Tomáš Baťa, zakladatel světového obuvního impéria, je stále považován za jednoho z největších podnikatelů nejen české historie. Dnes si připomínáme 150 let od jeho narození. A i přes tak dlouhou dobu se ukazuje, že také nyní má král československé obuvi pořád co říct, jak dokazuje i projekt Baťa 150.
Jeho pověstné plátěné boty baťovky, červené domky ve Zlíně nebo legendární cenovky končící devítkou, s nimiž přinesl doslova revoluci do prvorepublikového Československa, zná většina lidí. Odkaz muže, který vytvořil nejen na svou dobu ojedinělý podnikatelský komplex a který mapuje Nadace Tomáše Bati, je ale mnohem širší.
Ve svých podnicích například zavedl osmihodinovou pracovní dobu (běžně se tehdy pracovalo deset hodin), již striktně pro své zaměstnance dodržoval – ovšem s tím, že těchto osm hodin se opravdu tvrdě a bez přestávek pracovalo.
Zcela inovativní pak bylo, když na začátku 30. let zavedl volné soboty. Jinde v Československu se o sobotách chodilo do práce až do konce 60. let. Pojďte se podívat na další méně známé pilíře baťovských dějin.
1. Těžké začátky
Dnes se mluví o Tomáši Baťovi často až s posvátnou úctou. Ale jeho začátky nebyly vůbec snadné ani přímočaré. První pokus o vlastní živnost ve Vídni zkrachovala rychle a druhý start podnikání se sourozenci se dostal na pokraj bankrotu. Brzy se však ukázalo, že i když měl jen pár tříd základní školy, chtěl se učit. Tvrdou lekci později popisoval jako křest ohněm, který ho naučil nejen šetřit a tvrdě dřít, ale i hledat maximální efektivitu.
2. Firemní psycholog
Baťa si uvědomoval, že pokud lidé nebudou spokojení, nebudou ani odvádět dobrý výkon v práci. A že emoce lidí budou ovlivňovat i firmu jako takovou. Aby se to dařilo, zavedl pro své zaměstnance podnikového psychologa. Zabránit měli „zhnusení práce“, jak by se dal pojmenovat dnešní syndrom vyhoření.
Nešlo ale jen o péči o duševní zdraví, personální oddělení si zaznamenávalo karty zaměstnanců, kde sledovali třeba to, jak se člověk chová i mimo práci nebo jak by se dal formovat.
Psychotechnické testy absolvovali lidé rovněž na začátku, když do firmy nastupovali, aby se dalo určit, jakou pozici mají nejlépe obsadit. Později měli zaměstnanci absolvovat i kurz komunikace a psychologie, aby se snížila rizika nedorozumění.
3. Transparentnost
Klíčovým prvkem řízení rostoucí firmy bylo vytvoření samosprávných oddělení v továrnách, která fungovala jako samostatné podniky. Jednotlivá oddělení pak mezi sebou obchodovala jako samostatné podniky, zároveň každá dílna neustále sledovala, jak se jí daří po ekonomické stránce.
Pravidelně tak všichni mohli transparentně sledovat vyúčtování. Každá dílna věděla, jak se jí daří proti ostatním, a zaměstnanci zároveň věděli, že pokud poroste zisk jejich oddělení, mohou si také vydělat víc peněz. Fungovalo to ale i opačně, a pokud bylo oddělení ve ztrátě, mzdy se snižovaly. Lidé tak měli větší snahu o to, aby jejich oddělení fungovalo co nejlépe. Otevřenost se týkala rovněž mezd, lidé věděli, kolik berou ostatní i jak vydělává jejich oddělení.
4. Autoškola a ženy
Na konci 20. let otevřel vlastní autoškolu, v jejímž absolvování podporoval i ženy. Traduje se, že ve Zlíně v té době byl největší podíl žen řidiček v Československu. Pro mladé ženy nabízel Baťa také internáty a školy, kde se kromě vlastního řemesla a práce pro obuvnický podnik učily například tomu, jak sestavit rodinný rozpočet nebo investovat. Ekonomická samostatnost žen byla pro Baťu důležitá i z opačného pohledu: vytvářel se tak silný trh zákazníků.
