Rozsáhlé požáry ve Středomoří, tornáda, která se před pár dny prohnala evropskými městy, ničivé záplavy v jihovýchodní Asii. Počasí v uplynulém červenci si může připsat řadu rekordů a laický pozorovatel by řekl, že se příroda zbláznila.
„Že se klima mění, není nic zvláštního. Problémem je rychlost, s jakou se to děje,“ říká Radim Tolasz, český klimatolog a meteorolog, vedoucí oddělení klimatické změny Českého hydrometeorologického ústavu a expert Světové meteorologické organizace.
Jsou pro vás rozsáhlé požáry v Řecku i dalších zemích překvapením?
Nepřekvapuje mě výskyt ve Středomoří, v Kalifornii nebo v severských tundrách. A neměl by nás překvapovat ani aktuální rozsah těchto požárů a těžkosti při jejich hašení.
Změna klimatu výrazně „vylepšuje“ takzvané požární počasí – teplejší a sušší, usnadňující jejich šíření. To je nejvýznamnější příčina. Nesmíme však zapomínat, že v mnoha oblastech vznikají neopatrností, chybou nebo i záměrem člověka, který se vymkne kontrole.
Vnímáte rozdíly mezi současnými požáry v Řecku a těmi v Kanadě?
Příčiny mohou být různé, ale problém spojený s teplejší a sušší atmosférou je dnes globální. V Řecku, v Kanadě i na Sibiři.
Co se vlastně se světovým klimatem děje?
Mění se. To není pro klima nic zvláštního, protože se mění od počátku existence atmosféry na planetě. Například ve čtvrtohorách znamenaly změny střídání dob ledových a meziledových.
Nástupy a konce dob ledových ale vždy trvaly tisíce let, během kterých se globální teplota zvedla nebo snížila o pár stupňů. Koncentrace skleníkových plynů přitom byla v průběhu těchto změn docela stabilní.
A dnes?
Teplota se zvýšila o jeden stupeň Celsia za sto let a do konce století odhadujeme růst o další dva až tři stupně. Koncentrace oxidu uhličitého se od roku 1750 zvedla o padesát procent a metanu na trojnásobek.
Přirozené cykly by přitom udržovaly teplotu atmosféry stabilní, postupně mírně klesající směrem k další době ledové, která by mohla přijít za deset až dvacet tisíc let. Klima se tedy mění, ale z jiných příčin a rychleji než před průmyslovou revolucí.
Jaké okolnosti mají na změny největší vliv?
Klimatický systém je hodně složitý, nehledejme v něm korelace a přímé úměry. Pokud jde o vlivy, za kterými je člověk, musíme se zamýšlet v zásadě nad změnami chemického složení atmosféry a nad změnami ve využívání půdy, k čemuž bych ještě přiřadil znečištění oceánů.
O složení atmosféry jsme se všichni učili před lety na školách. Podíl jednotlivých plynů v suchém vzduchu je dlouhodobě téměř stejný, ale koncentraci oxidu uhličitého jsem se já učil 0,032 procenta, školní generace přede mnou 0,03 procenta a dnešní děti naopak 0,0415 procenta.
Laikovi se to zdá jako malé množství, které by nemělo s klimatem výrazně zamávat…
Malé množství neznamená malý význam. Skleníkové plyny včetně vodní páry ohřívají přízemní atmosféru globálně celkem o třiatřicet stupňů, takže bez nich by byla průměrná teplota na Zemi zhruba minus osm stupňů.
Jsem typ, který teplo miluje a z mého pohledu zatím v Čechách žádné extrémně horké léto není. Mýlím se?
Pokud myslíte letošní léto, máte pravdu. Je sice teplejší, než by odpovídalo dlouhodobým průměrům, ale zatím chladnější než léta, která jsme zažívali v poslední dekádě. Veřejnost si často myslí, že globální oteplování znamená, že bude každý další rok i u nás jen teplejší a teplejší. Tak to naštěstí v klimatickém systému nefunguje.
