Když v ekonomické krizi v roce 2009 zakládali poradenskou firmu, mnozí si klepali na čelo a čtyřce manažerů dávali rok, maximálně dva. Dnes Jan Chalupa spolu s Michalem Kudějem, Tomášem Kozubkem a Luďkem Skoupilem jako partneři společnosti Tarpan Partners promlouvají do velkých kauz, kde se řeší insolvence, sanace a restrukturalizace podniků. Podporují startupy a zralým firmám pomáhají s dlouhodobou strategií, růstem, zahraniční expanzí nebo prodejem.

Jeden za všechny, všichni za jednoho. I to je důvod, proč Chalupa a jeho „tři mušketýři“ i přes rozdílnost povah vše ustáli a v byznysu uspěli. A po téměř třinácti letech navíc zůstali kamarádi. Jejich příběh může i v aktuální ekonomické krizi inspirovat. Stojí na selském rozumu, důvěře a prioritách, které se během uplynulé dekády čtyřicátníkům poněkud přeskládaly.

Startovat v roce 2009 chtělo odvahu. Co stálo za vznikem Tarpanu?

Chalupa: Po letech šplhání po kariérním žebříčku v korporátu, s pocitem, že čím výše jsem, tím budu svobodnější, na mě na prahu čtyřicítky přišla krize středního věku. Řešením bylo vzít si roční volno, změnit firmu a začínat jako vyšší manažer jinde. A nebo založit vlastní byznys. Rozhodl jsem se pro byznys a začal jsem skládat tým.

Jak se váš tým dal vůbec dohromady a s jakou motivací jste do společného podniku šli?

Kuděj: Honza oslovil nejprve mě. Znali jsme se. Věděl, že jsem od devadesátek na volné poradenské noze. Na rozdíl od kluků jsem až tolik neriskoval – přešel jsem z jedné nejistoty do druhé. Pro Tomáše s Luďkem asi bylo rozhodování daleko složitější.

Kozubek: To je pravda. V té době jsem měl práci snů v McKinsey a z takové pozice se tehdy zkrátka neodcházelo. Jenže jsem pět dnů v týdnů lítal po světě, což nešlo skloubit s rodinou. Měl jsem jasnou prioritu – trávit více času doma a v Česku. Honzu ani Michala jsem neznal, propojil nás „šťastnou náhodou“ headhunter.

Skoupil: Já jsem se s Honzou znal z Credit Suisse, pracovali jsme spolu i pro Petra Kellnera a vždy nám to fungovalo. Osobně bych i čekal, až se probíhající hospodářská krize přežene. Jenže vnitřní puzení „sáhnout si na skutečný život“ bez zázemí velké korporace a zkusit se prosadit sám bez vizitek z velké firmy bylo silnější.

Z manažerských postů a života freelance poradce do byznysu. Šlo všechno hladce, nebo vás něco nemile překvapilo?

Skoupil: S podnikáním jsem žádnou zkušenost neměl, zato dost poněkud naivních představ. Prvním poznáním bylo, že dosavadní síť kontaktů přestala fungovat. Zpětně je důvod zřejmý: Ty lidi jsem nezajímal já, ale korporace, pro kterou jsem dřív pracoval. To bylo velké procitnutí, ale současně motor pro nový start.

Chalupa: Když jste v jakékoliv klíčové pozici, spousta lidí vám klepe na dveře a chce s vámi dělat byznys. Když ale začnete podnikat, chovají se někteří přesně naopak. Dalo by se říct, že nám to dali trochu sežrat: „Do teď jsme my klepali na dveře vám, teď klepejte vy nám.“

Kozubek: Všichni jsme si mysleli, že to půjde snadno a rychle, protože jsme byli jednotlivě úspěšní. Ale najednou jsme byli nová firma, která za sebou nemá vůbec nic. Reputaci, reference a důvěru jsme si museli vydobýt od nuly.

Kdy se to začalo lámat?

Kuděj: Pomohly mediálně známější kauzy. Jednou z prvních větších bylo řešení úpadku jednoho z největších realitní developerů v Česku i na Slovensku, společnosti ECM. V insolvenčním řízení jsme tehdy zastupovali největší věřitele reprezentující skupinu významných mezinárodních bank.

Chalupa: Pak přibyly postupně další.  V roli ekonomických poradců insolvenčních správců jsme působili při řešení úpadku energetické firmy Vítkovice Power Engineering, těžební společnosti OKD, Czech Airlines, výrobce oděvů Blažek nebo jednoho z nejstarších a největších metalurgických závodů v Evropě Pilsen Steel, kde jsme poskytovali ekonomické a právní poradenství a zároveň podporu při hledání optimálního způsobu zpeněžení majetkové podstaty.

Společníci Tarpan Partners, zleva Tomáš Kozubek, Luděk Skoupil, Michal Kuděj a Jan Chalupa.

Kozubek: V transakcích pak mezi větší kauzy patřil prodej majoritního podílu ve společnosti Mailstep skupině Emma Capital nebo prodej společnosti Akcenta CZ, kterou koupila skupina Raiffeisenbank. A letos máme velkou radost z prodeje technologické firmy Roivenue, pro kterou jsme našli strategického investora z Nizozemska. Ve všech případech jsme pracovali pro majitele, kteří vybudovali velmi úspěšné firmy. Rostli jsme však postupně, počet projektů, kterými jsme se zabývali nedávno přesáhl číslovku 500.

S úpadky firem bývají spojené negativní emoce věřitelů, majitelů, zaměstnanců. Dotýká se vás to?