5. Cesta do USA
Tomáš Baťa se v roce 1904 vydal na zkušenou do USA. Tahle cesta byla pro jeho další podnikatelské působení naprosto klíčová, inspirovaly ho jak systémy pro efektivní organizaci práce, tak i přístup k vedení firmy. Když se vrátil, tlačil však na efektivitu natolik tvrdě, že si poštval zaměstnance, jimž strhl velké části peněz ze mzdy a ti vyhlásili stávku.
Tomáš Baťa to vyřešil rozsáhlým propuštěním. Stejně tak byl zcela proti vzniku odborů. Postupně ale i tato událost vedla ke změně jeho smýšlení o zaměstnancích a péči o ně, která později vyústila ve slavný systém sociální péče.
6. Vlastní „banka“
Vedle samotných továren, bydlení nebo například vlastní nemocnice, jež patřila k nejmodernějším u nás, založil po první světové válce podnikovou banku, v níž si mohli jeho lidé s relativně vysokým úrokem spořit. Pro Baťu to naopak znamenalo přístup k finančním prostředkům, kterými mohl financovat expanzi své firmy, aniž by musel být závislý na bankovních úvěrech. Snaha o co největší nezávislost a samostatnost byla pro Baťovu byznysovou strategii typická.
Foto: Nadace Tomáše Bati, Státní okresní archiv Zlín
7. Baťova pedikúra
Tomáš Baťa se proslavil tím, že hledal a nacházel příležitosti i tam, kde by je jiní ani netušili. Jedním z takových příkladů může být fakt, že ve svých obchodech nabízel také pedikérské služby, díky nimž si firma mohla zmapovat ortopedická data o tvarech a potížích lidských chodidel. A ty pak mohla využít při vývoji nových bot.
8. Snížení mezd pro všechny
V reakci na hospodářskou krizi snížil roce 1922 Baťa mzdy o 40 procent. Aby to svým zaměstnancům kompenzoval, nabídl potraviny za poloviční cenu a zároveň snížil ceny obuvi o 50 procent. Krok se zpětně prezentuje jako geniální krizový management, což je z pohledu podniku oprávněné. Méně se však mluví o tom, že zaměstnanci byli v baťovském systému v zásadě „uzavřeni“: bydleli ve firemních domcích, měli úspory ve firemní bance, děti ve firemní škole.
9. Odměna za odpor
Spíše legendou než doloženým faktem je příběh, kdy jednou v podniku vypukl požár a Baťa začal rozdávat rozkazy. V tu chvíli ho ale velitel závodních hasičů popadl za límec a obořil se na něj s tím, že velitelem hasičů je on, Baťa si má hledět svých bot a jít stranou. Ten ho poslechl, požár se podařilo uhasit a Tomáš Baťa později veliteli hasičů vypsal mimořádnou odměnu, protože se nebál postavit šéfovi.
Byť příběh není doložený, má ilustrovat fakt, jenž se baťovským řízením prolíná: důraz na odbornost, která je zásadnější než hierarchie.
10. Posedlost časem
Čas jsou peníze, dobře věděl Tomáš Baťa. Tohle přesvědčení se projevovalo v jeho tlaku na co nejvyšší efektivitu. V praxi to vedlo i k tomu, že Tomáš Baťa byl mezi prvními podnikateli na světě, kteří využívali letadla jako dopravní prostředek nejen pro sebe, ale také své zaměstnance. Pokud se například objevil nějaký technický problém v některé ze zahraničních továren, nechal tam letadly poslat své mechaniky ze Zlína.
Co nejrychlejší zprovoznění výroby bylo klíčové a letadlo bylo jednoduše nástrojem, který mohl pomoct. Nakonec mu ale právě nadšení pro létání a snaha o splnění plánovaných termínů byly osudné. Zahynul po pádu letadla, s nímž se i přes hustou mlhu snažil odletět na služební cestu do Švýcarska.