A jak tedy?
Planeta dnes s člověkem bojuje o podnebí, které přirozeně kolísá kolem nějakých regionálních průměrů. V posledních desítkách let však prohrává a ono kolísání probíhá kolem průměrů, které postupně rostou. Tomu říkáme změna klimatu, která má samozřejmě vliv i na počasí u nás.
O pár desetin stupně Celsia vyšší průměrnou teplotu přímo nevidíme, ale delší horké vlny, více takzvaných horkých dní nebo i dní s teplotou nad pětatřicet stupňů, více přívalových srážek a návazné projevy, jako například kůrovcovou kalamitu nebo klíšťata ve vyšších nadmořských výškách či změny v tahu ptáků… To musí vnímat každý.
Začíná se projevovat trend, kdy lidé před horkem odjíždí na prázdniny do severských zemí. Tam se počasí nemění?
Mění, dokonce více a rychleji než u nás nebo na jihu, a právě proto tam míří více turistů. Pro nás suchozemce je ale důležité moře vhodné ke koupání, a to v norských fjordech každý nenajde.
Jsem však přesvědčen, že naše výjezdy na jih se z prázdninových měsíců přesouvají do května, června, září a října, i když to je s dětmi komplikovanější. Moře však ještě bývá dostatečně teplé, turistů je tam zatím méně a i místní budou asi rádi, že se jim prodlouží hlavní sezóna.
Neměl by podle vás stát uvažovat o změně školního roku a prázdniny posunout tak, aby mohli rodiče s dětmi odjíždět k moři třeba už v červnu?
Letní školní prázdniny jsou u nás zažitou tradicí a změna jejich termínu se zdá komplikovaná. Já jsem společně s profesorem Arnoštem Wahlou navrhoval jejich posun o týden do června už před více než třiceti lety, kdy jsme spočítali, že poslední červnový týden už bývá teplý a suchý poslední srpnový chladný a deštivý.
Dnes bych školním dětem jeden měsíc přidal, nejlépe červen nebo září. Trávit horké dny ve školách považuji za docela utrpení. S tím by však musely přijít ruku v ruce i jiné změny, aby rodiče zvládli delší volno nějak pokrýt.
Z čeho máme mít ve vztahu ke změně klimatu obavy?
Nepřemýšlejme nad tím, čeho bychom se měli bát. Přemýšlejme, co s tím dělat, a jak postupující změny zmírnit. A možností je hodně: energetika, průmysl, zemědělství a v souvislosti s cestováním i doprava.
Cestování považuji za důležitou část našeho dnešního životního stylu. Je to součást vzdělávání, poznání cizích zemí nám rozšiřuje obzory. Ale znám takové „turisty“, kteří na Kanárských ostrovech neopustí hotelový bazén a klimatizované prostory, protože je horko a vlny. To nepochopím – takový cestovatel ať sedí doma a snižuje svou uhlíkovou stopu.
Často se mě lidé ptají, co může dělat jednotlivec a já odpovídám: Snížit vlastní spotřebu. Nekupovat to, co poté rychle vyhodím, necestovat tam, kde nevidím nic zajímavého, změnit některé zvyky, nad kterými už dnes ani nepřemýšlíme a přitom jsou zbytné. Každý u sebe určitě něco takového najdeme.
Jak současné změny ovlivňují zvířata? Dokážou se změnám přizpůsobit?
Problém probíhající změny klimatu je její rychlost. Člověk i ekosystémy mají potíže se stejně rychle adaptovat a začínají trpět více, než by museli.
Jaký máme očekávat vývoj počasí v Čechách?
Máme štěstí, protože střední Evropa má mírné klima a například hurikány u nás nehrozí. Ale ostatní projevy se budou s velkou pravděpodobností zhoršovat i zde. Jen u těch tornád bych byl opatrný – výzkumy zřejmou souvislost se změnou klimatu neukazují.
