děvče, aby se stali alespoň automechaniky.
„Český automobilový průmysl má bohatou historii. Po rozpadu Rakouska-Uherska u nás vzniklo asi čtyřicet na tu dobu velkých automobilek. Málokdo je ale zná, což je škoda,“ vysvětluje hned na úvod Lubomír Pešák.
Po cestě do své kanceláře nám ukazuje nejdražší auto ve sbírce za zhruba patnáct milionů korun. „A tenhle modrý roadster patřil Vlastovi Burianovi,“ seznamuje nás majitel muzea a pátého největšího e-shopu s elektronikou u nás s dalším výjimečným kouskem.
Po cestě se rozhlížíme po sbírce zhruba sto dvaceti nablýskaných historických vozů a motorek. „To jsem nasbíral za necelých čtyřicet let. Ale už to nebylo kam dávat. Doma i u přátel bylo plno, tak jsem si musel postavit muzeum,“ vysvětluje Pešák. Jedno auto prý ani nedohledal. „Tak třeba si někdo vzpomene, až to bude číst,“ směje se jeden z dvanácti největších veteránistů v Česku.
Nemenší překvapení nás čeká, když dorazíme do jeho kanceláře. Kouzlo historie čiší z historických obrazů a předmětů na každém kroku.
„Historie mě zajímala odjakživa. Z dějepisu jsem měl vždycky jedničku, i když třeba z ostatních předmětů jsem dostával špatné známky,“ přiznává podnikatel, podle kterého ten, kdo zná historii, dokáže odhadnout, co nás čeká.
Aby svou vášeň pro historii vyvážil, začal podnikat s počítači. První firmu – Technický servis – rozjel pár let po dokončení strojařiny na Vysoké škole Báňské. Tehdy se pozvolna začínalo přecházet od psacích strojů k počítačům a Lubomír Pešák vycítil svou šanci.