Kuděj: Ne. Nepřijímáme totiž insolvenční zakázky typu „kdo jde poslední, zamkne“, jejichž cílem je firmu zavřít, zaměstnance vyházet a zbytek rozprodat na kousky a cihly, aby se umořilo aspoň něco. Věnujeme se sanacím, restrukturalizacím, hledáním možných dohod mezi věřiteli a dlužníky. Zachraňujeme, co se zachránit dá, a snažíme se, aby ty firmy přežily, udržela se pracovní místa i know-how.

Máte konkrétní příklad takové dohody?

Chalupa: Nedávno jsme dělali menší insolvenci, byla to společnost UniControls, která se zabývala kontrolními řídicími systémy v průmyslu a v kolejové dopravě. Tarpan Partners tuhle firmu, která byla v konkurzu, provozoval dva roky, a to se ziskem. Ve finále jsme tak dokázali vrátit věřitelům majetek blížící se sta procentům jejich pohledávek.

Kuděj: Zmiňovanou společnost koupil strategický investor a dodnes ji úspěšně provozuje. My jsme rádi, že jsme zachovali pracovní místa. Tohle je přece úžasně kreativní a naplňující. Neleží za vámi mrtvola, ale resuscitovali jste nový „podnikatelský život“. Fajn pocit.

Chalupa: Náš jediný cíl je, aby se věřitelům co nejvíc peněz vrátilo. Umíme zachránit firmu, najít pro ní cestu vpřed. Restrukturalizovat ji tak, aby našla nového majitele a co nejvíc peněz se vrátilo těm, kteří je firmě půjčili. To je ultimátní cíl naší práce.

Váš tým tvoří pouhá dvacítka zkušených odborníků, ekonomů, právníků. Jaký systém fungování uplatňujete a v čem jsou jeho výhody pro klienty proti obřím poradenským domům?

Kozubek: Jsme velmi jiní v tom, jak na projektech pracujeme. Velké poradenské firmy mají na jednoho partnera například deset i více juniornějších kolegů, kteří na projektu pak tráví většinu času. My to máme úplně obráceně. Často pro klienta pracují dva super zkušení profíci a pomáhá jim jeden analytik nebo manažer. Týmy máme násobně menší ale mnohem seniornější a zkušenější.

Kuděj: Díky tomu jsme velmi efektivní a můžeme udělat pro klienta maximum. Nás ta práce stále velmi baví. Nechodíme na golf, ale pracujeme s čísly, analyzujeme a vymýšlíme chytré strategie. I my jako partneři v podstatě každý den „pracujeme rukama“, a to není v poradenství úplně běžné.

Chalupa: Často slyšíme, že jsme dražší než konkurence. My jsme na to hrdí a vysvětlujeme, proč. Kvalitní práci totiž nejde udělat levně a rychle, to ani není v zájmu klienta. Pokud jako majitel buduji firmu přes dvacet let, musím přece chtít poradce, který odvede tu nejlepší práci. A ne rychle a levně. My chceme vždy dodat perfektní výsledek.

Z ekonomické krize v roce 2008 se firmy dostávaly několik let. Dnes je drtí vysoké ceny energií a dozvuky pandemie. Projevuje se současná krize ve vašem byznysu?

Kozubek: Projevuje se samozřejmě zejména v transakcích. V letošním roce byl prodej firmy mnohem pracnější a složitější proces než například před rokem a obecně v minulých letech. Dopad vysokých úroků, očekávaní recese a reálný pokles výkonnosti firem nebo zpomalený růst se propisují do jejich ocenění, ale také schopností a odvaze kupujících. Jiné je to v oblasti insolvencí, tam bohužel bude asi práce přibývat. Pro nás je hodně příležitostí na trhu vlastně stále, protože máme velmi široký záběr služeb a baví nás řešit velmi odlišné situace. Ty mají společný jmenovatel – vždy se díváme na firmu a přemýšlíme, co je pro ní nejlepší scénář do budoucna a jaké jsou alternativy.

Skoupil: Obecně je důležité reagovat na změny včas a pokud riskuji, musím dobře vědět, jaké jsou možné důsledky a v jakém čase a to riziko přijmout vědomě a správně.  

Byznys versus přátelství. Čím to je, že vám obojí klape?

Chalupa: Totálně si věříme. Důvěra je asi nejdůležitější hodnota v našem podnikání. Celých dvanáct let naše firma stojí na absolutní důvěře mezi partnery, ale i členy širšího týmu seniorních kolegů. Nemáme mezi sebou žádnou písemnou dohodu, prostě jsme se na začátku shodli na pravidlech našeho společného podnikání a fungování a všichni to respektujeme.

Kuděj: Nejsme svázaní exekutivou, ani zbytečnými procesy. Přesto mezi námi fungují spontánně nastavená pravidla, která všichni ctíme. I v případě těch nejsložitějších rozhodnutí musíme nakonec najít konsensuální řešení, se kterým všichni souhlasí.

Kozubek: Svým způsobem si každý děláme, co nás baví a co je zároveň prospěšné pro firmu. Jako v každém dlouhodobém vztahu spolu můžeme nesouhlasit, ale v zásadních věcech se na sebe můžeme spolehnout. Zní to sice banálně, protože se o tom často mluví, ale já to vnímám jako podstatný bod v našem společném fungování.

Skoupil: Důvěra je naprosto klíčová i pro naše vztahy s klienty. Naše reputace a pozitivní reference jsou to nejdůležitější co máme a na čem nám velmi záleží. Bude to znít jako klišé, ale pro nás je klient a jeho spokojenost na prvním místě. Ekonomický zájem je sekundární.