Poprvé jel Tomáš Binder do Nepálu před sedmi lety a tato cesta nasměrovala celý jeho život. Tehdy si tam totiž koupil nepromokavou bundu a zamiloval se do ní, stejně jako do Nepálu samotného. Když potom všichni jeho kamarádi chtěli, aby jim z dalších cest do Himálaje stejnou bundu přivezl, rozhodl se, že rozjede vlastní firmu a bundy bude sám v Nepálu vyrábět.
Čtěte také: Nejlepší je, když je hnusně. Učitelka ze školky šije pro děti a našla díru na trhu
Tento rok slaví jeho outdoorová značka Snow Leopard druhý rok existence. Binder ji záměrně postavil na svém vztahu k Nepálu a podporuje místní obyvatele tím, že lehké a pohodlné bundy vyrábí v eticky se chovajících nepálských továrnách. Tam jeho oblečení ručně stříhají a šijí a on každý měsíc prodá přes svůj e-shop a malý smíchovský obchod až 100 kusů.
Výroba bundy Snow Leopard
„Nepál jsem si zamiloval hned napoprvé, jak hory, tak samotné lidi, kteří jsou neuvěřitelně přátelští a udělají všechno pro to, aby vám pomohli. Od začátku jsem měl v hlavě, že chci vyrábět v Nepálu, vůbec mě nenapadlo, že bych vyráběl v Česku,“ říká Tomáš Binder, kterému bundy navrhuje rakouská kamarádka návrhářka.
Cesta k vlastní značce mu ale trvala dlouhých pět let, protože neměl odvahu do podnikání jít bez předchozích zkušeností. Raději je získával coby zaměstnanec českého e-shopu Thao.cz, který se specializuje na prodej etnického zboží, a několikrát ročně jako jeho zástupce jezdil Nepálu, kde domlouval veškerou výrobu.
To mu později ulehčilo rozjezd vlastního byznysu, protože díky tomu, že ho místní továrníci znali, zaručili se za něj a dali mu tipy na sedm továren, kam mohl své bundy zadat.
Aby si byl jistý, že je továrna etická, sám je několik týdnů obcházel a pozoroval, jak to v nich vypadá, v jakých podmínkách Nepálci pracují, jestli dodržují pracovní dobu, jak vysoký mají plat, zda továrna šetří životní prostředí nebo má například certifikáty na eticky získané peří.
Průměrný měsíční plat se v Nepálu pohybuje v přepočtu kolem dvou tisíc korun a Tomáš Binder nakonec vybral tři továrny v Káthmándú, které jeho představám nejvíc odpovídaly. Nepálské matky v nich chodí do práce v 11 a odcházejí v pět, dělají tu nejjednodušší práci jako stříhání a žehlení a dostanou plat čtyři a půl tisíce, kterým uživí nejen svoji, ale i vzdálenější rodinu.
Péřové a nepromokavé bundy Snow Leopard se svou kvalitou vyrovnají světovým značkám a stojí od dvou do šesti tisíc korun. A i když má Binder s Nepálem nakonec spoustu zkušeností, jejich výroba není žádný med.
„Udělali jsme vzorky první kolekce, vše jsme si odsouhlasili, a když mi přišla první várka zboží, třetina byla úplně jiná. Třeba čepice byly tak malé, že jsme je vůbec nemohli dát na hlavu, a protože jim došla černá látka, použili jednoduše tmavě modrou,“ směje se Tomáš a dodává, že si v těchto momentech říkal, že by raději pracoval se Švýcary než s flegmatickými Nepálci.
Aby značka nezkrachovala, musel výrobu pečlivě hlídat a třeba i vedoucím továrny vysvětlit, že pokud se stane nějaký problém, musí s ním komunikovat.
„Nepálci slíbí cokoli, protože chtějí, abyste byli spokojení. Když se pak něco pokazí, dělají mrtvého brouka a třeba 14 dnů neberou telefony,“ popisuje počáteční peripetie Binder, který teď jezdí do Nepálu v průměru dvakrát do roka řešit jarní a zimní kolekci a se všemi už komunikuje především přes Skype.
A aby vše klaplo, musí výrobu i dodání kolekce pečlivě zorganizovat. Mimo jiné i kvůli tomu, že spolu v jedné továrně pracují buddhisté, muslimové a hinduisté, kteří jsou na sobě pracovně navzájem závislí a každý má volno jiný den v týdnu.
„Když chci mít zimní kolekci v Praze 15. září, musím v továrně říct, že ji potřebuji už 15. srpna, abych ji měl v Praze 5. září,“ popisuje podnikatel, který mimo jiné posílá část výdělku z každé bundy na ochranu sněžného leoparda, který je (jak jinak) jedním se symbolů Himálaje.
