Zaostřete a pozorně čtěte. Nevíte, kdy se následující informace budou hodit. Zejména pokud byste příště už nezaostřili. Tohle je příběh Pavla Stodůlky, který se ze Zlína vypracoval v jednoho z nejlepších očních chirurgů světa a na svých dovednostech postavil miliardový byznys.
Nasvícený Vladislavský sál, červený koberec lemovaný nejvyššími státními činiteli a historické prapory v rukou pochodující Hradní stráže. Bývaly časy, kdy osmadvacátý říjen představoval nespornou poctu. Poctu mimořádným osobnostem, které desetimilionové zemi v srdci Evropy dělají svým úsilím a činy tu nejlepší reklamu.
Události poslední dekády a současné hradní osazenstvo ale mnohým těmto významným Češkám a Čechům zavdávají příčinu se této ceremonie neúčastnit. Minulý podzim takové pocity převládly také u jednoho z nejlepších tuzemských lékařů Pavla Stodůlky.
Světově uznávaný oftalmolog a zakladatel oční kliniky Gemini, jemuž prezident udělil medaili Za zásluhy v oblasti vědy, místo sebe do hlavního města vyslal firemního ředitele.
„Kvůli tomu, jak prezident vyznamenávání degradoval tím, že je rozdává svým blízkým, jsem dokonce zvažoval, jestli ocenění vůbec přijmout. Vnímám jej ale jako medaili od státu vyzdvihující práci nejen mou, ale všech mých kolegů, které jsem o toto uznání nechtěl připravit,“ říká ke své absenci na slavnosti v útrobách Pražského hradu.
„Osobně si ovšem nejvíce vážím, když se mi podaří někomu vrátit zrak, to je pro mě nejvyšší vyznamenání,“ podotýká brzy osmapadesátiletý lékař.
Může to působit, že na všemožná profesní i společenská ocenění si zvykl. Ostatně po čas své kariéry jich posbíral nespočet, včetně třeba byznysového titulu EY Podnikatel roku 2014 ve Zlínském kraji. Jedno však přece jen nad ostatními ční; pro Pavla Stodůlku má zvláštní, až symbolický význam.
Váže se k loňskému listopadu, kdy v Římě přebíral cenu profesora Emilia Campose za inovaci v oftalmologii. Profesora, který byl před třiceti lety přednostou oční kliniky v Boloni, na níž se doktor ze Zlína poprvé výrazněji seznámil s oční chirurgií. Oborem, jenž utváří celý jeho dosavadní život. „Kruh se uzavřel,“ usmívá se.
Během těch tří dekád se Stodůlka z kdysi podnikatelsky věhlasné východomoravské metropole vypracoval mezi světovou elitu, nejlepší lékaře svého druhu. Provedl desítky tisíc operací zraku, z nichž některé byly nebo stále jsou revoluční.
Jako první v Česku například provedl laserový zákrok metodou LASIK, jež u nás v polovině devadesátých let nastolila nový standard kvality v operacích očních vad; vnesla do nich bezbolestnost a dlouhodobou stabilitu výsledku i u pokročilejších vad.
Tuzemské prvenství mu náleží i v případě implementací umělé rohovky bostonského typu, s jejíž pomocí dosud navrátil zrak více než desítce nevidomých lidí. A to včetně dvojice seniorů, kteří neviděli stěží uvěřitelné půl století. Delší slepota na planetě nikdy nebyla zvrácena.
Naposledy, několik týdnů nazpět, se postaral o globální premiéru operace metodou zvanou presbyopický relex smile. Ať už její pro laika nesrozumitelné pojmenování znamená cokoli, je zřejmé, že již pár hodin po ní byl pacient s poškozeným zrakem schopen na mobilu přečíst ta nejmenší písmenka.
„Člověk musí v sobě mít touhu věci zlepšovat, jen tak může výrazně uspět,“ tvrdí muž, jehož dovednosti pravidelně využívá řada významných tváří, jako třeba v minulosti Tomáš Baťa mladší.
I díky těmto viditelným úspěchům mu pod rukama poněkud nenápadně vyrostl největší řetězec očních klinik v republice, do nějž se jezdí inspirovat nejlepší oftalmologové z celého světa.
Zařízení, které vedle poskytování prvotřídní zdravotnické péče provozuje síť očních optik, ale také vyvíjí vlastní nitrooční čočky, přelomové implantáty nebo operační lasery. Firmu s obratem blížícím se osmi stovkám milionů korun a aktivy přesahujícími jednu miliardu. Přesto se v tomto byznysu čísla zračí jako druhořadá.
„Podnikám proto, abych mohl co nejlépe dělat medicínu. Myslím, že když se zdravotní péče dělá čistě se záměrem výdělku, je to krátkozraké,“ míní respektovaný odborník, jenž byl v červnu coby první zástupce střední a východní Evropy jmenován prezidentem prestižní Americko-evropské odborné společnosti očních chirurgů.
Sportovní hodinky na jeho levé ruce, které obvykle sledují doktorovu aktivitu při plavání či jízdě na kole, mezitím netrpělivě vyhlížejí sedmnáctou hodinu. Venku se smráká.
Zatímco přilehlé chodby a ordinace zlínské kliniky takřka zejí prázdnotou, její majitel stále zůstává. V bílém, s chirurgickou čepicí na hlavě, s rouškou na krku a úsměvem ve tváři.
Foto Michael Tomeš
Jste spíše podnikatel, nebo stále více lékař?
Obojí, musím být. Jako u většiny věcí v životě i v tomto směru musí panovat rovnováha. Upřímně jsem nikdy nechtěl být podnikatelem. Však mě i vidíte sedět v bílém, protože dneska jsem celý den operoval. Primárně tedy jsem stále lékař. Jen se mi s týmem manažerů, které kolem sebe mám, podařilo vytvořit podmínky, abychom medicínu mohli dělat co nejlépe.
Kdybych nemanažeroval, určitě bych mohl o něco více času věnovat medicíně, možná i být o něco lepší lékař. Jenže bych pro to neměl takové podmínky, takže bych v konečném důsledku medicínu nejspíš dělal mnohem hůř, než ji dělám nyní.
Co konkrétně tedy vedle lékařské péče máte na starosti?
Vedu lidi. Zajímám se, jak firma skončí s penězi, protože potřebuji zajišťovat podmínky pro budování kolektivu zdravotníků, kteří medicínu chtějí dělat tak, jak se dle mého názoru má dělat. Denní provoz ale mají na starosti dva generální ředitelé, případně přednostové jednotlivých klinik.
Rovněž z pozice vlastníka rozhoduji strategické věci. Naší primární činností sice je zdravotní péče, ale máme i síť očních optik, výrobu nitroočních čoček nebo servisní organizaci starající se o distribuci pomůcek, nástrojů, zařízení.
